Trémou už netrpím

Tomáše Hanáka mohli diváci poslední dobou vidět v seriálu Osada nebo ve třetí části trilogie Tomáše Vorla Cesta domů. A nyní také v seriálu Planeta Single, kde hraje poněkud unaveného rockera.

Mohl byste čtenářům přiblížit Vaši roli v české epizodě koprodukčního seriálu Planeta Single?

Starší rocker, kytarová a skladatelská legenda. Něco mezi Keithem Richardsem z Rolling Stones, Mišíkem a Neilem Youngem. Trochu unavený chlápek, který už nemusí nikomu nic dokazovat. A taky idol mladého kluka, hlavní postavy příběhu, tedy Zdeňka Piškuly. Na kytaru hrát neumím, ale myslím, že se mi to podařilo zahrát, že jo.

Jak jste se k seriálu vlastně dostal, kdo Vás oslovil? A jak se Vám spolupracovalo s mladým polským režisérem Maciejem Kawalskim?

Není to velká role. A přestože se o mně už ví, že mám nejradši jednodenní role, tak mi castingová agentura odvážně nabídla tuhle dvoudenní roli, ze které byla nakonec třídenní. Ale už na zkoušce v Praze, když jsem poznal Macieje, Macka, jsem si říkal, že s ním bych snesl i roli čtyřdenní. Plný nadšení, nápadů, posedlý filmem. Po tolika zkušenostech s režisérskými rutinéry fakt osvěžující. A natáčení ve Varšavě to definitivně potvrdilo. Radość.

Jste seriálovým fanouškem, nebo se raději podíváte na dobrý film? Jaký seriál nebo film Vás v poslední době vlastně zaujal?

Ze seriálů mám strach. Mám sklon k návykovým látkám a nejlepší seriály návykové jsou, známá věc. Párkrát jsem podlehl – Temný případ, Sedmilhářky, Impérium – Mafie v Atlantic City, naše Pustina, Perníkový táta, Domek z karet, samozřejmě Narcos plus ještě pár těch úžasných zlodějů času. A stejně, jako u nejlepších československých poválečných filmů obdivuji umění vtěsnat vypjaté drama do hodiny a půl, u nejlepších seriálů obdivuji – a závidím scenáristům – schopnost a možnost mistrovsky rozehrát celé hromady postav v desítkách „filmových“ dílů. Fantastické. Nový směr filmového umění. Ale čas je drahý a potřebuji taky spát, psát, číst.

Šťastně se dá žít kdekoli, v poušti, v jurtě, na sídlišti i v iglú, hlavně když tam s lidmi bydlí i láska.

V kinech je teď poslední část trilogie Tomáše Vorla, Cesta domů, kde hrajete Honzu, jednu z hlavních rolí. Máte s touto postavou něco společného?

Jsem podobně unavený. Leccos už je příliš mnohokrát prožité, mockrát řečené, chybí dychtivost, zvědavost, ideály se rozmlžují. A tělesná schránka už člověka občas zrazuje. Můj život se může zdát – třeba podle aktivit v Divadle Sklep nebo desítek filmů – jako přepestrý a úspěšný. Místy snad i byl, ale už toho bylo příliš, čtyřicet let, příliš dlouho jsem se motal v jednom prostředí. A určitě netoužím být svědkem toho, jak naší generaci najednou nejednou ubývají síly i originalita, ale jako klíšťata se stále držíme stále ještě dobrého bydla. Proto se chci potichu vytratit.

Žijete mimo Prahu. V čem spatřujete největší výhody života mimo velkoměsto? 

Praha už mě jednoznačně děsí. Doprava, hlučnost, anonymita, nervozita, reklamy s falešně šťastnými lidmi. V nedávné době jsem pár pracovních nabídek odmítl jen proto, že bych do Prahy musel jet, neřkuli jezdit. Pohled na obce kolem Prahy také není nejhezčí, často nešťastná nová řadová výstavba, vesnice už se tomu snad ani nedá říkat. Ale tu touhu žít blíž přírodě samo sebou chápu. Ale můj hrdina z Cesty z města to udělal radikálně a odstřihl se úplně. Každopádně ale platí, že šťastně se dá žít kdekoli, v poušti, v jurtě, na sídlišti i v iglú, hlavně když tam s lidmi bydlí i láska. 

Na čem v současné době pracujete?

Na svém nádraží pracuji na starém kusu plechu, který jsem našel na šroťáku a který rez a klimatické vlivy proměnily v umělecké dílo. Z divadla po desítkách let odcházím. Napsal jsem dva texty pro Romana Holého. A právě dělám rozhovor pro Skylink. Asi budu hrát i v pokračování seriálu ČT Osada – protože se natáčí v Nižboru, kde žiji, takže můžu jít do práce pěšky. Dá-li vir, budu ještě moderovat nějaký slavnostní večer s welcome-drinky a fanfárami, ale snad už naposled, do smokingu se mi už daly myši, nejvyšší čas!

