Mám v hlavě 357 nápadů. Pak už si dám pohov!

Právě teď diváky baví v druhé sérii úspěšného seriálu Pan profesor na Nově, ačkoliv mu po covidu na čas odešel hlas, pořád počítá s koncerty se svým projektem D.Y.K., a také má před premiérou filmu, který letos Česko vyslalo do boje o Oscara. Jmenuje se Il Boemo a Vojta v něm strhujícím způsobem ztvárňuje geniálního hudebního skladatele Josefa Myslivečka.

Vojto, ptát se Vás, jak se máte, teď prý není nejlepší nápad…

Ale no tak, jak bych to řekl… Prodělal jsem covid, tak teď ruším koncerty, protože mi zároveň s tím odešel i hlas. Takže prožívám období neveselé pracovně, protože to rušeníčko samozřejmě dělám nerad, ale na druhou stranu se prostě nedá nic dělat. Vždycky je dobré tu situaci vnitřně přijmout, což se mi snad podařilo.

Sklízet ale budete výsledky dřívější práce, už 20. října vstoupí do kin film Il Boemo, kde hrajete hlavní roli barokního skladatele Josefa Myslivečka. Čecha, který se prosadil v Itálii, stal se slavným a pak zemřel v zapomnění. Začali jste točit v roce 2019, a pak se kvůli covidu vše protáhlo. Jak svou účast v tomto filmu hodnotíte teď, z odstupu několika let?

Inu jako dar. Z nebes. Vyplněné přání hercovo. Vyslyšení jeho vnitřního hlasu, který si podobnou roli přál. Roli, kde se musí herec zamýšlet, připravovat, studovat. Tak, jak by to prostě mělo být u každého audiovizuálního díla.

Přemýšlel jste dlouho, zda tuhle nabídku od režiséra Petra Václava vzít?

Já o tom právě moc nepřemýšlel, scénář byl tak poutavý a zajímavý, že jsem ani neměl moc šanci přemýšlet. Ale pak jsem si uvědomil, že vše to, co jsem přečetl v češtině, budu muset hrát v jazyce italském – a trochu mi spadla čelist. Ale nadšení nad pochybnostmi zvítězilo.

Znal jste před natáčením filmu tvorbu a příběh Josefa Myslivečka?

Příběh lehce, tvorbu skoro vůbec. O to víc mě překvapilo následné studium jeho hudby, a navíc i to, kolik z nás ho zná podobně, jako jsem ho znal já. A to byl Mysliveček na tu dobu obrovská hudební hvězda.

Jak jste se na roli připravoval?

Předně jsem se snažil okamžitě začít učit italsky, ale pak jsem změnil strategii a spíše jsem se učil scénář a na tom si ukazoval některé zákonitosti italského jazyka. Pak samozřejmě přišlo samostudium jeho skladeb, protože jsem měl v popisu práce i dirigovaní. A pak taky četba literatury a korespondence s Mozartem, což je vlastně hlavní zdroj informací o Myslivečkovi.

Ve filmu od cembala řídíte orchestr a zároveň dirigujete pěvecké hvězdy světového formátu na pódiu. Zahrál jste to tak přirozeně, jako by to byl Váš denní chleba. Radil jste se s někým, jak takové scény točit?

Já už od mala hrozně rád dirigoval fiktivní orchestry. Znal jsem některé skladby jako třeba Carminu Buranu nazpaměť. Odpoledne místo poledního klidu jsem si vzal tužku místo taktovky, pustil si nahrávku a hodinu a půl dirigoval. Takže jsem měl k dirigování blízko, ale samozřejmě jsem měl u sebe hudebního supervizora a dirigenta Václava Lukse, který na mě dohlížel a radil mi.

Co pro Vás bylo při natáčení obzvlášť náročné?

Asi ty jazykové mutace. Obzvlášť scény v německém jazyce. Mysliveček i přes svou slávu nedopadl dobře.

Proč myslíte, že se to stalo? Neunesl svou slávu?

Tak už to bývá. Génia v sobě musíte většinou něčím zaplatit. On doplatil na ženy.

Vracíte se dnes k jeho hudbě?

Někdy ano. Zřídka. Zatím je před premiérou, takže mám stále pocit, že jsme uprostřed procesu, ale určitě bude na jeho hudbu čas s nějakým odstupem.

Jak se Vám pracovalo pod taktovkou režiséra Petra Václava?

Já musím říct, že to byla zkušenost, kterou jsem do té doby určitě nezažil a možná právě proto jsem byl často nadšený. Někdy se stalo, že jsem potřeboval sdělit, jak mám co zahrát, a Petr řekl pouze: Udělej to jinak. Tak to byla taková výzva, ale jinak nádhera.

Když byste měl pozvat diváky na tento film, co byste řekl?

Přijďte! Stíháte ve svém volnu sledovat i filmy nebo seriály v televizi?

Seriály opravdu zřídka kdy. České skoro vůbec. Naposledy jsem viděl Jitřní záři. Filmy ano. To se snažím, ale musím se na ně těšit. Snažím se chodit do divadel na kolegy a pak mám taky tři děti a ženu, takže ten volný čas musím nějak promísit. Naštěstí televizi doma nemáme. Člověk by se tam mohl dozvědět i nějakou blbost!

Sám v seriálech hrajete, teď například v druhé sérii Pana profesora. Co rozhoduje, že roli vezmete?

V seriálech právě skoro nehraju. Profesor mě bavil svými scénáři, akčností, obsazením, proto jsem ho vzal. Ale musím si zase dát od takhle dlouhodobých projektů pauzičku.

A co Vaše hudební kariéra? Loni jste uspořádal turné k Vašemu poslednímu projektu D.Y.K. Co chystáte v nejbližší době?

To samé. Jedeme s kapelou D.Y.K v září a srpnu takové minitour sedmi nebo osmi koncertů po republice. A pak mám v hlavě asi 357 dalších hudebních nápadů, které snad do devadesáti nějak stihnu. Pak už si dám pohov.

Vojtěch Dyk (* 23. července 1985)

Je český herec a hudebník, studoval na pražské DAMU, obor činohra. Na prknech Národního divadla se poprvé představil v hlavní roli v klasické hře Radúz a Mahulena. Do širšího diváckého povědomí se dostal díky svému účinkování v seriálech Letiště, Velmi křehké vztahy a Pan profesor a ve filmech Ženy v pokušení nebo Tři bratři. Hudební fanoušci Vojtěcha Dyka znají jako frontmana skupiny Nightwork. V posledních letech se věnuje vlastnímu projektu D.Y.K. a koncertuje s brněnskou skupinou B-Side Band.