Rozhovor
Předávám v muzice to, co mě na ní tak fascinuje, a myslím, že mám svoji cestu
29. prosinec 2016
|
|
Foto Lenka Hatašová
Foto Lenka Hatašová
Petr Bende právě vydal nové CD. Ovšem nejen o něm jsme se spolu bavili. Co nám prozradil dále?
Petře, Vy vydáváte novou desku. Proč jste ji pojmenoval zrovna Restart?
Vzestupy, pády či změny zažíváme každý. V mém životě se těch změn za posledních pět let odehrálo opravdu hodně – ať už souvisely se stovkami koncertů s mojí kapelou, nebo s převzetím hudební agentury do svých rukou, do toho milion krásných inspirací od mých dvou synů… To všechno se promítlo i do nových písniček, které jsem tvořil v průběhu zmiňované doby, bez jakéhokoli tlaku. Výsledkem této mé muzikantské svobody je album Restart, čímž je vlastně řečeno vše.
Prožíváte restart jen v hudbě, nebo i v osobním životě?
Vydal jsem se před čtyřmi lety novou hudební cestou. Opustil jsem zastupující agenturu, založil svoji, dal dohromady svůj produkční tým a stal se sám svým manažerem. To se osvědčilo a koncertů nám markantně přibylo. V podstatě si žiju svůj dětský sen, kdy jsem věděl od pěti let, že se chci muzikou zabývat a žít s ní. V osobním životě je restartů pořád hodně. Každý to máme někdy nahoru a potom abychom se zastavili, tak nás život někdy sveze zase honem šupem dolů, ať zas tak moc nevyskakujeme. A hlavně děti mi dělají velkou radost a můžu se díky nim radovat a prožívat krásné chvíle.
Jaký máte z CD pocit? Už máte ohlasy kritiků, kamarádů a rodiny?
Pocit mám krásný. Povedlo se vybrat písně, které mě životně propojují, a jsou to příběhy a prožitky, ať už moje osobní, nebo každého z nás. Šel jsem cestou důrazu na písničku, s emocemi a sdělením někdy tak upřímným, až mrazí. Deska se podařila nahrát s krásným vzdušným zvukem, a to hlavně díky mému producentovi, kterým byl Dalibor Cidlinský junior. Známe se dlouhá léta a vždycky jsme si říkali, že společně něco uděláme, a teď nastala ta správná doba. Ohledně kritiky, kamarádů a rodiny mám radost, že sdílím pocit překvapení a radosti, že se deska povedla a je nová, moderní a písničky dopadají svými příběhy na každého, kdo se zaposlouchá.
Kdy jste písně skládal?
Vlastně úplně všude. Mám rád klid a hlavně noční čas, kdy se vše utiší, a člověk tak muže nechat inspiraci volný průběh. Některé písně jsem psal na cestách po hotelech, některé ve svém domácím studiu, některé nápady mám z hraní si s dětmi na kapelu, kdy jeden ze synů hraje na cajon, druhý na bicí a já na kytaru a zkoušíme skládat nové skladby. Vždycky je to o radosti.
Kde čerpáte inspiraci k tvorbě?
Inspirace je všude kolem nás a taky v každém z nás a v našich životech. Většinu věcí prostě v sobě slyším a jsem jen zapisovatel svého vnitřního hlasu a tónu, co ve mně jsou. Snažil jsem se jít ke kořenům skládání, chtěl jsem, aby písně držely pohromadě. Všechny jsem je vytvořil jen s kytarou, či pianem, nahrál je a předal Daliborovi k zaranžování. Jeho cit pro písničku je neoddiskutovatelný, myslím, že se nám společně podařilo najít nový, moderní zvuk, který jednotlivé skladby skvěle propojuje a zároveň jim dává vzdušnost. Původně jsem vybral skoro 40 skladeb, z těch dokončil 25 a předal jsem je Daliborovi. Ten pak následně vybral spolu se mnou výsledných 12 písní.
A co texty na novou desku? Psal jste si je sám, nebo někdo přispěl?
Udělal jsem zásadní změnu. Jelikož jsem vždycky psal texty rovnou na muziku a já se považuji spíše za hudebníka než textaře, využil jsem hozenou rukavici už od Tomáše Rorečka, z roku 2008, kdy jsme se seznámili v pražském Lucerna Music Baru. Výborného textaře, který mi nabídnul, zda by mi nemohl trochu mluvit do mých textů, poradit mi, nebo mi dokonce něco napsat. Mně se ta rukavice hrozně líbila a oťukávali jsme se tak dlouho, až jsme se spřátelili. Ta spolupráce byla nádherná. Buď jsem psal hudbu na jeho texty, které mi posílal, vybíral jsem si celý text, nebo jen řádky, dokonce mi občas poslal jen shluk slok, refrénů a z těch jsem si vybíral ten svůj příběh. Dva texty na albu jsou moje, jeden je básníka Tomáše Tajchnera, zbytek je Tomáše Rorečka.
Letos vyrážíte s kapelou na tradiční Vánoční turné a slavíte dvacet let těchto koncertů. Jaké bude?
