Problémy neexistují. Pouze výzvy!

Kryštofa Michala si nejspíš pamatujete hlavně jako frontmana kapely Support Lesbiens, která od svého vzniku v roce 1992 patřila k největším hvězdám tuzemské hudební scény. Kryštof se muzice věnuje i dnes, a to ve své kapele Portless. Navíc se živí filmem – našel se v pozici prvního asistenta režie, ve které významně přispívá ke vzniku úspěšných českých filmů.

V čem práce prvního asistenta režie spočívá?

Jsem vlastně taková druhá ruka režiséra. Mým úkolem je vytvořit natáčecí plán, podle kterého se pak jede. V podstatě hlídám a řídím všechno, co se při natáčení děje na place a jsem takovým styčným důstojníkem mezi režisérem a produkcí. Kromě toho, že všechno musíte stoprocentně pohlídat, musíte samozřejmě docílit i toho, aby vás lidi respektovali a měli jste autoritu. A taky do velké míry určujete i to, jaká při natáčení vládne nálada – jestli se na sebe lidi usmívají a jsou v pohodě, nebo jestli panuje nervozita. 

Jak jste se k téhle práci vlastně dostal?

Když se poprvé rozpadla moje kapela Support Lesbiens, hledal jsem, co dělat pro obživu. Nějakou dobu jsem dělal takzvaného runnera, což je člověk, který na natáčení v podstatě běhá od jednoho k druhému a zařizuje, co je třeba, třeba i nosí štábu kafe a občerstvení. Rychle jsem se v tom naučil chodit, a když jsem po pár natáčeních získal přehled, o co na place jde, drze jsem jednoho dne nakráčel do produkce a řekl jsem, že si chci vyzkoušet pracovat jako asistent režie. Šanci jsem dostal, využil ji a pak se to pomalu rozjelo – reklamy, videoklipy a filmy. Všechno tohle pro mě byla obrovská škola.

Takže sebevědomí Vám nechybělo, když jste si takhle uměl říct o práci…

Ne, sebevědomí mi opravdu nechybělo nikdy. Na druhou stranu, čím jsem starší, tím víc mám pocit, že sebevědomí trochu ztrácím. 

Může asistent režie „kecat“ do práce režisérovi?

To by neměl. Jeho práce není kreativní, ale organizační. Maximálně můžu s notnou dávkou diplomacie na něco upozornit, ale mluvit režisérovi do práce mi opravdu nepřísluší. Právě on je na natáčení hlavní, on jako jediná osoba na place může například stopnout natáčení. To je takové nepsané pravidlo.

Nabízí se teď otázka: Nechcete si zkusit práci hlavního režiséra? Neláká Vás natočit si svůj vlastní film?

Přemýšlel jsem o tom často. Jsem člověk, který, když chce něco dělat, musí se takzvaně „kousnout“. Třeba když jsem byl malý, táta mi pustil Beatles, já se kousnul a naučil se velmi obstojně anglicky. Nebo jsem se takhle kousnul u lyžování, kterému jsem se určité období věnoval i profesionálně. Takže co se týče filmu, musí přijít to správné téma, příběh, do kterého bych se mohl pořádně ponořit. A já, když se zakousnu, tak už to nepustím, jak se znám. Myslím si, že po všech svých zkušenostech bych to řemeslně zvládnul. Uvidíme, třeba se jednou skutečně hecnu!

Vznikají podle Vás v Česku dobré filmy?

Myslím si, že rozhodně. Nechci teď jmenovat žádný konkrétní snímek, protože bych určitě nespravedlivě zapomněl na jiné. My Češi máme obecně tendenci být hodně kritičtí, ostatně i já k tomu mám sem tam sklony – zároveň se ale snažím na všem najít i ty lepší stránky. Já si myslím, že mezi Čechy jsou velmi dobří filmaři, řemeslně je naše kinematografie na vysoké úrovni a máme koneckonců i bohatou filmovou historii. I tím, že jsme významnou filmařskou destinací a často u nás točí mezinárodní produkce, které zaměstnávají i místní profesionály, se stále učíme a posouváme dopředu. 

Jaký je podle Vás rozdíl mezi natáčením českých a dejme tomu amerických filmů?

Je zajímavé, že zahraniční produkce v poslední době nastavily poměrně striktní pravidla, která se týkají natáčení. U jednoho zahraničního natáčení jsem zažil i funkci takzvaného „intimate coach“, neboli intimního kouče, který hlídal to, jestli herec nezasouvá při líbací scéně herečce jazyk přímo hluboko do pusy. To už mi přijde trochu bizarní, ačkoliv jsem pochopitelně proti veškerému sexuálnímu obtěžování či nátlaku, který jistě ve společnosti existuje, a to nejen ve světě filmu.

Představuji si, že práce asistenta režie je velmi náročná, nejen časově… 

Je pravda, že téměř veškerou energii nechám na place, takže domů se občas vracím pěkně vyšťavený. Jednou to ale své ženě všechno vynahradím! 

Kryštof Michal (* 15. února 1974, hudebník)

Bývalý frontman kapely Support Lesbiens, jeho současná kapela se jmenuje Portless. Kromě toho, že pracuje jako první asistent režisérů (asistoval například Davidu Ondříčkovi při natáčení kultovní komedie Samotáři), často spolupracuje třeba s Janem Hřebejkem nebo Tomášem Mašínem. Má za sebou roli ve filmu Možnosti Terezy Kopáčové. S Danem Bártou také nazpíval písničky k animovanému filmu Strašpytlík. S manželkou Klárou a dvěma dětmi žije v Praze.