Jaroslav Smejkal: Finalisté na mě byli naštvaní

Jsem té soutěži za moc věcí vděčný. Stalo se to unikum, že jsem vypadnul už v polovině show, vypadalo to, že to bude konečná a můžu se vrátit k normálnímu zaměstnání. Ale byl jsem oslovený režisérem a šel jsem vystupovat na grand finále jako host, což mě vystřelilo jinam než ostatní soutěžící, a vlastně i výherkyni. Díky tomu se můžu muzice dodneška věnovat. Ale nebudeme si lhát, není to zásluha jen tohoto, člověk se také musí snažit. Musí pořád něco dělat. Mně se daří vydávat písničky a chodit na akce, koncertovat, vcelku pravidelně. V dnešní době je spousta nových talentů a každý umí deset věcí najednou, ale stále se držím, myslím si, dost úspěšně. Takže za soutěž jsem vděčný, ale je to především o vlastní práci.

Už jsem do toho zabředl… Říkal jsem si, jestli se chci do budoucna pořád profilovat jen jako zpěvák. Zpívat je krásné, ale já jsem ambiciózní člověk a bál jsem se, aby mi to zařazení „zpěvák“ v budoucnu stačilo. Už se objevilo několik příležitostí na moderování a to mě moc bavilo. Vždy to bylo spojeno i s mým pěveckým vystoupením, takže jsem spojil příjemné s užitečným. A vždy se to setkalo s úspěchem. Ukázalo se, že umím nejen zpívat, ale i mluvit a bavit lidi. Taky jsem začal točit pranky (zábavná videa – pozn. Red.), kde se nemusím řídit konvencí a můžu ukázat svou pravou tvář (smích). Chci všem i sobě dokázat, že umím víc, než někde zazpívat a jít si lehnout.

Dostal, ale já neumím tancovat. Když tančím, vypadá to jako epileptický záchvat buvola. Já ale nikdy neinklinoval k herectví. Já jsem velký herec v soukromém životě, a to mi asi stačí (smích). Takže nabídky jsem velmi slušně odmítl s velkou pokorou, protože si myslím, že pokora je velmi důležitá a nejdál se s ní dojde. Naštěstí jsem se ještě nedostal do fáze, kdy bych potřeboval jistý stálý přísun peněz, který z muzikálů herci mají. Zatím se slušně živím jinými cestami – koncerty a tak dále.

Nedaří se mi to. Navíc základní problém byl, že když mi režisér nabídnul to vystupování na grand finále, pár finalistů to neslo nelibě, nebudu je jmenovat. Vlastně jsem tím i trochu zastínil výherkyni (Sabinu Křovákovou – pozn. red.). Po soutěži se cesty s ostatními finalisty rozešly hodně rychle, takže to ani nestíhám se s nimi vídat. Ale některé mám na Facebooku, tak vidím aspoň tam, co zrovna dělají a tak dále. A vždy když vidím, že někde vystupovali nebo se jim něco povedlo, mám z nich radost.

Pořád mě to tam baví. Občasně mě ale zklame ta přetvářka. Lidi v showbyznysu jsou braní jako pomalu nejbohatší vrstva společnosti a přitom pak začnou vyplouvat na povrch ty dlužné částky a exekuce… Oni se prostě bojí přiznat, že na tom nejsou finančně dobře. Ale člověk přece může být dole, nemusí být pořád jenom nahoře. Já to jeden čas taky neměl zrovna dobré. Nebylo dost akcí, tudíž ani peněz nebylo tolik… A pak se mě na to někdo v rozhovoru zeptal a já to úplně v pohodě přiznal. Jsme přece lidi! Celkem mi v showbyznysu toho zase tolik nevadí, jinak bych to nemohl dělat. Já jsem takový, že když mě něco nebaví, tak to prostě nedělám. Takže jediná špatná věc je ta přetvářka. Ale mně už se taky podařilo vyselektovat lidi, kteří to nedělají, a s těmi se bavím. A těm, o kterých vím, že se přetvařují, se na akcích vyhýbám. Já se rád obklopuji lidmi, o kterých vím, že si s nimi dobře popovídám, i když spolu zajdeme někam na víno nebo kafe, ne jen když na nás míří kamery a foťáky.

Modelka Aneta Vignerová, s tou rád zajdu na kafe, herec David Gránský, reportér Láďa Hruška, herečka Nikol Štíbrová… Vlastně samí vtipní lidé, se kterými je zábava a dělají srandu, protože já sám rád dělám srandu. Mouchy k sobě sedají. To jsou lidi, se kterými se rád bavím, i když to není podchycené nějakou mediální akcí, že se prostě sejdeme i někde mimo kamery.

Sebe tedy vážně neposlouchám (smích)! Ani si při zpěvu nedávám do uší odposlechy, abych to nemusel slyšet, to bych se totiž musel poslouchat furt. Mně se líbí takové ty typické „rádiovky“. Prostě popík, co se hraje v rádiích. Samozřejmě je pro mě také důležité, jak ten zpěvák zpívá naživo. Někdy to v rádiu zní super a pak ho slyšíte z nějakého záznamu koncertu a je to úplně něco jiného… Co se týče žánru, nedržím se jen popu, i když ten asi poslouchám nejvíc a taky ho vlastně sám dělám. Rád si poslechnu gospel, soul, nebo jednou za čas jazz.

Díky bohu, je těch zážitků hodně. Tím největším pro mě asi bylo vystoupení s Davidem Kollerem. Těsně po SuperStar mě oslovil David Koller s tím, že plánuje koncertovat s více umělci a že jsem se mu líbil a že by mě tam chtěl taky. Závěr toho projektu bylo vlastně vystoupení na Staroměstkém náměstí v Praze, kde byly tisíce lidí a to pro mě byl fakt zážitek. Pak taky se mi líbil duet s Ewou Farnou, který jsme nazpívali po soutěži. Já vlastně hned začal spolupracovat s lidmi, kteří v té branži dělají už desítky let a já mezi nimi byl jako kuře, co se dva měsíce snaží někde krákorat (smích). A samozřejmě je vždycky zážitek, když se vyprodá koncert nebo prostě dorazí hodně lidí, to je skvělý pocit. A úplně nejlepší je, když vidíte, že si lidi zpívají vaše písničky s vámi, že znají texty. V dnešní době není lehké dostat se do rádií, takže je super, když ty písničky lidi znají, naučí se je a pak je s vámi zpívají.