Hra o trůny je plná postav, které tahají za nitky z povzdálí. K nejzajímavějším patří zamilovaný rytíř ve vyhnanství Ser Jorah Mormont. Hraje ho Iain Glenn.
Co dělá Ser Jorah na začátku páté série?
No, řekl bych, že to, že tady s vámi mluvím, dokazuje, že Jorah ze seriálu úplně nezmizel – navzdory tomu, že jste si to možná mysleli, když ho Daenerys na konci minulé řady vyhnala! Kdepak, Jorah je podruhé nebo potřetí v životě ve vyhnanství a poprvé ho vyhnali od někoho, s kým chce být nejvíce. To znamená, že jeho situace v páté sérii je hodně odlišná od toho, na co jsme byli dříve zvyklí. Už není s Daenerys. Už ji neradí, nevede a není nablízku. Nakonec mě to hodně bavilo, protože i když mi scházela Emilia Clarke (hraje Daenerys, pozn. redakce), byla to příjemná změna.
Co se tedy s Jorahem stane?
Hlavně to zahrnuje úžasné věci s Peterem Dinklagem (hraje Tyriona, pozn. redakce). Společně podnikáme takovou fantastickou výpravu.
Jak se Vám s Peterem Dinklagem pracovalo?
Podle mě je jedním z největších kladů seriálu, že se i hodně odlišné příběhy můžou začít proplétat, a postavy, které předtím byly součástí vlastního prostředí, se najednou objevují na jiných místech a setkávají s jinými hrdiny. Všechna chvála scénáristům. Někdy musí napsat 30 až 40 hodin materiálu, aby se k takovým chvílím dostali, ale já jsem přesvědčený, že diváky to vyloženě baví. Peter je laskavý a dobře se s ním pracuje. Stejně jako asi nás všechny i jeho baví hrát jiné scény, a tentokrát spolu prakticky zažijeme Odyseu. Přitom si moc nerozumíme. Unesl jsem ho a nemám v nejmenším úmyslu podělit se s ním o jakoukoliv informaci, co ode mě může čekat nebo proč. Ale postupně se jeden s druhým seznamujeme a vzniká mezi námi vzájemný respekt.
Co může Tyrion z Joraha vyčíst?
Myslím, že může vyčíst loajalitu, i to, čím je zasloužená: proč stojí zato Daenerys následovat. Pohybuje se v zemi nikoho, potřebuje někde zakotvit a zasloužit si něčí úctu. O vlastní rodinu přišel, takže se potřebuje zaměřit na někoho jiného. Z Joraha a Tyriona se sice nestanou nejlepší kámoši, ale nakonec se respektují, a dokonce se tak nějak mají rádi.
Jaký je Jorah jako muž?
Odjakživa byl ve vyhnanství a vždycky našel schopnost přizpůsobit se situaci, do které se dostal. Trochu je to vidět i na jeho oblečení: když se v seriálu objevil poprvé, byl oblečený prakticky jako Dothrakové, aby v jejich společnosti nevypadal jako outsider. Ve Hře o trůny jsme ho zatím viděli jako důvěryhodného pobočníka a rádce Daenerys. Teď se objevuje jako samotář, takže můžeme dobře vidět jeho odhodlání a schopnost přežít venku v divočině. Rozhodl se vzít Tyriona k Daenerys a dát jí ho darem, aby se dostal zpátky do její přízně – Tyrion totiž má hodně žádanou hlavu.
Je zajímavé, že i když ho Daenerys vyhnala, neobrátil se k ní zády…
Protože hluboko v něm je zakořeněná vina z toho, co původně udělal. Je to rovný a čestný chlap, takže má zčásti pocit, že z toho, jak se choval, když se poprvé potkali, by Daenerys mělo být jasné, že usiloval o zrušení svého vyhnanství ze Sedmi království. Ano, neříkal pravdu, ale podle mě je přesvědčený, že pak se ukázal v jiném světle. Hluboko v nitru přesto pořád cítí strašlivou vinu. Je to složité. Daenerys si stejnou dobu spojuje se ztrátou životní lásky, že přišla o dítě, a to všechno se jí tím pádem vrací. Ser Jorah ve skutečnosti nemá nic společného s tím, co se jí přihodilo, ale Daenerys si ho s tou dobou spojuje – a trochu vytěsnila skutečnost, že jí mnohokrát zachránil život. Jorahova bezpodmínečná láska a víra v Daenerys jako budoucí královnu ale nezmizí jen tak přes noc.
Je Jorah v nitru mužem, který upřednostňuje sebe přede všemi ostatními, nebo opravdu věří, že Daenerys je právoplatnou dědičkou trůnu?
