Proč se svléknout v chumelenici do půl těla


Zpěvák, textař a muzikant, fotograf, oceňovaný znalec vážek a biolog. A právě ve víru posledně zmíněného zájmu Dan Bárta natočil dokumentární sérii Krajina Dana Bárty, kterou nyní uvádí ČT2. Zatímco před dvěma lety se společně s režisérem Zdeňkem Suchým zaměřili na ohrožené druhy v sérii Češi zachraňují…, nyní společně s předními přírodovědci poukazují na nejpalčivější problémy středoevropské přírody. Bárta je spoluautorem hudby, námětu a scénáře, a také celou sérií provází.

Proč je důležité natáčet dokumenty o přírodě? Co a komu jste se snažili říct?

Ochrana přírody a ekologie velmi trpí ideologiemi, dojmologiemi, neznalostí, a vůbec iracionalitou. My jsme si jisti, že příroda v tom obyčejném smyslu slova – jako to živé, co nás obklopuje – bude naše obeznámení se s fakty velmi potřebovat, abychom ji mohli chránit smysluplně a efektivně, což myslím i ve vztahu k lidem. No, a pokoušet se uvádět věci na co nejpravější míru je prostě jednou z možností, jak umožnit těm, co o to stojí, lépe porozumět světu.

Série Krajina Dana Bárty rozebírá problémy české a evropské přírody. Je jich určitě víc, než se vejde do několika půlhodinových epizod. Jak jste vybírali, na co se budete soustředit?

Vlastně jsou to témata, která asi nejvíc prosakují do běžného, obecnějšího mediálního prostředí, a současně jsou to i v ochraně přírody takové vlajkové lodi a velké deštníky, pod které se toho dost vejde. A chtěli jsme se soustředit i na jazyk a způsob vyprávění. Abychom se vyvázali z klišé a floskulí omletých a otřepaných tak, že už je nevnímáme. A abychom byli sdělní.

A jaké téma pro Vás bylo nejnáročnější?

Nejtěžším úkolem bylo zkusit rozkrýt masivní a rychlý úbytek početnosti evropského ptactva, jeho příčiny, podstatu, důsledky a tak. Je to vrstevnatý, mnohorozměrný, zkrátka netriviální fenomén, který by snesl díly klidně tři, což jsme si uvědomili už před natáčením. Zjednodušovat, zestručňovat, lítat ze statistiky k příkladu, a přitom neztratit stopu a nahustit věc informacemi, to věru není jen tak.  

A jaké téma Vás naopak nejvíc bavilo a těšilo?

Nás bavila ta práce. Když se nám povedlo postavit nějakou situaci filmově pěkně, dobře popsat, trefit problém, dokráčet k pointě, upřímně se nám ulevilo. A taky bylo skvělé, že jsme se mohli opřít o lidi, kteří se přírodovědou a ochranou přírody na různých pozicích profesionálně zabývají. Nakonzultovali jsme stovky hodin a dávali si velký pozor, abychom nesklouzli k nějakým neopodstatněným obecným nářkům anebo dezinterpretacím.

K oběma sériím jste tvořil i hudbu. Jak vzniká? Už v průběhu natáčení Vás napadají motivy, nebo až pak ve studiu?

Tentokrát měl nosný nápad Zdeněk Suchý, my to s Endruem a Filipem Jelínkem jen realizovali. Našli jsme starší česky zpívané písně, které se textem nějak našich témat dotýkaly, a prostě jsme si s nimi pohráli. Tahle naše „druhá řada“ měla mít z logiky své věci nostalgičtější ráz než ta první, ve které jsme se pohybovali v zahraničí. To bylo z logiky věci víc „etno“.

V nadsázce se říká, že kolik právníků, tolik názorů. Jak je to s přírodovědci? A jak snadno, nebo naopak obtížně jste hledali odborníky na jednotlivá témata?

Přírodovědci se většinou shodnou, pokud nejde o ty nejteoretičtější disciplíny, metodika je kámoš, číslo je kámoš, křivka je kámoš, statistika je kámoš a biologie je vědou otevřenou, hypotézy a teorie přicházejí a odcházejí... My jsme v drtivé většině případů věděli, koho oslovíme, než jsme do toho šli. A jak jsme se se Zdeňkem Suchým líp seznamovali s tou látkou během práce, jenom se nám to tříbilo a rovnalo a sem tam posouvalo. Navíc jak jsem lehce od fochu...

Srovnávat živoření stovky stvoření s pohodindou milionů lidiček není fér.

Sám se studiu ekologie věnujete dlouho. Musel jste si při práci na scénáři doplňovat vědomosti z nějaké oblasti nebo hodně využívat odborné konzultace? Jak probíhala příprava na jednotlivé epizody a co jste se při natáčení nejvíce naučil?

