Světlo nakonec přijde

Herečku Báru Jánovou můžete spatřit v experimentálních divadelních představeních i televizních seriálech. Bavili jsme se s ní o její spletité cestě k herectví, autorské tvorbě i předsevzetí vysadit sto tisíc stromů.

Než jste se začala definitivně věnovat herectví, pracovala jste několik let v sociálních službách. Jaké to bylo? Dalo Vám to něco pro hereckou kariéru?

Určitě! I když jsem dělala hlavně administrativu, nějaký čas jsem trávila i mezi lidmi bez domova. Vyprávěli mi svoje příběhy, těžko říct, jestli byly vždycky pravdivé, ale to člověk chápe. Dalo mi to určitou pokoru a představu o hranicích, za které by se nemělo zajít. Zkrátka mi to ukázalo takové zrcadlo života.

Máte za sebou hodně aktivit spjatých s divadlem, mimo jiné jste založila dva úspěšné divadelní spolky. Plánujete se divadlu opět věnovat, až se znovu otevřou?

Jooo! Na to čekáme všichni. Já hraju ve dvou nebo třech zájezdových představeních a do toho nám teď během covidu vznikl námět na představení o Adině Mandlové. Scénář k němu píše spisovatelka Markéta Lukášková, takže to nestojí jen na mně a já si budu moct naplno užít jenom herectví.

Baví mě se ponořit do světa fantazie a být jen tam

Vaše aktivity jsou poměrně široké. Od experimentální divadelní tvorby až k televizní seriálové produkci. Kde se cítíte nejlépe?

V té experimentální a autorské tvorbě. To má asi každý člověk, který se nějak zabývá něčím kreativním, že to, co jde z vás, je vám nejbližší. Ale všechno má něco do sebe, u seriálů si zase užijete dost zábavy, třeba proto, že emoce se v nich nehrajou, ale spíš říkají. Je to takové oddechové, navíc se tam léta potkáváme se stejným štábem a stejnými herci, takže je to vlastně takový domov, takové útulno. 

A jaká televizní nebo filmová role Vám byla úplně nejbližší?

Neřekla bych nejbližší. Ale má nejoblíbenější byla blondýnka Marilyn v Ohnivým kuřeti. Tu jsem měla hrozně ráda, ten malý svět, ve kterém si žila, mi dával neuvěřitelnou svobodu. 

Spoluzaložila jste také produkci Fancy Frequency zaměřenou na krátké filmy, kde píšete scénáře. Máte s psaním do budoucna větší plány?

Určitě jo. Už dřív jsem psala scénáře pro svůj soubor Díra na trhu. A zrovna v pondělí se chystám zveřejnit na sociálních sítích výzvu, aby mi lidé dali zadání a já podle toho napíšu povídku. Opravdu kraťoučkou, aby se vešla do popisku k fotce. Psaní mě hrozně naplňuje, baví mě se ponořit do světa fantazie a být jen tam. A i když nejsem žádný profík, i podle reakcí lidí vidím, že mi to snad jde. Takže do budoucna se tomu určitě věnovat chci, teď píšu dvě divadelní hry a čekají mě taky pohádky pro jednu online fitness platformu.

Dala jste si osobní výzvu zasadit sto tisíc stromů. Jak Vám to zatím jde? Kde všude stromy sázíte?

Teď přes zimu se nesázelo, sází se hlavně na podzim a občas na jaře. A jde to pomalu. Nevěřím spoustě firem, co vykazují, jak vysadili tisíce a tisíce stromů. Možná jo, ale co se s těmi stromy stalo pak, nikdo neví. Proto jsem si dala to celoživotní poslání. Samozřejmě nevysadím všechno sama ručně, to bych asi nezvládla. Ale vybírám si organizace, které si ověřím a potom jim nějak pomáhám. Prostě chci o každém stromu vědět. A pokud svět dovolí, tak bych příští rok vyjela sázet i do světa. Baví mě představa, že až umřu, tak tady bude sto tisíc stromů, který doufám budou žít hodně dlouho.

Věnujete se i nějakým dalším dobročinným aktivitám?

Mám toho hodně, pomáhám jednorázově třeba útulkům, dětským domovům, prostě jak to přijde. Ráda pomáhám taky mladým umělcům, kteří o sobě potřebují dát vědět. Sama jsem si prošla začátkem, kdy vaše tvorba nikoho nezajímá a musíte si vše zafinancovat a zprodukovat sama. A hlavně vydržet.

K hranici sta tisíc se blíží také počet sledujících na Vašem Instagramu. Co Vám, jako herečce, sociální sítě přináší?

Než mi začali naskakovat sledující díky seriálům, Instagram jsem úplně nenáviděla a neuměla s ním. Pak jsem ale pochopila, že se dá využít k dobrým věcem, dobrým projektům. Otevírá mi to nové pracovní příležitosti, jak v umění, tak třeba v psaní. A mám taky příležitost nějak pozitivně ovlivnit mladé sledující, třeba jim pomoct s nějakými frustracemi, co děti v pubertě mají. Snažím se tam říkat pravdu, ne jen dělat Instagram v plavkách.

Co byste na závěr doporučila čtenářům, co Vám pomáhá držet se v této době nad vodou?

Já jsem byla taky docela pod vodou. Jak si myslím, že jsem docela silná, tak jsem si prošla temnotou. Takže bych vzkázala, že světlo nakonec vždycky přijde a ukáže, k čemu to všechno bylo dobrý.

Bára Jánová (* 10. srpna 1989, herečka)

Báru Jánovou herectví málem minulo. Po nepřijetí na konzervatoř vystudovala obchodní akademii a věnovala se sociálním službám. Nakonec jí to ale nedalo – začala studovat Vyšší odbornou školu herectví a založila experimentální divadelní spolky La’my a Díra na trhu. A i když se z ní od té doby stala hvězda televizních seriálů a filmů, na divadelní parkety ani studentské produkce rozhodně nezapomíná.