Žiju si svůj sen

S hudebním skladatelem a hudebníkem Karlem Havlíčkem jsme hovořili o filmové hudbě, o tom, jak se spolupracuje s americkými hereckými hvězdami, ale i o pendlování mezi Los Angeles a Prahou.

Dovolte mi na úvod poněkud bulvární dotaz. Spolupracoval jste s řadou hollywoodských hvězd, třeba s Tomem Hardym nebo Nicole Kidman. A kromě toho taky s Leonardem DiCapriem… Jaký je?

Potkal jsem se s ním v době, kdy jsem se hodně živil natáčením reklam. Naše setkání bylo hrozně fajn. Leonardo je ostatně asi můj nejoblíbenější herec. Líbí se mi, že umí stárnout a vyvíjí se v neuvěřitelně charismatického člověka – mimochodem, mám pocit, že se z něj stává takový Jack Nicholson. Přijde mi, že je smířený sám se sebou, má obrovskou pozitivní energii, která je nakažlivá. Když člověk točí s nějakou velkou celebritou, je celý vystresovaný, protože existuje fůra pravidel, co si smíš dovolit, na co se nesmíš ptát a podobně. Ale Leonardo byl naprosto v pohodě, uvolněný, šířil kolem sebe pohodovou atmosféru. Obecně mám zkušenost, že čím slavnější herci jsou, tím jsou víc v klidu.

Momentálně spolupracujete s Tomášem Mašínem na filmu Výdech. Jak jste se k tomuto projektu dostal?

S Tomášem Mašínem se znám dlouho, dělal jsem pro něj třeba muziku k seriálu Profesor T. Baví mě Tomášův intelektuální přístup k umění a velmi pečlivá vizuální stylizace scén. Nejde o výpravný snímek, bude to naopak velmi intimní, plné mikrodetailů, čemuž samozřejmě musí odpovídat hudba. Věřím, že to bude velmi úspěšný film se skvělou atmosférou a světové kvality. Jsem z něj opravdu nadšený a těším se. 

Čím jsem starší, tím více potřebuji klid a muziku vlastně moc neposlouchám

Stane se Vám někdy, že práci odmítnete?

Ano. Myslím, že je důležité dostat se v kariéře do bodu, kdy s klidem práci odmítnete. Osobně říkám „ne“ v případech, kdy si myslím, že by mi ta práce nesedla a že ji někdo udělá lépe než já. Tak třeba pro mě je poměrně těžké dělat komediální věci. Občas mi úplně nesedne nějaký typ humoru. Zatím mi ale vychází, že jakmile nějakou práci odmítnu, hned se objeví nová. 

Už přes dvacet let střídavě pracujete v Los Angeles a v Praze. Jak často mezi Českem a USA pendlujete?

Jak je to potřeba. Za období pandemie to samozřejmě bylo jiné, ale většinou se to střídá zhruba po třech měsících. V Los Angeles mám zázemí – bydlení a studio, takže nemusím řešit praktické věci. Mám tak naprostou svobodu.

Momentálně se zabýváte hlavně filmovou hudbou. Jaký film je v tomto ohledu podle Vás naprosto unikátní?

Napadá mě film Interstellar, tam je muzika naprosto jedinečná. Částečně se nahrávala v kostele a má vynikající zvuk. Nebo film Ad Astra. Hudba tam vychází z dat z družice Voyager, která překročila hranici sluneční soustavy.

Jaké kapely Vás hudebně formovaly v mládí?

Určitě třeba Depeche Mode nebo The Cure. Ale čím jsem starší, tím více potřebuji klid a muziku vlastně moc neposlouchám. Naštěstí jsem se naučil zvuky filtrovat, nevadí mi zvuky běžného dne jako třeba štěkot psa nebo křik dítěte. Jediné, co je mi opravdu nepříjemné, je sbíječka a s ní spojené stavební práce.  

Co Vás při skládání nejvíc inspiruje?

Samozřejmě život jako takový, umění vnímat detaily. Deformovat časovou osu. To například koukáš na to, jak padá listí, a najednou celý ten děj umíš jakoby zpomalit. Je to určitá forma meditace. Obecně je důležité pozorovat svět kolem sebe. Jednou jsem byl třeba v Americe v hotelu a díval se z okna na mrakodrapy. Najednou vidím, jak u špičky jednoho z nich krouží orli skalní. Byl to výjimečný zážitek, silný moment. A nová písnička byla na světě. Ovlivňují mě jak konkrétní momenty, tak samozřejmě i osobní život, vztahy. Ale asi největším zdrojem inspirace je moje nitro. 

Je Los Angeles opravdu tak úžasné, jak to vídáme ve filmech?

Tohle město je jiné v tom, že aby se tam člověk mohl pohybovat, musí mít auto nebo motorku. Prakticky se tam nedá moc chodit pěšky. Je to celé hrozně obrovské, anonymní, rozlohou jako celé Čechy. V tom vidím i určitou výhodu a svobodu, není tam absolutně žádná závist, nikdo nikoho neřeší. Dobře se tam dýchá. Na druhou stranu je to tam hodně drahé, a aby tam člověk měl dobrý životní standard, musí opravdu hodně pracovat. Jsou tam přemrštěné ceny bydlení, ale třeba i zdravotnictví. My v Česku vlastně žijeme v super době a je dobré si to připomínat každý den, co ráno vstaneme z postele.  

Dá se říct, že se Američané nějak výrazně odlišují od nás Čechů?

Mně se líbí americký pracovní přístup. Každý tam dělá naplno. Líbí se mi taky jejich multikulturnost. Obdivuji pestrost, fascinuje mě, že každý je jiný, přemýšlí jinak, má jiný úhel pohledu. Je to obohacující. Neexistuje jedna hospoda, jeden kostel, jedno město. Je obdivuhodné, jaká je diverzita světa – v umění to člověka neuvěřitelně posouvá dál. Je to motor, který člověka motivuje jít stále výš. Myslím si, že talentovaní Češi by měli načerpat zkušenosti v zahraničí, a potom obohacovat dál uměleckou scénu doma. V tomto směru je tady obrovský potenciál. 

Očividně se Vám daří, ale máte ještě nějaké smělé plány do budoucna?

V první řadě bych chtěl říct, že jsem šťastný tak, jak to je teď. Žiju si svůj sen. Ale jeden ambiciózní nápad ještě mám. Chci s bratrem Maximem natočit celovečerní film s těmi nejlepšími hollywoodskými herci. Klidně až za deset let, necháme to pořádně beze spěchu dozrát.

Karel Havlíček (* 31. července 1974, hudební skladatel,
multiinstrumentalista)

Komponuje hudbu k českým i zahraničním filmům, seriálům, reklamám a televizním znělkám. Připravil muziku například k americkému traileru k filmu Reminiscence v hlavní roli s Hughem Jackmanem, traileru Batman s Robertem Pattinsonem nebo k americkému filmu Seize the Night. Momentálně pracuje na hudbě k seriálu HBO Czech It Out! a na celovečerním filmu Tomáše Mašína s názvem Výdech. Skládal i hudbu k filmu Ghoul Petra Jákla. 

Kromě toho je dlouhodobým členem kapely Southpaw, která letos po jedenácti letech vydala novou desku. Na kontě má dvě sólová alba. S emotivní deskou Spoken, která vyšla loni v Los Angeles, plánuje letošní koncerty s živým symfonickým orchestrem. Se svým bratrem Maximem, úspěšným malířem, chystá putovní multimediální výstavu. Žije střídavě v Praze a Los Angeles.