Musel, to se ví, že musel. Data, čísla, předpoklady... ixkrát jsem si něco myslel, postavil si komentář a zkratku a pak jsem si pro jistotu ověřil, jestli náhodou nemelu kraviny, a zjistil, že melu... Četli jsme hodně, dělali jsme si rešerše, vzájemně si je přeposílali, ptali se. Já vlastně chtěl, aby mi Zdeněk rozuměl a chápal, o čem mluvím, a on potřeboval, abych to vnímal jako filmař, abych respektoval fakt, že některé věci jsou pro film příliš abstraktní. Vždycky říkal, no to je super – a jak to chceš natočit? Já až tady trochu nasál to filmařské řemeslo z té stránky přípravy. Popravdě nás to stálo hodně úsilí. Navíc jsme museli být v terénu, pokud to situace nebo okamžitý nápad vyžadovaly, připraveni skočit z dílu do dílu. Vlastně si čím dál víc uvědomuju, kolik práce tam nechali kluci. A tak dál.

Když jste jezdili českou krajinou, narazili jste na místo, které jste neznal, které vás oslovilo? Kde jste natáčeli?

Všude možně, máme rádi, když dokument neuhýbá před nemalebnou realitou, když, dejme tomu, projede auto záběrem, nehraně, mimochodem, protože tam prostě je jako součást toho, co popisujeme, tedy současné krajiny... Podyjí, například, to mě dostalo. Byla tam taková jedna kvetoucí louka v řídké staré svažité doubravě s pár skalními výchozy, koberec konvalinek, kavyl, no, krása krásoucí, to byl opravdu plný silný celý zážitek, pohled, stav. Takovou louku jsem ještě neviděl.  

V sérii se také věnujete mimo jiné i úbytku hmyzu. Jde o celosvětový jev. Přesto, je v České republice něco, co Vás zarazilo, překvapilo?

Ne úplně. Ale pustá prázdnota polní hlíny, přestože jsem ji vlastně z literatury předpokládal, tak když jsem ji „naživo“ uviděl a improvizovaně oddemonstroval, protože byla fakt surově zjevná, tak jo, to mě překvapilo. Úbytek motýlů už je evidentní, „hmatatelný“ fakt, vídáte občas jen jednotlivé kusy, vlastně si říkáte, jak se mohou rozmnožovat, když se skoro nemají šanci potkat, natož si vybrat. Rychlost těch změn, ten sešup, vlastně pád, to je, velmi mírně řečeno, hodně znepokojivé.

Soužití lidí a šelem s sebou odpradávna nese konflikty. Vy jste se zabývali i návratem vlků nebo rysů na naše území. Kde ty konflikty pramení? A kdo má větší právo na klid?

Srovnávat živoření stovky stvoření s pohodindou milionů lidiček není fér. Ani relevantní. Ty konflikty pramení v pravěku. Mít pušku, pračku a čepici zdaleka neznamená nebýt zvířátko. Pokud se ve společnosti shodneme, že se o trochu toho prostoru a zvěřiny s nimi podělíme, budeme mít klid my i oni. Dáme si ho navzájem. Nejsme na sebe zvědaví.

Na co během natáčení nezapomenete?

Udělat fór, pokud nás napadne. Něco ve smyslu svlíknout se do půl těla v chumelenici a odinterpretovat názorně, že pokud chcete být u nás úspěšným invazním druhem, musíte zmáknout ladovskou zimu. Odlehčení není nikdy dost.

Jakou roli dnes hrají zoologické zahrady v ochraně přírody? Jakým způsobem mohou pomoci při obnově zvířecích populací, které jsou na pokraji vyhynutí?

Zásadní, bez nich by už mnohé druhy byly jen minulost. Dermoplastické preparáty. Vzpomínka. Zoologické zahrady mají zkušené chovatelské týmy, know-how a taky prostor k tomu, aby pomohly napravit, co jsme v místě původního výskytu těch druhů pokazili, a oddálily tak zpečetění jejich osudu třeba do doby, kdy je bude možné zase vypustit ven.

Co je cílem seriálu Krajina Dana Bárty? Jak a proč vlastně vznikl?

Myslím, že úplně na začátku jsme vnímali jako prospěšné pomoci veřejnosti zorientovat se v současné ochraně přírody a krajiny, v nejpalčivějších bolestech středoevropské přírody a ukázat něco faktů a souvislostí. Naznačit, jak se věci mají, jak se na to přišlo, jak se to počítá, co to s sebou nese, a jak s tím případně něco udělat. Osobně mám potřebu očišťovat ekologii jako seriózní vědu studující vztahy mezi organismy a jejich prostředím a mezi sebou navzájem od antropocentrického ekologismu a přírodních filosofií. Máme se dobře a řešit stopy éček v našem mletém masíčku vážně není ekologie. A taky si myslím, že aktivismus, bez kterého se žádný pokrok v podstatě neobejde, musí být vyztužený daty a fakty, jinak může nadělat víc škody než užitku. Takže i pro lidi, kteří mají ve vztahu k ohrožení živé krajiny jasno, a i proto je může náš seriál zajímat, může být v jistém smyslu obohacující trocha toho přírodopisu.

