U Cimrmanů jsem začal jako Krátkozraký

Má nezaměnitelnou tvář i hlas a herecký talent, který mu přinesl desítky rolí ve filmech i v televizi, namátkou byl výraznou postavou filmů o Bobulích, pohádky Lotrando a Zubejda nebo seriálu Vinaři. Po zkušenostech z řady divadel se stal cimrmanologem, členem Divadla Járy Cimrmana. A tak není divu, že se stal i průvodcem cestopisu Stopy Járy Cimrmana, který je v těchto dnech hitem stanice ČT2.

Na DAMU Vás vzali až na čtvrtý pokus. Máte v povaze, že jdete za každou cenu za svým cílem nebo Vás hnala vášeň k divadlu? A kde se ve Vás vzala?

Mám jen divadlo hodně rád a myslím, že bez toho se ani nedá dělat. A vznikalo to postupně přes takové ty scénky na letních táborech a postupné zabředání do amatérského divadla od patnácti let až třeba po účast na recitačních soutěžích.

Diváci Vás znají především díky filmovým a televizním rolím…

Myslím, že divadelní diváci už mě taky dost znají, protože celou kariéru hraju opravdu hodně. Ale pravda je, že každé televizní dílko vidí mnohonásobně víc diváků než divadelní představení, které se hraje i dlouhá léta.

A divadlo je pro Vás dneska čím?

Divadlo je samozřejmě láska, bez ní to nejde. A je to „laboratoř“. Reakce diváků vám dá okamžitou zpětnou vazbu. Tu vám před kamerou poskytne jen pár jednotlivců. V divadle máte šanci věci pilovat a zdokonalovat, a to není u natáčení možné. A to, co prožívám večer společně s diváky, nejde nahradit.

Lákaly Vás i velké divadelní scény?

Vždycky mě lákalo velké jeviště, protože mám rád divadlo velkého gesta a patosu. Hrál jsem 25 let v Dlouhé a to je docela velká scéna. Zahrál jsem si i v Národním, a vůbec největší scénou byla ta na Letních shakespearovských slavnostech. Dostává se mi různých možností a beru je, jak přicházejí.

Pamatujete si na Vaše první setkání se Zdeňkem Svěrákem? Máte za sebou celou řadu společných úspěšných filmů – Lotrando a Zubejda, Kolja, Tmavomodrý svět…

Poprvé jsme se potkali na Koljovi a myslím, že jsme hezky spoluhráli. A velmi si cením toho, že jsem od té doby hrál v každém jeho realizovaném scénáři.

O pár rolí ve filmu jsem přišel kvůli vytížení v divadle, ale nebylo toho moc.

Jak se stalo, že jste se stal členem souboru Divadla Járy Cimrmana?

To, bohužel, způsobila smrt Ladislava Smoljaka. V celém repertoáru se s ním Zdeněk střídal a najednou by to bylo jenom na něm. Hledal cestu, jak tu tíhu rozložit, a tehdy ho napadlo mi nabídnout alternaci v roli Krátkozrakého. Vzal jsem to jako výzvu i jako pokus, který nemusel vyjít. A jsem rád, že vyšel.

Vaše angažmá rozhodlo i o tom, že budete průvodcem v cestovatelské minisérii Stopy Járy Cimrmana?

Myslím, že o tom rozhodlo moje místo v souboru v kombinaci s tím, že jsem v pozici průvodce natočil už několik úspěšných dokumentárních cyklů.

Kam všude jste se po České republice díky tomuto géniovi podíval a jaká místa Vám nejvíce utkvěla v paměti?

Procestovali jsme toho opravdu hodně. Jen Moravskoslezský kraj je na stopy, které po sobě Cimrman zanechal, skoupý. Nerad bych nějaké místo upřednostnil, každé mělo něco do sebe a diváci je uvidí, ale například Příchovice jsou Cimrmanem doslova nabité.

Spolu s členy Divadla Járy Cimrmana jste strávili během natáčení spoustu času, dozvěděl jste se o něm ještě něco nového?

Spoustu. Každý díl mi odhaloval další a další schopnosti našeho génia a já hlavně viděl jeho stopy, které jsem do té doby neměl příležitost navštívit.

Prý jste ale rozhodně všechna pamětní místa nestihli navštívit, chystá se i pokračování?

Tak to není otázka na mě. Rozhodně bych počkal na to, jak bude přijat náš výtvor a pak by to muselo mít dobré nápady na pokračování.

Co dalšího teď čeká Vás?

Zase se víc věnuji divadlu. Mám nové představení Komedie o komikovi, které mi dělá radost, a kromě toho se stále hrají má představení v Divadle v Řeznické, v Ungeltu se vrací na repertoár Taneční hodiny, ve Viole Rovnost, volnost, gastronomie, tři loutková představení pro děti a dnes už čtyři role v Divadle Járy Cimrmana. Tam všude mě můžete vidět.

Kdybyste si musel vybrat mezi rolemi na divadle, nebo ve filmu, kterým byste dal přednost?

Naštěstí to v Čechách není nutné, abych si musel vybrat. Většinou se to dá skloubit. O pár rolí ve filmu jsem přišel kvůli vytížení v divadle, ale nebylo toho moc. A vybírat bych si chtěl podle zajímavosti hereckého úkolu a podle lidí, se kterými bych pracoval. Ne vždy to jde, ale pak je to radost v divadle i ve filmu.

Co děláte, když nehrajete? Jak trávíte volný čas?

Moc ho nemám, ale snažím se aktivně relaxovat. Na kole, lyžích, pěších výletech…

Miroslav Táborský (* 9. listopadu 1959)

Český filmový a divadelní herec, dabér a komik. Vystudoval pedagogickou fakultu a poté pražskou DAMU. Působil v Divadle E. F. Buriana, Studiu GAG nebo Divadle pod Palmovkou. Od roku 2011 hraje v Divadle Járy Cimrmana. Diváci ho mohli vidět, mimo jiné, ve filmech Tankový prapor, Černí baroni, Kolja, Mazaný Filip, Bobule, Vratné lahve nebo v pohádce Lotrando a Zubejda. Zahrál si v seriálech Vinaři, Zločiny Velké Prahy nebo Hlava Medúzy. Daboval Lorda Voldemorta ve filmech o Harrym Potterovi.