Při cestování do Iráku jsme podcenili množství domácí slivovice

Herec, dabér a moderátor netráví svůj čas jen před kamerami nebo na divadelních prknech. Aktuálně vstřebává zážitky z měsíčního putování po Iráku a Kurdistánu, kam se vydal v doprovodu ostříleného cestovatele, a to na motorce! Původně měla být výprava pracovním projektem pro soukromou televizi, nakonec ale spolupráce nedopadla.

Posledních pár měsíců jsem zaznamenala hned několik cestovatelů na motorce. Třeba Dominiku Gawliczkovou, která projela Jižní Ameriku, Katku Kadlusovou a Františka Nykla, cestující na své „Bramboře“ nebo duo Liška a Révai, kteří točili dokument ve Střední Americe. Proč jste si motorku zvolil Vy?

Jezdím na motorce už od čtrnácti, kdy jsem s tátou dával dohromady Javu 50 Mustang. Pak následovala řada dalších značek, typů, kubatur, ale nikdy jsem nedojel za hranice republiky. Ve chvíli, kdy jsem chtěl už s motorkami skončit, přišla nabídka do pořadu „Moto cestou necestou“. A já byl zpátky ve hře!

Na měsíční cestu jste se vydal s dobrodruhem, cestovatelem Igorem Brezovarem. Znali jste se předtím dobře?

Neznali jsme se vůbec, ale hned jsme si padli do noty. Máme hodně společného. Šlo o nápad Egona Kulhánka, otce projektu „Moto cestou necestou“, který pak od realizace odstoupil, ale podporoval nás, jak jen mohl. A oslovit Igora byl od něj skvělý nápad!

Měl jste už před vaší misí s cestováním do ne zrovna turistických lokalit zkušenosti?

Ano, i když ne na motorce. Stopoval jsem po Irsku, cestoval s kamarády po Argentině a Chile a sám jsem vyrazil do Ekvádoru. Ovšem nikdy jsem se nesetkal s muslimským světem. Až teď.

Původně prý byla v plánu Afrika, ale nakonec Igor vybral Irák a Kurdistán, proč?

Celý projekt se zkomplikoval a vypadalo to, že se vůbec nebude realizovat! Igor se rozhodl jet někam v každém případě a mohl jet sám, jak je zvyklý, ale po všem, co jsme spolu pro projekt udělali, mi nabídl vyrazit společně klidně bez kamer. Velmi jsem si toho vážil. A protože zná muslimské země a ví, jak skvělí jsou tam lidé, rozhodl se pro severní Irák, pro Kurdistán. Cíl, který většinu lidí zarazí, ale já mu věřil.

Jak probíhaly přípravy?

Pro mne přípravy znamenaly zorganizovat a zaplatit celý projekt, takže jsem měl schůzky s televizí, se sponzory, psal rozpočty, sháněl doprovodné auto, štáb a do toho jsem si připravoval motorku a vybavení, a to vše během divadelní sezóny, kdy mám spoustu práce. Díky tomu jsem neměl čas mít třeba nervy nebo strach.

Podcenili jste něco?

Určitě jsme podcenili množství domácí slivovice!

Prý jste se ocitli i ve válečných zónách, jaké jste měl pocity?

Na nebezpečí jsme zapomínali, ale museli jsme být opatrní na to, co kde a před kým říkáme. Občas bylo nepříjemné vidět, že jsou někteří lidé ozbrojeni. Ale chovali se k nám velmi vřele. Ovšem když jsme viděli nedaleké bombardování, tak jsme rádi sedli na motorky a jeli pryč. Stále si pocity srovnávám. Ta země ještě dlouho nebude stabilní.

Během cesty jste téměř denně streamovali na internet natočená videa, fotky, vaše postřehy. Nebylo to po několika hodinách jízdy na motorce trochu únavné?

Ano, bylo to náročné. Vlastně jsme byli pořád „v práci“. Hlavně pro kameramana a střihače, kteří se téměř nezastavili. Problémy s připojením jsme naštěstí řešit nemuseli. Jak v Turecku, tak v Iráku jsme si koupili SIM karty a datový tarif. Vyšlo to i mnohem levněji.

Co je podle Vás největším nepřítelem cestovatelů?

Průjem! Jinak je to byrokracie a moc úředníků. Hranice, víza…

Nepříjemnosti s papírováním a vyřizováním víz. Bylo takových překážek víc?

Tohle jsme řešili na tureckých hranicích. Klukům od kamer taky kontrolovali na hranicích fotky v mobilech. Měli jsme plné auto kamer a natočeného materiálu, báli jsme se, abychom o něj nepřišli a nevrátili se s prázdnou. Naštěstí to ale dobře dopadlo.

Martin Písařík (* 1. července 1979, herec, dabér a moderátor)

Seriáloví fanoušci znají herce z Ordinace v růžové zahradě, kde hrál doktora Všetečku. Větší filmové role měl například v Ro(c)ku podvraťáků nebo komedii Ať žijí rytíři!. Kromě toho se pravidelně objevuje v muzikálech (Sestra v akci, Mýdlový princ, Čas růží atd.). Angažmá má hned v několika pražských divadlech a od roku 2013 hraje také na Letních shakespearovských slavnostech. Jeho velkým koníčkem je hudba – jako kytarista, textař a zpěvák působí ve vlastních kapelách Bojkot Production a Akustik. S manželkou má dva syny.