Myslím, že je to dosud největší nabídka, kterou jsem dostal

Chtěl být učitelem nebo farářem, ale osud ho nasměroval jinam. Herec a zpěvák Jan Sklenář si momentálně užívá práci na roli Beetlejuice v novém muzikálu Hudebního divadla v Karlíně.

Kdy tě napadlo, že budeš herec?

Od malička jsem zpíval. Chodil jsem do lidušky, kde jsem měl skvělého učitele. Jednou nám do hodiny vtrhla profesorka dramatického oddělení, že potřebuje kluka na záskok do divadla. Tak jsem to zkusil. Věřila mi a přesvědčila mě i rodiče, abych se přihlásil na JAMU…a vzali mě. Z mojí původní představy, že se stanu buď učitelem, nebo farářem, je nakonec ze mě herec. Což je vlastně taková fúze obou.

Jaká byla tvoje první divadelní role?

Byla to stafáž ve hře Červená knihovna Arnošta Goldflama v Klicperově divadle v režii Akrama Staňka. První hlavní role přišla asi půl roku poté v groteskním westernu Zdeňka Plachého Nepohodlný indián.

Jak se stalo, že jsi z Brna zamířil do Hradce Králové a poté do Prahy?

Doslova jsem se zbláznil do věcí, které dělal Vladimír Morávek v hradeckém divadle, které v té době patřilo k nejprogresivnějším v Čechách. Pamatuji si ten pocit uhranutí, když jsem viděl věci, které se tam dělaly v jeho režii. Strašně jsem tam chtěl, ale tušil jsem, že mi to nemůže vyjít, byl to exponovaný soubor plný skvělých lidí. Ale dopis s žádostí, že bych k nim chtěl patřit jsem prostě musel poslat. A  ono to vyšlo... 

Do Prahy jsem se dostal díky režijní dvojici SKUTR, kteří s námi v Hradci začali pracovat. Byli enfant terrible českého divadla. Udělali jsme spolu úplně první věc – muzikál Mauglí Divadla Kalich, ve které jsem alternoval s Jiřím Kornem postavu pantera Baghíry. A pak následovala celá řada inscenací v Klicperově divadle (Labutí jezero, Pěna dní, Karamazovi), ale také postava Romea Letních shakespearovských slavností, Julii hrála Tereza Ramba. Když se stali uměleckými vedoucími pražského Divadla v Dlouhé, nabídli mi tam angažmá. A tak jsem se dostal nastálo do Prahy. Samozřejmě v mezičase byly i další projekty, které mě do hlavního města přivedli, mj. Kudykam Michala Horáčka a Petra Hapky nebo záskok v Činoherním klubu.

Pomýšlím i na vlastní hudební sólovou dráhu...

Jsi známý nejen jako herec, ale i jako zpěvák. Jak si vybíráš repertoár?

Tak to bylo další štěstí, zvláštní shoda náhod. Doslova osudový byl zmiňovaný Kudykam, kde mi byly svěřeny dvě velké role – nejprve Štamgasta a posléze i Kudykama – a setkání se s Ondřejem Gregorem Brzobohatým, který dělal aranže. S Michalem Horáčkem spolupracuji dlouhodobě. Šansony mě baví a myslím, že i posluchače, kteří na mě chodí. Pomýšlím i na vlastní hudební sólovou dráhu. A s Ondrou spolupracuji na projektech Hudebního divadla Karlín.

Kdy přišel Beetlejuice?

Před rokem, přesně v den mých 45. narozenin. Po generálce Anděla Páně v Karlíně, kde hraju Uriáše. Přišel za mnou ředitel Egon Kulhánek, že sice nemá pro mě žádný dárek, ale má nabídku na postavu Beetlejuice, která znamenala víc než stoprocentní nasazení. Dal mi nahrávku broadwayského představení, abych se na něj podíval. A mně bylo jasné, že je to příležitost, která se už nemusí zopakovat a nejzajímavější muzikálový úkol, co kdy mohl kdo v Čechách dostat za poslední dlouhou dobu.

Co následovalo?

Musel jsem se rozhodnout, jestli skončím angažmá v Divadle v Dlouhé, což pro mne bylo nejtěžší. Protože Beetlejuice vyžaduje naprosté odevzdání se roli. Nakonec to dopadlo doslova zázračně, protože se vedení obou divadel domluvilo na kompromisu, tedy zůstávám v angažmá v Dlouhé, kde se mě nechtěli vzdát a já jich, a vyšli mi obrovsky vstříc.

Co pro tebe znamená tvoje nejnovější role Beetlejuice?

Myslím, že je to dosud největší nabídka, kterou jsem dostal. Je to naprosto přelomový a nadčasový muzikál. Role je enormní, vyžaduje obrovské nasazení a spoustu dovedností – hereckých, pěveckých, pohybových. Broadwayskou verzi, ale v Karlíně nekopírujeme. Říká se, že pro tento žánr nebyla v posledních mnoha letech napsána lepší, ale zároveň náročnější role, než je Beetlejuice.

Co si pro roli musel udělat?

Po Americe jde o první další realizaci, ještě nikde jinde na světě se Beetlejuice nehrál. Jde o náročnou roli, ve které nemám alternaci, a na jejíž přípravu mi karlínské divadlo poskytlo jedny z nejlepších odborníků: chodím na zpěv k Haně Peckové, na popový tanec k Andymu Urysiakovi a na pantomimu k Markovi Zelinkovi. Také posiluji s trenérem Jakubem Prchalem a snažím se vyváženě a zdravě jíst. Je to v tuto chvíli to jediné na čem pracuji a čemu dávám veškeré nasazení a čas. Ale zůstávám v Divadle v Dlouhé, kde brzy začneme pracovat s režisérem Michalem Vajdičkou na představení Kartonový taťka, které bude už naším třetím společným projektem.  

A co kino a televize. Stíháš nějaké sledovat a které bys našim čtenářům doporučil?

Na televizi se moc nedívám na rozdíl od filmu. Naposledy jsem viděl nádherný film Vlny, tak na ten bych určitě rád diváky pozval.

Jan Sklenář (* 19. ríjna 1978)

Držitel mnoha divadelních ocenění a nominací, brněnský rodák Jan Sklenář vystudoval činohru na JAMU. V Klicperově divadle strávil osmnáct sezón a nastudoval sedmdesát rolí. Od roku 2020 je členem souboru Divadla v Dlouhé, kde ztvárnil řadu postav mj. Borise v Konci rudého člověka, Anděla ve Valčíku, Královnu noci v Kouzelné flétně. Diváci ho však mohou znát i z filmu Nuda v Brně, seriálů Specialisté či České století a divadelních a hudebních scén mj. jako Romea Letních shakespearovských slavností, pantera v muzikálu Mauglí Divadla Kalich, Uriáše v představení karlínského divadla Anděl páně či Moriartyho v Legendě jménem Holmes.