Myslím, že rozhodně věří sám sobě a dokáže přežít, ať se děje cokoliv, ale v celém světě Hry o trůny jde o to, kdo se nakonec na ten Železný trůn posadí. Jorah vždy Danenerys podporoval v tom, aby vládla pomocí dohody a smíru místo násilí. Takže v ní vidí dobrotu, ale také sílu a všechny ostatní dobré vlastnosti. Také si myslí, že díky svému původu je právě ona právoplatnou dědičkou trůnu.
Co se Vám nejvíce líbilo na natáčení páté série?
Řekl bych, že Španělsko: natáčení v býčí aréně v Osuně bylo fantastické. Strávili jsme tam osm nebo devět dní natáčením velké akční scény. Zabralo to hodně času, ale atmosféra na place byla fantastická. Kompars byl asi nejlepší, jaký jsme kdy měli. A fandové byli neuvěřitelní. Když jsme dorazili na místo, bylo to bizarní. Nedalo se tam hnout. Připadal jsem si, jako bych byl v Beatles! Myslel jsem si, že máme namířeno do nějakého ospalého městečka kus od Seville, se slavnou býčí arénou, a ona to byla známá turistická atrakce. Ukázalo se, že ani nemůžeme nikam vyrazit pěšky. Měl jsem s sebou rodinu, takže jsem si nakonec pronajal kolo, jen abych unikl zástupům křičících fanoušků. Bylo to šílené.
Hrál jste v mnoha oblíbených seriálech – je Hra o trůny něčím, co jste ještě nezažil?
Naprosto a bez nejmenších pochyb. Myslím, že pro všechny ve Hře o trůny, ať už byli známí nebo neznámí, je tohle něco úplně jiného. Je to celosvětová záležitost, takže ať se vydáte do kterékoliv země, reakce jsou ohromující. Byl jsem natáčet v Maroku a i tam si nás všimli. Nezáleží na tom, kde jste. Ve Španělsku jsme si plánovali procházku překrásným ospalým městečkem a posezení v nějaké pěkné restauraci… a nebylo to vůbec možné.
Baví Vás akční scény více než ty, které jsou náročnější na mozkové závity?
Zbožňuju to. Vždycky mě to bavilo, už v době na Královské akademii dramatických umění. Já a Ralph Fiennes jsme dychtili po ozbrojených soubojích. Probíhala tam taková akce nazvaná souboje o ceny. Studenti se měli rozdělit do dvojic a sehrát souboj z jakéhokoliv období s použitím jakýchkoliv zbraní. Většina z nich – protože to prostě byli studenti, to nechávali na poslední chvíli a vymýšleli něco narychlo. Ralph a já jsme na tom makali asi rok a půl. Byli jsme do toho úplně zažraní! Zvolili jsme si rapír a dýku a bylo to skvělé.
Kdo vyhrál?
Jsem rád, že na to můžu odpovědět, že jsme s Ralphem vyhráli celou soutěž. Vypíchnul bych ho za nejlepší individuální herecký výkon, ale možná jenom proto, že já jsem vyhrál souboj, který jsme si vymysleli. Každopádně jsem fyzické scény vždycky zbožňoval a člověk si toho dost užije v Shakespearových hrách, jenže tam je třeba se ohánět těžkými meči. Ve Hře o trůny jsou sice také těžké meče, ale samozřejmě je vyrábějí lehčí, než by ve skutečnosti byly.
Je to fyzicky náročné?
Je. Přestože jsou zbraně lehčí, když se navlečete do brnění, postavíte na slunce a opakujete jednu scénu pořád dokola, začne to být vyčerpávající. Naštěstí jsem byl ve schopných rukách režiséra Davida Nuttera, na kterého herci nedají dopustit, protože má všechno přesně promyšlené. Nikdy netočí nic, co by pak nepotřeboval, což je v případě akčních scén dar z nebes.
Hrál jste Shakespeara a ve spoustě dalších věcí. Jak se tomu vyrovná Hra o trůny?
Nepodceňujte to, co znamená hrát v jednom z nejúspěšnějších televizních seriálů na obrazovce. Na konci kariéry se člověk může ohlédnout a říct si, že má za sebou pár věcí, které byly hodně populární. Jenže někdy se stane, že co je oblíbené, je zároveň tak trochu blbost. Hlavně v televizi nejsou nejsledovanější pořady vždycky ty nejlepší. Ale Hra o trůny je tím Svatým grálem celosvětové popularity a zároveň chvály ze strany kritiků, což je fantastické. Natáčení Hry o trůny je jako účastnit se každý den natáčení největšího filmu a nikdy mě nepřejde nadšení, které to vzbuzuje… Je to jako nic jiného, co jsem kdy dělal – a to jsem pár akčních filmů natočil. Hře o trůny se prostě nic nevyrovná.
Který zvyk ze Hry o trůny byste chtěl dodržovat i v našem světě?
Co třeba souboj muže proti muži jako způsob řešení sporů? To by fungovalo.