Jsme Bártů Twins!

Jitka a Kateřina Bártů, jednovaječná dvojčata, sehraný tým režisérka a producentka, a společně především pak scenáristky a autorky mimořádně úspěšných seriálů, které vytvářejí pro televize a streamovací platformy. Dohlížejí na vše od scénáře přes režii až po celkovou produkci. Střídavě žijí v Praze a v Los Angeles. Za více než dvacet let mají na kontě osm set padesát napsaných a realizovaných scénářů k původním televizním seriálům. A teď pracují na dalším. Nové čtyřdílné kriminální minisérii Noční operatér s Lukášem Vaculíkem v hlavní roli.

Na co se v připravovaném seriálu můžeme těšit, samozřejmě kromě skvělého obsazení?

J: Na příběh kardiochirurga, který po autonehodě trpí ztrátou paměti a souhrou nešťastných událostí a zkreslených informací se stane podezřelým ze sériových vražd. Kromě Lukáše Vaculíka se můžete těšit na Jiřího Havelku, Elizavetu Maximovou, Ondřeje Rychlého, Lenku Vlasákovou, Lenku Krobotovou a spoustu dalších výborných herců.

K: Inspirací nám byly skutečné kauzy z nemocničního prostředí. O unikátní operaci srdce se paradoxně psalo míň než o skandálech a korupci, a právě spojením současných aktuálních témat vznikl náš seriál.

Lukáš Vaculík je opět v hlavní roli, o kolikátou ve vašich projektech už jde, a šijete mu je na míru?

J: Ano, je to tak. Role píšeme přímo pro něj. Je vždy připravený, disciplinovaný a o svých postavách přemýšlí. Dost společně debatujeme, aby mu role seděla a on často sám přichází s bezva nápady. Slyšíme na sebe a na place si nemusíme nic dlouze vysvětlovat.

K: Lukáš je herecká ikona, naprostý profík, a hlavně moc fajn člověk. Spolupracujeme už po čtvrté.

Jak a kdy začala vaše spolupráce s Lukášem?

J: V roce 2016 na seriálu Temný Kraj. Vybraly jsme si ho do hlavní role policejního experta na sériové vraždy, který se kvůli podlomenému zdraví uchýlí na venkov, kde mu společnost dělá pes nalezenec.

K: Chtěly jsme udělat trochu jinou kriminálku. Propojit český folklór, tradice venkova, strašidelné legendy a vraždy. Neuměly jsme si představit nikoho jiného než Lukáše a jsem upřímně ráda, že jsme si ho tehdy přes všechny tlaky prosadily.

Scénář píšete spolu, Jitka režíruje, Kateřina se stará o produkci, jak vůbec vypadá celý proces?

J: Jako jízda na řetězáku. Občas se člověku z toho fofru točí hlava, ale je to vždycky neopakovatelná jízda a adrenalin. Kdo by přece nechtěl mrznout celý den na natáčení v márnici nebo být zavřený ve věznici? (smích)

K: Točíme vždy na skutečných lokacích, ale nejsme v tom naštěstí samy. Do týmu si vybíráme talentované spolupracovníky a profíky, od herců přes celý štáb, takže výsledek je zásluha všech.  

J: Zajímavý příběh, správný mix emocí a skvělí herci!

K: Univerzální recept není. Nedá se zavděčit všem. Co se líbí jednomu, druhý kritizuje.

Když se vrátíme na úplný začátek vaší kariéry, kdy padlo rozhodnutí, že budete tvořit spolu? Bylo to už při filmových a scenáristických studiích v USA, nebo dřív?

J: Řekla bych, že už kdysi dávno v Literárně-dramatickém kroužku v LŠU v Jihlavě, kam jsme od první třídy chodily. (smích) Nikdy nás nenapadlo, že by to mělo být jinak!

K: Jsme každá jiná povaha a ideálně se doplňujeme. V celém kreativním procesu si můžeme stoprocentně důvěřovat, spolehnout se na sebe. Vzájemně jsme si tím nejlepším dramaturgem a konzultantem, ale zároveň nejpřísnějším a nejdrsnějším kritikem.

Když vám bylo dvacet osm let pustily jste se do rozsáhlého českého seriálu Rodinná pouta (později pak Velmi křehké vztahy). Vzpomínáte, jaké to bylo? Nejen samotná práce, ale i ten pocit, když jste se dozvěděly, že se projekt bude realizovat? Do té doby nikdo nic takového u nás nedělal…

J: Bylo to zavazující, ohromná zodpovědnost a skok do neznáma. Pustily jsme se do toho opravdu s odhodláním. Psaní si žádalo soustředění a disciplínu. Ale byla to jedinečná příležitost.

K: Navzdory nízkému rozpočtu jsme daly dohromady unikátní projekt, který diváky bavil, z neznámých herců dělal hvězdy a slogan k seriálu „vaše pravidelná dávka emocí“, který jsme vymyslely, dokonce i zlidověl. Dodnes po 20 letech na „stará dobrá Erpéčka“ diváci rádi vzpomínají, seriál se reprízuje a celé roky dostáváme od diváků prosby o pokračování.

Trvalo to šest let, napsaly jste pět set padesát dílů, kde jste braly inspiraci, a proč vlastně seriál skončil?

J: Jak se říká, v nejlepším se má přestat. Bylo na čase posunout se zas dál.

K: Seriál byl původně jen na 1 rok. Díky velké sledovanosti a oblibě u diváků se pak pokračovalo v nových řadách, stejně jak se to dělá u seriálů i dnes. Každý rok jsme říkaly, že to bude „ta“ poslední řada, rozhodně jsme ho nikdy neplánovaly jako nekonečný!

Na kontě máte nejen komediální a vztahové seriály, ale především pak ty kriminální. Který žánr vás baví víc?

J: Všechny! I do krimi se dá propašovat špetka humoru a nadsázky.

K: Přesně tyhle žánry si všichni berou jako knížky na dovolenou nebo si je pustí jako seriál v televizi, když si chtějí odpočinout. Dělám to stejně, a proto mě baví.

Prozradíte, co dalšího máte v plánu?

J: Hlavně psát. Máme už v hlavě další projekty. Psaní už beru jako takový terapeutický odpočinek, takže se moc těším.

K: Momentálně jsme uprostřed natáčení, takže v nejbližších měsících nás čeká především postprodukce a dokončení seriálu Noční operatér.

Jitka a Kateřina Bártů (*12. října 1974)

Rodačky z Jihlavy. Studovaly scenáristiku a film v USA, kde také střídavě žijí. Autorky prvního „nekonečného“ seriálu, který v roce 2004 začala vysílat televize Prima. Společně ve své produkční společnosti Twinpower vytváří české prémiové seriály a minisérie, které se těší velké sledovanosti a divácké oblibě, jako například Temný Kraj, V.I.P. vraždy, Půlnoční zpověď, Poslední oběť, Gympl s (r)učením omezeným, Bazén, Velmi křehké vztahy, Rodinná pouta nebo televizní filmy Vánoční hvězda či Duch modrého pokoje.