Děje se toho teď strašně moc

Podle její první knížky Losos v kaluži se natáčí film, ve kterém měla hrát Libuše Šafránková. Po „Lososovi“ přišly další tři knížky, a právě v těchto dnech Markéta Lukášková vydává pátou. Jmenuje se Majonéza k snídani a prý bude úplně jiná než ty předchozí.

Jsi nervózní, jak bude nová knížka přijata?

Nervózní moc nejsem. Uklidnily mě totiž první reakce na můj rukopis. Své redaktorce a šéfce nakladatelství Motto jsem ho posílala – to si pamatuji přesně – jednu neděli, a už v pondělí mi obě poslaly nadšené reakce. Kromě toho jsem rukopis poslala svým dvěma kamarádkám knihomolkám, a taky svým rodičům. Těm všem se to taky líbilo, takže mi to dává naději, že by to mohlo být dobré. 

Jak bys svou novou knihu popsala, myslíš, že je něco, v čem čtenáře a čtenářky překvapí?

Moje knížka je především jiná v tom, že jsem tu v roli vypravěče. Na rozdíl od ostatních totiž není vyprávěna v první osobě. Kromě toho jsem si za ty roky psaní konečně vybudovala lepší systém a řád. Snažila jsem se psát průběžně a dávkovat si psaní po malých částech. Rozhodla jsem se místo deseti napsat třeba jen jednu stránku denně, pořádně si piplat každou větu, každé slovo. V předchozích knížkách se bohužel vždycky našly nějaké chyby a mrzelo mě, když se pak lidé místo hodnocení děje nebo postav zaměřovali na počet chyb. 

Podle Lososa v kaluži se točí film. V jaké je to fázi a jaká je vlastně historie tohoto projektu?

Oslovila mě producentka z jedné společnosti s tím, že se jí knížka líbí a že by podle ní ráda natočila film. Dokonce se mi tehdy ozvaly hned dvě produkční společnosti za jediný týden, což byla zvláštní náhoda. S onou producentkou jsem se sešla, padly jsme si do noty, přišla smlouva a podmínky. Napsala jsem scénář, který jsem odevzdala. Podle původní dohody jsem měla zasahovat i do natáčení filmu, výběru herců a podobně. Později se ale ukázalo, že míchat kamarádské a pracovní vztahy není dobrý nápad, a naše cesty se bohužel rozešly. Příprava filmu nicméně podle informací, které mám, pokračuje. 

Lepší je recenze moc nečíst a nedělat si z nich příliš těžkou hlavu. 

Pokud vím, měla ve filmu hrát Libuška Šafránková…

Je to tak. Bylo domluvené, že hlavních rolí se ujme právě Libuška Šafránková a Jenovéfa Boková. S Libuškou jsme si v té době často volaly a myslím, že jsme se velmi sblížily. Byla v té době už nemocná, ale říkala mi, že film Losos v kaluži je jediným projektem, kterého se chce po pracovní stránce účastnit. Jsem proto moc šťastná a vděčná, že se alespoň podařilo natočit audioknihu. 

Když jsme u filmů — co Tě v poslední době v kinematografii zaujalo?

Před dvěma lety jsem se začala učit španělsky a objevila jsem úžasná španělská dramata a seriály. Kromě toho bych ráda zmínila seriál Slunečná, který jsme začali sledovat s přítelem, a musím říct, že jsme si ho oblíbili. Je to sice oddechovka, ale občas se i zasmějeme i dojmeme. Takže když jsme doma a chceme si odpočinout, Slunečná je jasná volba. Kromě toho bych ráda zmínila seriál Kukačky, který mě naprosto nadchnul – scénářem, režií i hereckým obsazením.

Tvoje knížky se dobře prodávají a mají i skvělé čtenářské ohlasy. Ale přece jen, jistě se občas objeví i kritika. Jak ji zvládáš?

Záleží na tom, v jaké jsem náladě. A taky na tom, v jaké fázi se kritika objeví. Pokud má knížka úplně první reakce příznivé, tak je mi to potom už celkem jedno. Ale přiznávám, že občas mě negativní reakce vytočí. Kritici někdy trefí hřebíček na hlavičku, což mě štve samozřejmě o to víc. Často upozorňují na již zmíněné chyby. Každopádně lepší je recenze moc nečíst a nedělat si z nich příliš těžkou hlavu. 

Tvoje profily na Facebooku a Instagramu mají tisíce sledujících. Jak zásadně Ti to pomohlo v propagaci tvých knih?

Myslím, že mi to pomohlo hodně. Kromě toho, že se o knížkách dozvědělo hodně lidí, byla jsem zásluhou mých článků například v Reflexu tak trochu „hejtovanou“ osobou a spousta lidí si mou knížku koupila i z jisté škodolibosti. V době vydání první knihy jsem zkrátka u některých lidí vyvolávala jisté vášně. 

Všimla jsem si ale, že — především na Facebooku — už nejsi tolik aktivní jako před několika lety. Čím to je, je to náhoda?

Je pravda, že zrovna na Facebooku jsem aktivní méně. Přesunula jsem se na Instagram, připadá mi to smysluplnější. „Instagramová“ komunita reaguje lépe a pozitivněji. A v poslední době jsem dokonce vyzkoušela TikTok, kde jsem objevila velmi zábavné věci. 

Co teď vlastně kromě psaní děláš?

Mám radost z toho, že se mi podařilo úspěšně rozjet svůj podcast s názvem Příběh, který se opravdu stal. Překvapilo mě, že má velkou sledovanost a v podstatě mě teď celkem slušně živí. Vybírám si do něj především historická témata a mám na něj velmi potěšující ohlasy. Dokonce mi napsalo i pár učitelek, že podcast pouštějí dětem. Mám z toho radost.

Jaké máš plány? Co by sis chtěla ještě vyzkoušet?

Jsem teď celá taková „rozjetá“ a děje se toho kolem mě hodně. Kromě nové knížky a podcastu se bude brzy v pražském Rock Café hrát moje divadelní hra. Mimo to také chystám projekt o jedné prvorepublikové herečce. A co bych si chtěla vyzkoušet? Náš dům na vesnici, který právě rekonstruujeme, má velkou zahradu s ovocnými stromy. Tak mě napadá, že bych třeba mohla vyzkoušet nějakou dobrou marmeládu. 

Markéta Lukášková (* 19. července 1988, spisovatelka)

Pochází z Českých Budějovic. Pracovala jako redaktorka časopisů Týden, Maxim nebo Faktor S. Vedla internetovou verzi časopisu Reflex, ale vyzkoušela si i práci v reklamní agentuře. Byla také trenérkou v posilovně i masérkou. Se svou první knížkou Losos v kaluži objížděla republiku v rámci divadelního projektu Lukáše Hejlíka Listování. Podle stejnojmenné knihy později napsala i scénář, který se nyní realizuje. Další Markétiny knihy se jmenují Panda v nesnázích, InTyMně a Vlaštovka v bublině. Markéta žije s přítelem částečně v Praze a částečně na venkově, kde společně rekonstruují dům. Markéta ráda sportuje a chodí na procházky se svou fenkou Pandou. Je také autorkou úspěšného podcastu s názvem Příběh, který se opravdu stal.