Do konce života mám co vyprávět

Když Ornella Koktová dostala nabídku zúčastnit se reality show Survivor a zvládnout přežít v divočině, rozhodovala se poměrně dlouho. Nakonec zvítězila touha po dobrodružství. Co pro mladou maminku tří dětí nešlo překousnout tak, že svůj pobyt v Dominikánské republice na vlastní žádost nakonec přerušila?

Tak jak dlouho jste přemýšlela o tom, zda do Survivoru vůbec půjdete?

Rozhodovala jsem se dva měsíce. Hlavním důvodem byl fakt, že jsem prvního, dnes jedenáctiletého syna Quentina měla hned po maturitě, v devatenácti letech, a takové to dobrodružství, které mají holky po dvacítce, jsem vlastně úplně přeskočila. Jsem máma tří dětí, manželka, navíc provozuji a vedu dvě firmy. Někdy jsem proto uvězněná v kruhu.

Jak to myslíte?

Jedenáctiletého Quentina odvezu do školy, čtyřletého Svena a o rok mladší Lili do školky, nakoupím, uvařím, poklidím, zodpovím maily a potřebnou administrativu, najednou jsou dvě odpoledne a já už zase musím pro děti. Ještě k tomu mám koně, zajedu za ním, potrénujeme a týden uteče jako voda. A takhle je to furt dokola.

Takže hlavním důvodem, že jste se do Dominikánské republiky vydala, byl tenhle začarovaný kruh?

Přesně tak, právě díky téhle reality show jsem se nejen dostala do skupinky řekněme vrstevníků, ale naprosto různorodých lidí. Poznala jsem támhle zpěváka, támhle zápasníka a další, každý z nich má zajímavý životní příběh.

Vyprávěli Vám je?

Jeden reálný den vám připadá jako tři dny tady doma, hrozně pomalu to utíká a my jsme si hodiny a hodiny povídali. Tohle pro mě bylo opravdu nejvíc přínosné. Měli jsme štěstí, že jsme v našem kmeni neměli nějakého konfliktního člověka, toho jsme se všichni na začátku trochu báli. I když jsme trpěli hlady, spali na tvrdé podlaze a postupně jsme ztráceli síly, furt jsme si udržovali dobrou náladu i vztahy.

Ten hlad musel být šílený. Váš manžel Josef Kokta prý avizoval, že když jste hladová, jste protivná. Měl pravdu?

To je trošku jiné, mít hlad doma a tam. Na ostrově i v džungli máte strašně moc činností kolem, musíte budovat přístřešek, nosíte nějaké balvany, do toho zase odjedete na souboj a tak podobně. Já nebyla až tak vzteklá, spíš už jsem se cítila deprimovaná, smutná a vlastně i apatická. Druhá věc je, že ve skupině jsme na tom byli všichni stejně. Byli jsme všichni hladoví a furt jsme mluvili o jídle. (směje se).

Co prosím? Vy jste se ještě takhle trápili?

Jojo, třeba jsme si dopodrobna, krok po kroku, vyprávěli recept na guláš. Vezmeš kilo cibule, nakrájíš ho úplně na jemno… (směje se) Jak jsme byli hladoví, tak jsme jedli i to, co by nás nikdy nenapadlo. Třeba mořskou trávu nebo banán včetně celé slupky.

Jak nedostatek jídla působil na Vaše tělo?

Když nás kvůli hurikánu evakuovali do vnitrozemské džungle, omdlela jsem, byla jsem chvíli úplně mimo. Ale pokračovala jsem, dál jsem se účastnila soubojů. Ty jsou opravdu náročné, představte si, že pět dní nejíte a pak máte často na přímém poledním slunci plavat, skákat nebo šplhat. Navíc ve chvíli, kdy bojujete o jídlo, je to ještě víc stresující, buší vám srdce a dáváte do toho všechno. Cítila jsem, že jsem pořád slabší a slabší.

Proto jste se po zhruba třech týdnech reality show rozhodla opustit?

Vyvrcholilo to právě v té džungli. Šla jsem si uprostřed noci odskočit někam do křoví a udělalo se mi extrémně špatně. Ale kromě soutěžících jsou v tu chvíli na místě jen Dominikánci, se kterými si nerozumíte, neumí anglicky. Naštěstí byl s námi v týmu Martin Carev, cestovatel a hrozně hodný a chytrý kluk, který umí španělsky. Chytla jsem ho za nohu s tím, že je mi strašně špatně, což se jim snažil vysvětlit. Mezitím jsem ale upadla do bezvědomí, třásla jsem se a vypadala, že mám epileptický záchvat. Skončila jsem v nemocnici.

Na jak dlouho?

Vůbec netuším, tam jsem úplně ztratila pojem o čase, neměla jsem tam rádio, telefon, budík, dokonce ani okno a často jsem spala. Taky mi tam zjistili zánět v oku poté, co mi do něj během souboje něco vlítlo. Dostala jsem několik druhů antibiotik a tehdy jsem se rozhodla, že pod léky už určitě pokračovat nechci.

Chápu, nechtěla jste riskovat zdravotní následky.

Ještě během soutěžení mi právě Martin Carev vyprávěl historku o svém kamarádovi, který sportoval s antibiotiky a skončil na transplantaci srdce poté, co mu popraskaly nějaké cévy. Vzpomněla jsem si i na sportovce, kteří na hraně sil zemřeli přímo na hřišti. Tohle už nebyla legrace, nechtěla jsem riskovat, že potřetí vypnu. Navíc mám doma rodinu, tři malé děti. Proto jsem se rozhodla, že na vlastní žádost skončím. Ale rozhodně toho nelituju. Potkala jsem fajn lidi a zažila dobrodružství, do konce života mám co vyprávět. (směje se)

Ornella Koktová (* 17. února 1993)

Narodila se jako Štiková, známou se stala v devatenácti letech, kdy se provalil její vztah s kdysi zámožným podnikatelem Josefem Koktou, v té době ženatým s moderátorkou Gabrielou Partyšovou. Ten si později, navzdory šestatřicetiletému věkovému rozdílu, vzal Ornellu za ženu. Dnes je Koktová matkou tří dětí a podnikatelkou – v jedné firmě obchoduje se zbožím pro jezdce a chovatele koní, v druhé s textilními doplňky pro ženy.