Vždycky jsem byl trochu mimo

Lukáš Pavlásek debutoval v roce 2005 v pořadu Na stojáka a od té doby patří mezi nejpopulárnější představitele české stand-up comedy. Nyní tento milovník Beatles, který se považuje za spokojeného mimozemšťana, vydává knihu.

Jste absolventem knihovnické střední školy. Plánoval jste opravdu pracovat v knihovně?

Neplánoval. Já jsem tam šel proto, že jsem jako dítě dělal dvě věci – pořád jsem si četl anebo jsem si na něco hrál. Rodiče nevěděli, kam mě dát na školu, tak usoudili, že mně bude nejlíp mezi knížkami. Ale nikdy jsem to nedělal. Jen na civilní službě jsem byl v knihovně. Po škole jsem hledal nějakou práci a šel jsem do knihovny. Knihovnice se divila, co tam dělám. A ukazovala mi tabulkový plat knihovnic s tím, že tam pracují většinou ženy, protože muž by rodinu jako knihovník neuživil. Místo aby mě nalákala, tak mě od toho odradila. Pak jsem dělal asi pět let na IT záloze dat.

Vy jste se dostal ke standupům docela pozdě – až když Vám bylo 27. Jak k tomu došlo?

Já jsem vystupoval pro kamarády a od patnácti jsme měli kapelu. Ty koncerty jsem uváděl a dělal jsem tam scénky – byl jsem něco mezi Petrem Novotným a Ivanem Magorem Jirousem. Pak jsem byl ve věku, kdy jsem se musel něčím živit, nemohl jsem kvůli práci už jít studovat DAMU, tak jsem začal hrát amatérské divadlo. A tam jsem se od jedné kolegyně dozvěděl o konkursu – že prý do nějakého zábavného pořadu hledají někoho, kdo píše vtipné věci. Myslel jsem, že hledají scenáristu. A pak se ukázalo, že hledají komiky do Na stojáka.

Mám moc rád Felixe Holzmanna, toho bych rád viděl naživo.

Od komiků se často očekává, že sledují jen svůj žánr. Díváte se i na „vážné“ filmy?

Já ve volnu jenom na humor nekoukám. Dívám se hodně na vážné filmy a hodně čtu. Čím toho člověk ví víc, tím to tomu humoru víc přispívá. Kdyby někdo, kdo se živí humorem, měl sledovat jen veselé věci, tak mu to ani moc nepomůže. Humor totiž vzniká z vážných věcí. Komik musí sledovat život, souvislosti a to se nějak promítne do jeho výstupu.

A co se Vám v poslední době líbilo v kině?

Tak to byla zrovna komedie. Viděl jsem film Pretty sick (Prostě blbě) jednoho amerického stand-up komika. To mě hodně inspirovalo. Taky bych si chtěl natočit vlastní komedii. Nápadů mám spoustu a pomalu se mi plní. Chtěl bych napsat divadelní hru. A teď mi vyjde knížka.

Vaše nová knížka Ajťák vrací úder navazuje na první díl, který se jmenuje Z deníku ajťáka. O čem bude pokračování?

Ta knížka o IT zase tolik není, je to jen povolání toho hrdiny. V první knížce šlo o jednotlivé příběhy, ta druhá už je psaná jako román. Myslím, že se mi povedlo, že je to napínavé a nechává si to otevřené dveře do dalšího dílu. Pokud má někdo rád knížky na pobavení, co se rychle čtou, tak je to pro něj. Knížka vyšla 30. října v mém vlastním nakladatelství Vládce všech galaxií.

Stává se Vám někdy při vystoupeních, že si s publikem „nesednete“?

Někdy se stane, že trvá, než se lidi uvolní. Jezdím po republice se svou one man show Kdo nepláče, není Čech a zrovna včera trvalo tak dvacet minut, než se publikum uvolnilo. Někdy jsou lidi zatuhlí – zvlášť, když třeba sedí u stolu a vy k nim máte daleko.

Máte v humoru nějaké tabu? Je něco, o čem se podle Vás nežertuje?

Podle mě se dá dělat humor ze všeho, ale nesmí to být blbé. Někdo se snaží za každou cenu vtipkovat o nekorektních tématech, přitom je z toho ale cítit, že to není dobré. Stejně tak je to s vulgaritami. Ty do standupu někdy patří, ale taky se tam musí hodit – někdy jich tam dáte hodně a jindy žádnou.

Humor se dá dělat ze všeho, ale nesmí to být blbé

Píšete, hrajete, kreslíte. Považujete se za workoholika?

Ne. Beru to tak, že všechno, co dělám, mě baví. Neberu to jako práci. Já bych to dělal, i kdybych se tím neživil. Dřív, když jsem chodil do práce, tak jsem hrál a psal po večerech. Místo abych jel na dovolenou, tak jsem si udělal vystoupení nebo napsal povídku.

Stane se Vám někdy, že nic neděláte? Nebo se někdy věnujete i úplně jiným koníčkům?

Rád chodím s kamarády ze Skauta na výlety do přírody. Na čundry teď nemám čas, ale chci to příští rok napravit. Mám rád procházky s přítelkyní, často někam chodíme.

Kdesi jste o sobě prohlásil, že jste zpožděný. Jak tomu mám rozumět?

Věci mi dochází pozdě. Lidi třeba v pětadvaceti řeší materiální otázky nebo se hádají kvůli nesmyslným problémům a mně to v té době bylo úplně jedno, žil jsem si ve svém světě. Já jsem byl vždycky trochu mimo. A ačkoli mi okolí pořád tvrdí, že jsem divný, já jsem zjistil, že to je vlastně moje výhoda. Kdysi jsem chodil do Pionýra, pak do Skauta a na první výpravě jsem dostal přezdívku ufon. A to se mě drží celý život. Radši budu mimozemšťan. Pořád se chci cítit jako v patnácti, kdy jsem věřil, že budu básník.

Můžou Vás diváci vidět kromě stand-up vystoupení ještě někde?

S Pepou Poláškem a Martinem Zbrožkem děláme improvizační představení Milostný trojúhelník. A pro diváky, kteří mě chtějí vidět i v jiné než jen humorné poloze, dělám v kavárně Dejvického divadla pořad s názvem Večer jedna báseň. Je to talk show, do které přijdou dva hosté, každý přečte pět svých oblíbených básní a pak kecáme o životě. Vycházím totiž z toho, že každého v určité etapě jeho života ovlivní nějaká báseň. A o tom ten pořad je.

Lukáš Pavlásek (* 24. července 1978, komik a herec)

Lukáš Pavlásek absolvoval Střední knihovnickou školu v Praze, v roce 2005 pak debutoval v pořadu Na stojáka. Do širšího povědomí vstoupil postavou Tydýta v reklamách jednoho mobilního operátora. V roce 2015 byl jedním z finalistů taneční soutěže StarDance. Jako herce ho mohli diváci vidět například v seriálu Na vodě, který běžel na TV Nova, a v několika divadelních hrách. Kromě hraní a standupů ho baví psaní básní a písňových textů. Napsal a sám ilustroval několik knih pro děti i dospělé. Jeho poslední kniha Ajťák vrací úder vyšla 30. října.