Dá se říct, že by Vám nějaký filmový žánr vyhovoval více než jiný? Cítíte se lépe v komediální, nebo naopak více dramatické roli? A máte pocit, že se Vaše role typově nějak proměňují v souvislosti s věkem a zkušenostmi?

Nemám pocit, že bych se nějak vyvinul, spíš jsem se zavinul do rolí půvabně prošedivělých marlborovitých chlapíků s pevným pohledem – bulvár tomu rád říká charisma. Ale možná už působím klidněji, méně křečovitě, což je asi dáno únavou, ale určitě i utěšeně sílící lhostejností k vlastní kariéře. Být na prknech, budiž, to asi přijde, ale zemřít na prknech, hrůzná představa. Zkrátka už nemám trému, protože mě už netrápí, jestli mi ještě někdo z nějakého Space filmu nebo Cosmic Production či Interglobal Truthmakers zavolá.  

Kdybyste byl znovu mladý, bylo Vám dejme tomu kolem dvaceti... měnil byste na svém životě něco? Nebo byste se vydal stejnou cestou?

Asi bych se vydal stejnou cestou, protože pár let to byl lahodně divoký život, plný kumpánů, nápadů, láhví a probdělých svítání, všechno bylo možné a nic nebylo svaté. Ale určitě bych mnohem dřív odbočil. Ztratil jsem spoustu let, setrvačností, možná slušným vychováním a loajalitou k určitým kolektivům. Tolik promarněných možností vyzkoušet si jiné profese, místa, krajiny, obydlí, jiné lidské smečky, jiné samoty. V mém věku už se to bude těžko napravovat. Ale možnosti tu pořád jsou a pár měsíců či let života snad ještě taky. Ale to je spíš otázka na toho pána nahoře.

Máte specifický a trochu cynický smysl pro humor. V čem Vám současná doba připadá nejkomičtější, a v čem naopak tragická?

Je tragikomická. Asi ne náhodou miluji literárního tragikomika Michela Houellebecqa. Nebo tuzemského Daniela Hradeckého. To všechno hrané sebevědomí, plnění společenských rolí. Předstírání pohody a bezesné noci. Samozřejmost vyžadování služeb. Teambuilding formou korporátního bubnování. Gastroturismus. Vybělení řitního otvoru, možno už i ambulantně. Zábavné pořady. Růst růstu. „Pravda vítězí“ na standartě nad hradem. Jsou toho hromady, kam oko dohlédne. A přitom to Shakespeare naprosto přesně popsal ve verších už dávno, v sonetu 66 – zadejte si do vyhledávače.

Myslíte si, že v humoru existují nějaké hranice? Že jsou věci, ze kterých bychom si prostě legraci dělat neměli? Domníváte se, že dnešní doba je – jak někteří tvrdí – až příliš hyperkorektní?

Snahy o řízenou korektnost jsou samy o sobě humorné. Navíc mám obavu, že veškeré hranice už byly překonány, samozřejmě i díky závodům na internetu. Vítězi jsou cynismus, ironie. A vážně, upřímně vyřčené slovo či věta jsou už jen k smíchu, čest, láska, pravda, hahaha. Trochu slepá ulička. Škoda. Ale já jsem se na tom taky často podílel – a teď jsem najednou pan Zmoudřelý, hleďme mě! Inu, léta jdou.

Co Vás v poslední době rozesmálo?

Třeba nedávný konflikt na lince Delta Air Lines v USA – i přes kategorické výzvy palubního personálu odmítla jedna z cestujících přestat kojit svoji kočku. Jinak nic moc. 

Nepřemýšlel jste někdy o tom, že byste vstoupil do politiky?

Jé, no vidíte! Tak to mě taky rozesmálo!

Tomáš Hanák (27. března 1957, herec)

Tomáš Hanák působí jako herec a autor v divadle Sklep, několik let vystupoval v pořadu Na Stojáka či Stand-up comedy, zpívá s legendárním orchestrem MTO Universal, s tanečně-pěveckým triem Tros Sketos působí v roli žvanivého impresária. S Marcelou Augustovou mnoho let moderoval charitativní pořad Pomozte dětem. Hrál například ve filmech Pražská 5, Kopytem sem, kopytem tam, Kamenný most, Rebelové, Mazaný Filip, Gympl, Kletba bratří Grimmů, Cesta z města, Cesta do lesa a Cesta domů. Na stanici Skylink 7 je teď k vidění v koprodukčním seriálu Planeta Single.