S prknem chci na olympiádu

V dětství by ho to ani ve snu nenapadlo. Nejlepší český skateboardista Maxim Habanec má velkou šanci probojovat se na příští olympijské hry v japonském Tokiu. Poprvé v historii se totiž jeho sport zařadí do programu jedné z nejsledovanějších a nejznámějších akcí planety. Kromě závodění na prkně se Habanec věnuje i natáčení dokumentů ze všech možných koutů světa, po kterých právě cestuje.

Sezona Vám skončila, ale zahálet asi nyní nebudete.

Čeká mě toho docela hodně. Sezona skončila už v polovině září a měsíc na to jsem jel na soustředění do Dubaje. Pak budu až do konce ledna trénovat ve své hale Red Bull Max Space ve Vysočanech, abych byl připravený na kvalifikaci na olympiádu v Tokiu, kde se pojede závod ve skateboardingu poprvé v historii a já chci být u toho.

Myslíte často na to, že se poprvé můžete podívat na olympijské hry?

Kdybych na to nechtěl myslet, tak mi to stejně vždycky někdo připomene. Jsem hlavně rád za to, že ten můj sport dostává nyní více prostoru díky olympijským hrám. Budu ve finále vlastně dělat to, co doteď. Neustále se zlepšovat a snažit se podat co nejlepší výkony. Na jaké místo to bude stačit, už je na rozhodčích a ostatních lidech.

Poprvé v historii se pojede na olympiádě závod ve skateboardingu a já chci být u toho

Napadlo by Vás někdy v dětství, že na skateboardu můžete závodit na olympijských hrách?

Popravdě? V životě by mě to nenapadlo. Když jsem na prkně začínal, neměl jsem trenéra a ani nikoho, kdo by mi říkal, kdy mám jít trénovat a jezdit. Tak to mám doteď. Vím, že chci denně jít jezdit dvě až tři hodiny, ale není to tak, že bych musel být ve své tréninkové hale nastoupený přesně ve 13.30.

Pokud to vyjde a kvalifikujete se na Hry do Tokia, tak na co se tam budete nejvíce těšit?

V Tokiu už jsem byl dvakrát a Japonsko mám celkově moc rád. Jejich kuchyni i kulturu. Baví mě to, jaký je tam klid. I moje přítelkyně je velkou fanynkou japonského jídla. V Praze taky pořád chodíme do asijských restaurací. Takže v tomhle mám jasno.

Kromě závodění natáčíte i dokumenty z různých částí světa, ve kterých jezdíte na prkně. Stihnete ještě něco natočit do olympijských her?

Během toho závodního vrcholu bych chtěl natočit jen něco kratšího. Pravidelně točím i na YouTube, kde jsou videa o ježdění a o všem, co se děje kolem mě. Teď se chci soustředit na to, abych jezdil co nejlíp, a další komplexnější dokument natočím až po olympijských hrách.

Procestoval jste velkou část planety. Kde se Vám nejvíce líbilo?

To je hrozně těžké říct. Japonsko mám rád celkově. Asie mě baví, ale užívám si i Prahu. Jeden rok jsem byl pořád na cestách a teď jsem rád doma, kde mám nyní své zázemí pro trénování.

Prožil jste si na cestách i nějaké nepříjemné okamžiky?

Když člověk hodně cestuje, tak se do takovýchto situací dostane. Asi třikrát mě v zahraničí okradli, ale vždy se to nějak vyřešilo. Naštěstí nikdy nešlo o loupežné přepadení a vždy jsme z toho vyšli zdraví. Nejhorší bylo, když mi ze zamčeného pokoje ukradli drahou kameru. Musel jsem pak prodat auto a koupit si novou.

Ale cestování například letadlem musí být pohoda. Vezmete si prkno a pár triček a letíte…

No mohlo by se zdát, že to tak je, ale beru si s sebou i náhradní prkna a v dnešní době už je to docela problém, protože v letadle se za každý kufr musí připlácet. Někdy si tak beru na palubu alespoň jeden skate. V Číně se mi ale třeba stalo, že mi ho sebrali. Najednou jsem byl na závodech a neměl na čem jezdit.

Na co se soustředíte na svých závodech?

Nejdůležitější pro mě je zajet závod tak, jak jsem si to naplánoval, a abych předvedl to, co jsem chtěl.

Jaké bylo Vaše nejhorší zranění na prkně?

Nejhorší zranění pro mě byl rozdrcený nárt. Prkno mi spadlo na nohu a přerazilo mi ho. Trvalo to dva měsíce, než se to dalo dohromady. Hodně časté zranění jsou vazy v koleně. Na to si musíme dávat pozor a mít silná kolena. Potom třeba menší odřeniny. Jsem různě obouchaný, ale to už k tomu sportu patří a nevěnuji tomu pozornost.

A jaký je Váš recept na udržení se ve formě?

Třikrát týdně cvičím s osobním trenérem, který je bývalý skejťák a sám měl problémy se zády. Tréninkem se z toho dostal. Je to hodně o protahování. Skoro jako jóga. Člověk se hodně zlepší už jen tím, že pravidelně jezdí, to už jsem si sám ověřil, že když moc trénujete ve fitness, tak zase ztrácíte ty technické dovednosti na prkně.

A už víte, jak dlouho chcete jezdit na prkně?

Skate je spojený s takovým punkem. Dřív se o sebe moji předchůdci vůbec nestarali a vydrželi jezdit do pětatřiceti. Otázka je, jak dlouho vydrží jezdit moje generace, která už to řeší.

Maxim Habanec (*13. února 1992, skateboardista)

Maxim Habanec jezdí na skateboardu od šesti let a dnes patří na závodech v Česku i ve světě k nejlepším jezdcům. Svoji vášeň k cestování a skejtování přetavil v úspěšný skate-dokumentární projekt Skate of Mind. Několikrát vyhrál Mistrovství ČR, dvakrát se stal vítězem závodu světového poháru Mystic SK8 Cup a pravidelně se účastní závodů na všech kontinentech. Maxim dostudoval grafický design a studuje mezinárodní vztahy. Kromě skateboardingu se věnuje i snowboardingu a hlavně tráví čas s kamarády.