Co se musí stát, aby se naše společnost v širším měřítku začala více zajímat o ekologii a ochranu přírody, podle Vás?

Musí si už konečně přiznat, že je zdravá, silná a bohatá. A začít být tím pádem velkorysejší. A drobátko se dovzdělat a tím získat ještě větší sebevědomí. Necítit se pořád tak strašlivě ohroženě. A nesmí se nechat rozklížit, zviklat ani znechutit. Například tím, když někdo zcela vážně otravuje vzduch takovými nepravdivými polarizujícími a manipulativními kravinami, jako že kdo má rád brouky, nenávidí lidstvo a podobně. Byť by to byli exprezidenti.

V šesti dílech série Češi zachraňují… jste se podíval za českými vědci do světa, jaká je Vaše nejsilnější vzpomínka? A jak jste jednotlivé odborníky a témata hledali?

Spojili jsme se se CCBC, českou koalicí pro ochranu biodiverzity, a v podstatě zmapovali projekty, které nám doporučili, na kterých se podílejí ve spolupráci s nějakou naší menší zoologickou zahradou. Se Zdeňkem Suchým jsme navíc pár těch projektů už znali – každý jiné. O to to bylo snazší a taky logičtější chtít to natočit, jako by odlít a uchovat tu českou stopu ve světové ochranařině... Bylo skvělé mít možnost ukázat lidem, jak to doopravdy funguje, že to stojí spoustu práce. Že je to mezinárodní síť, ve které tvoří uzly i místní lidé. Že je to vždycky hodně spojené s výchovou dětí a tak. Obecně to bylo silné a poučné, skvělý způsob, jak poznávat svět.

Jak se cítíte jako hudebník a přírodozpytec v roli průvodce tohoto seriálu? Jak obě role propojujete a co Vám dává taková zkušenost?

Celkem dobře se cítím, patřičně, koneckonců jsem se do té role sám nanominoval...

Podílel jste se na dvou dokumentárních sériích. Na co se ale koukáte Vy sám? Jsou to jenom dokumenty o přírodě, nebo je Váš divácký záběr širší?

Dokumenty mám rád, jakékoliv, na ty přírodopisné se, popravdě, už tolik nekoukám a ty s Davidem Attenboroughem jsem viděl komplet a několikrát. Fotbal je fajn, dokumentární série Vítejte ve Wrexhamu byla super. A občas nějakou seriálovou lehkou ujetinu typu Bílý lotos, Jen vraždy v budově, Gentlemani a tak, to uvolní a stmelí rodinu.

Jak se stalo, že po Vás pojmenovali vážku?

Asistoval jsem u záchytu typového materiálu, zkráceně: byl jsem zkrátka ve správný čas na správném místě se správnými lidmi. Oni mi to v návalu euforie slíbili a pak na to v návalu zodpovědnosti nezapomněli.

Kde se vzala vášeň pro vážky? A čím, jak, jsou pro Vás krásné, zajímavé?

Samy sebou. Vidím je všude a větší, než ve skutečnosti jsou. Tahle odpověď je trochu pitomá, uznávám, ale opravdu celkem výstižná. A stručná.

Chystáte pokračování turné Němá éra, a co dalšího?

V dubnu pojedeme s Illustratosphere šňůru a v září máme pětadvacáté výročí, které oslavíme sérií koncertů s hosty. A budeme dělat nové věci, konečně. J.A.R. stále krásně hrá, Trio Roberta Balzara rovněž, zahrajeme si párkrát i s Alicí, děti rostou jako z vody a podle všeho se bude oteplovat vzduch a prodlužovat den. To znamená, že se nudit nebudu.

Dan Bárta (* 14, prosince 1969)

Držitel jedenácti Cen Anděl se zapsal do širokého povědomí s hudebními formacemi Alice a Sexy Dancers i účinkováním v muzikálu Jesus Christ Superstar. Je členem skupiny J.A.R. a Illustratosphere, se kterou se nyní chystá na jarní část turné nazvaného Němá éra. Původním povoláním rentgenologický laborant před šesti lety absolvoval obor aplikovaná ekologie na Ostravské univerzitě, kde se mimo jiné podílel na vývoji úspěšné aplikace Lovec vážek. Je spoluautorem oceňovaného Atlasu vážek České republiky a je po něm pojmenováno šídlo Gynacantha bartai Paulson and von Ellenrieder.