Klavír, nebo herectví? Rozhodl strach ze samoty.

Původně chtěla být klavíristkou, ale studia na konzervatoři nakonec vyměnila za studia herectví. Blýskla se ve filmech Fair Play nebo Poslední závod, v pohádce Čertí brko nebo v seriálech Svět pod hlavou, Herec či Bohéma. Aktuálně ji můžeme pondělí co pondělí vídat jako vyšetřovatelku v krimi sérii Místo zločinu České Budějovice na ČT1.

Takže teď hrajete policistku?

Oslovili mě s nabídkou, já ji zvážila a rozhodla jsem se tu roli vzít, protože se mi to zdálo jako zajímavá zkušenost. Jsem za ni moc vděčná, mám pocit, že jsem se při téhle práci hodně věcí naučila, zároveň to byla pro mě veliká škola češtiny. 

Musela jste projít nějakou speciální „kriminalistickou“ přípravou? Třeba ve filmu Fair Play jste se učila běhat…

Před natáčením nás všechny, co hrajeme hlavní vyšetřovatele, vzali na střelnici, kde nás naučili, jak střílet na terče, pracovat se zbraní a podobné věci, které jsme pak využili při natáčení. Měli jsme také schůzku se dvěma bývalými vyšetřovateli, kteří nám vyprávěli, s jakými případy a pocity se v tomto povolání setkali, co je šokovalo nebo překvapilo na začátku jejich kariéry a vůbec, jaké to je, dělat tohle těžké povolání.

V seriálu řešíte závažné zločiny… mělo jejich natáčení ale i nějakou světlou stránku?

Temné pocity, které jsem měla z různých případů vražd, jež jsme jako kriminalisté vyšetřovali, dokonale vyvážili moji herečtí kolegové David, Filip, Leoš a Pavla (Novotný, Březina, Noha a Beretová, pozn. aut.), se kterými byla po celou dobu natáčení legrace a skvělá, uvolněná atmosféra. Měla jsem vynikající kolegy ne jenom po herecké stránce, ale i po té lidské, což je pro mě obrovská radost.

Máte ráda detektivky?

Co se týče mě, jako diváka, mezi moje oblíbené krimiseriály patří třeba True Detective nebo Sherlock Holmes. Ale jinak moc velký přehled o kriminálních seriálech současnosti nemám, a nevyhledávám tento žánr ani v knížkách.

Život v Praze se mi moc líbí, neměnila bych. Cítím se tady svobodná, je to město plné umělců a lidí, kteří mě mezi sebe přijali, za což jsem vděčná.

Pocházíte ze Slovenska, kromě slovenštiny mluvíte plynule maďarsky, hrajete v češtině. Je už i ta pro Vás přirozený jazyk?

Mám pocit, že v češtině jsem se zlepšila, ale ještě pořád ji neovládám na úrovni, že bych ji dokázala vnímat jako můj úplně přirozený jazyk. Ale mám ji moc ráda, je to nádherná řeč, nejvíc se mi líbí vaše originální názvy měsíců. (směje se)

Na konzervatoři jste studovala klavír. Zahrajete si ještě někdy?

K Vánocům jsem dostala pianino, které se nám krásně vešlo do bytu. Je to nejhezčí dárek, jaký jsem kdy dostala! Takže jo, hraju moc ráda. Samozřejmě už to není jako na konzervatoři, kde jsem cvičila pět hodin denně, ale už se předem těším na další roli, kde tuhle svoji zručnost budu moct znova využít. Hrála jsem už totiž i v jednom díle Místa zločinu České Budějovice.

Co bylo impulsem, že jste kdysi klavír vyměnila za herectví?

Prvotním impulsem pro mně bylo, že mě začala vadit ta samota, ve které se člověk ocitne, když cvičí na piano těch pět hodin denně. Cítila jsem, že by mě víc bavilo realizovat se v týmové práci.

Nezalitovala jste někdy, že jste k herectví zběhla?

Zatím ne, věřím, že všechno je tak, jak má být.

Rodiče o Vaší kariéře neměli jinou představu?

Rodiče mě podporovali, neměli žádnou vlastní představu o mém budoucím povolání. Nechali mě, abych si našla sama to, co mě baví a naplňuje.

Není tajemstvím, že jste se nedávno vdala a přestěhovala se z Bratislavy do Prahy. Jaké to je být „Pražačkou“?

Život v Praze se mi moc líbí, neměnila bych. Cítím se tady svobodná, je to město plné umělců a lidí, kteří mě mezi sebe přijali, za což jsem vděčná. Zároveň v rámci svojí práce jezdím často do Bratislavy nebo Budapešti, takže mám možnost být v osobním kontaktu i se svým „starým“ životem a taky hrát ve všech třech jazycích.

Jaká práce Vás čeká v nejbližší době?

Momentálně natáčím slovenský dobový seriál s názvem Niekde v Európe a jeden maďarsko-kanadský seriál, jehož název zatím nesmím prozradit. Teď v únoru budu natáčet film na Slovensku s hvězdným česko-slovenským hereckým obsazením, o kterém ale zatím také nesmím mluvit. Pořád ale ještě běží v českých kinech film Piargy, na který všechny čtenáře časopisu Skylink srdečně zvu! Kromě toho letos půjdou do kin filmy, ve kterých se objevím i já: Sucho od Bohdana Slámy a film s pracovním názvem V korunách stromů je klid v režii Michala Hogenauera.

Máte při Vašem pracovním nasazení čas se podívat na nějaký seriál či film? Pokud ano, doporučíte nějaký našim čtenářům?

Mezi moje aktuální tipy patří filmy Piargy, Blízko a Trojúhelník smutku a seriál Dobré ráno, Brno!.

Judit Pecháček (* 12. května 1988)

Dívčím jménem Bárdos, je slovenská filmová a divadelní herečka maďarského původu. Je dcerou novinářky Ágnes Bárdos a politika Gyuly Bárdose. Než začala s herectvím, studovala čtyři roky klavír na konzervatoři. Herectví vystudovala na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Debutovala v celovečerním snímku Dům. Významný posun v její kariéře zaznamenala díky filmu Andrey Sedláčkové Fair Play z roku 2014, kde ztvárnila titulní roli ne z vlastní vůle dopující sprinterky Anny. Za ni byla nominována na Českého lva.