Škoda, že jsem zabil Rédla!
Foto David Raub, Zuzana Páchová
Před třiceti lety odstartoval jeho kariéru televizní film Dobročinný večírek. Rok poté přišel filmový muzikál Šakalí léta a s ním do filmového světa definitivně vstoupil i režisér Jan Hřebejk. Později natočil filmy jako Pelíšky, Musíme si pomáhat, Pupendo, Horem pádem, Kráska v nesnázích, U mě dobrý a mnoho dalších. Nevyhýbá se ani televizním seriálům – Až po uši, Rédl nebo Boží mlýny se staly diváckými hity. Teď pro Českou televizi natočil minisérii Pozadí událostí.
Obsazuji vždy až hotový scénář. Tentokrát se se mnou na castingu podílela i Maja Hamplová, která kromě produkce (s Matějem Chlupáčkem) má i castingovou agenturu. Bylo to složité nejenom kvůli počtu postav, ale také odkládání natáčení kvůli covidu, těhotenství a mateřství dvou hereček a tak podobně. Nejvíc kamerových zkoušek jsem dělal na roli Vojty Bohdanovského, kterého nakonec hraje Jiří Havelka a potom na role studentů.
Jak moc obsazení tak významné série limitují závazky herců? Musíte často dělat v obsazení kompromisy kvůli tomu, že někteří herci nemají čas?
Připravovali jsme sérii asi s ročním předstihem, takže jsme žádné kompromisy dělat nemuseli. Pak bylo samozřejmě o nervy celý složitý casting a realizační tým udržet v té výjimečné situaci pandemie.
Máte v hereckém obsazení právo veta?
Ano. Vždy ale vedete dialog s nejbližšími spolupracovníky. A mnohem důležitější tady bylo, že na produkci a castingu se podílela Maja s Matějem, kterým je třicet, a oba přinesli na řadu věcí nový pohled, představili mi herce, které jsem neznal, a podpořili mě v rozhodnutí obsadit do podstatných rolí neherce, hudebníky Katarzii, Petra Ostrouchova, Prokopa Svobodu anebo sochaře Prokopa Bartoníčka.
Práh bolesti při vnímání satiry nebo scén postavených na trapnosti, má každý někde jinde.
Co pro Vás bylo na Pozadí událostí nejtěžší?
Celý scénář je postaven na poměrně značné odlišnosti jednotlivých dílů. Postavy policistů (Martha Issová, Jan Slovák a Tomáš Bambušek) se objeví až ve druhém díle. Atmosféra se stále proměňuje, chvíli jde o společenskou komedii mravů a chvíli o docela temný psychologický thriller.
Naznačujete komedii, ale Pozadí událostí je humoru plné – především postavy na akademické půdě jednají na pohled vážně, přitom jsou skvělou karikaturou vysokoškolského prostředí a jeho reprezentantů. Nepustil jste se do nich až moc?
To už je teď spíš na posouzení diváků, protože „práh bolesti“ při vnímání satiry nebo scén postavených na trapnosti, má každý někde jinde.
Pozadí událostí není klasickou detektivkou, ale zločin v seriálu hraje zásadní roli. I předtím jste točil detektivky – méně vážné Boží mlýny i reálnější Místo zločinu Ostrava. Přirůstá Vám detektivní žánr k srdci?
Když je to alespoň trochu spojeno s humorem a je tam něco originálního, třeba prostředí, zločin nebo zajímavý policista, tak mě to baví jako tvůrce i jako diváka.
Na co jste se naposledy s chutí podíval v televizi?
Na minisérie Byl by to hřích nebo Lakers: Vzestup dynastie nebo Bílý lotos. A samozřejmě třetí sérii After Life. To jsou podle mého naprosté a skoro nedostižné geniality. Originalitou, odvahou i provedením.
V roce 1992 jste debutoval televizním filmem Dobročinný večírek. Za těch třicet let vzniklo několik mimořádných filmů, na které, troufám si tvrdit, se nikdy nezapomene. Bylo ale něco, co se nepovedlo, o čem jste snil, ale nebyl na to čas, peníze nebo vůle?
Samozřejmě, že se nám mnohokrát něco nepovedlo, jak jsme si přáli nebo jak čekali diváci. Ale kdyby ta sebekritika byla konkrétní, vždycky se to dotkne někoho, kdo svojí práci odvedl perfektně (herec, kameraman, hudební skladatel) anebo na to má hezké vzpomínky, a když si já na konkrétní titul postěžuji, tak tím kritizuji i ty „nevinné“ spolupracovníky.
A ještě jedno ohlédnutí – jaký z Vašich filmů bylo nejtěžší natočit, ať už z jakéhokoliv, byť osobního důvodu?
Určitě trilogii Zahradnictví, to bylo nejsložitější tím, že se to točilo najednou, dětské role hráli v jednotlivých filmech jiní herci. Bylo to prostě velké sousto, producent Viktor Tauš měl pocit, že jsme formálně mohli být odvážnější, aby šlo distribuovat tři filmy v jednom roce, tvrdili jsme, že jde o prequel Pelíšků. Takže publikum bylo spíše zklamáno. Já to mám hrozně rád, jsem vděčný všem, kteří na tom pracovali, ale něčím nám to přerostlo přes hlavu.
U žádného z Vašich celovečerních filmů jste nepřišel s dvojkou. Bylo někdy nějaké pokračování ve hře?
Ne, nikdy. Jen u série, jako bylo Až po uši pro HBO nebo v Detektivech od nejsvětější trojice to mělo pokračování. Škoda, že jsem nakonec zabil Rédla, v tom by mě taky bavilo pokračovat.
Nemáte pocit, že televize čím dál tím víc šlape filmu na paty? Že s nástupem streamovacích služeb jako HBO, Amazon Prime a dalších začínají kina stále více hynout na úbytě?
Streamovací platformy v současné době nabízejí v oblasti kinematografie vrcholná díla. Jen je toho moc.
Co chystáte po Pozadí událostí?
Rozhlížím se. Chystám film s Petrem Jarchovským a svým studentem z FAMU Lubošem Kučerou, s Petrem Kolečkem drama o uvěznění naší hokejové reprezentace v roce 1950 nebo máme s Petrem Jarchovským napsaný seriál podle knížek Radka Kedroně Operace Rath a Sněžím. Ale televize se toho prozatím bojí kvůli možným soudním sporům.
Jan Hřebejk (* 27. června 1967)
Je jedním z nejvšestrannějších a nejplodnějších českých filmových režisérů. Jeho první celovečerní film Šakalí léta získal na výročních cenách Český lev cenu pro nejlepší film a režii. Filmy Pelíšky a Pupendo patří k divácky nejoblíbenějším snímkům v porevoluční kinematografii. Za tragikomedii Musíme si pomáhat byl nominován na Oscara, celkem je držitelem tří Českých lvů za režii.