Letošní turné se váže k nové desce, takže máme v plánu akustický program s moderním zvukem mojí kapely, a k nám jsem si pozval hudebníky jménem Shadow Quartet, což jsou čtyři mladí kluci, co hrají na violoncello, housle, harmoniku a kontrabas. Kluci mají dokonce zápis v Guinessově knize rekordů za čmeláka (nejrychlejší interpretace skladby Let čmeláka N. A. Rimského-Korsakova, pozn. red.), takže jsou velmi šikovní.
Jaké hosty letos plánujete?
Přes kvartet, který jsem jmenoval, doplní v každém městě náš program místní pěvecký sbor, který s námi zazpívá sedm mých písní, a hlavním hostem bude folková legenda Jarda Samson Lenk, což je bard a písničkář, kterého znám od počátků folkové muziky, kterou jsem taky prošel. Ten pojede s námi celou vánoční šňůru.
A co pódiová show?
To jsem chtěl říct. Když jedeme to akustické turné, tak aby to nebyla jen tlumená světla a svíčky, snažím se tu představu trochu rozbít. Tak jdu cestou opačnou. Povezeme s sebou desetimetrovou LEDku a právě v těchto chvílích na ni připravujeme zajímavé vizualizace, až filmové věci… Chceme propojit moderní digitální svět s tou akustickou klasickou muzikou. Vše v uceleném hávu koncertu, který bude mít příběh.
Jak jste strávil léto? Vystupoval jste na festivalech, nebo jste relaxoval?
Přes léto jsme s kapelou, nebo v sestavách s kapelou a cimbálkou, nebo i velkým Big Bandem odehráli okolo 60 koncertů po celé ČR. Odpočinku jsem si užil v červenci na dovolené s rodinou, kdy jsme se vypravili ještě před nepokoji do Turecka. Takže léto bylo krásné, ale opravdu jsem ho prožil velice rychle.
Někdo by Vás mohl považovat za produkt talentové soutěže. Co si o tomto názoru myslíte?
Moje kapela funguje od roku 1996 a v nezměněné sestavě hrajeme dodnes od roku 2003. Soutěž byla fenomén a pro mě vlastně hec od kamaráda, který mě tam přihlásil, a povedlo se mi díky ní koncertovat po celé republice. Někdo mě tak může vnímat, ale myslím, že je na čase mě začít brát vážně v tom, co dělám teď, a to bych dělal stejně, ať bych v nějaké soutěži byl, nebo ne. Mluví za mě moje hudební cesta, která letos slaví dvacet let.
Doporučil byste mladým zpěvákem takovou soutěž dnes?
Nevím. V době, kdy jsem tam byl já, tak byla SuperStar fenomén. Šel jsem s vlastní kůží na trh hlavně kvůli kapele, abychom se posunuli někam dál. Pro mě to byla obrovská škola. Nikde by mi za půl roku nenahrnuli tolik důležitých věcí do hlavy jako tam. I tým byl naprosto skvělý. Ale jak se říká… Na konci zhasnou světla ramp a jedeš reálným životem. V tom momentě jsem udělal to nejzásadnější rozhodnutí svého života, že se musím co nejdříve probrat, postavit na vlastní nohy. Kapelu jsem naštěstí měl, ta se mnou fungovala celou tu dobu. Obvolal jsem všechny možné festivaly a v létě jsme projeli celou republiku, Rock for People počínaje přes Sázavafest až po malé festiválky. Lidé začali vnímat, že fungujeme delší dobu, že máme vlastní skladby, vlastní show a to pomohlo.
Co byste v životě fakt nikdy neudělal?
Nezaprodal se… V rámci muziky jsem měl mnoho možností vydělat hodně financí z poptávek hraní pro zvláštní „pořadatele“. Ať to byly politické strany, které lákají umělce podporou, nebo pochybné objíždění diskoték na halfplayback. Všechno jsem s poděkováním zrušil a rozhodl se jít vlastní, i když složitější cestou. Vlastní písničky, publikum, u kterého jsem rád, že jsem je již našel a vyprodává nám naše Vánoční turné. Prostě předávám v muzice to, co mě na ní tak fascinuje, a myslím, že mám svoji cestu. Dávám na svůj vnitřní hlas, do čeho jít a do čeho ne.
Kde se vidíte za deset let?
Věřím, že stále ve své hudební svobodě. Snažím se objevovat stále nové cesty v mých hudebních seskupeních. Dal jsem dohromady netradiční sestavu rockové kapely a klasické cimbálovky nebo netradiční Cimbal Big Band, tedy moji kapelu, deset dechů a sólo cimbálisty a další i akustické projekty. Odehráli jsme jak velké rockové festivaly, tak i komorní folkové, nebo koncerty v kostele. Myslím, že se mám stále kam rozvíjet a směřovat. A věřím, ze mě múzy neopustí a budu moci předávat posluchačům další emoce i energii.
Petr Bende (*8. 8. 1977), zpěvák a muzikant
Petr Bende pochází z Újezda u Rosic. Absolvoval osm ročníků ZUŠ ve Velké Bíteši, obor klavír, hudební teorie a orchestrální hra. Navštěvoval také soukromé hodiny hry na bicí. K těmto nástrojům pak přibyla ještě kytara a foukací harmonika. Hraje a vystupuje už od mládí, ale průlomem se pro něj v roce 2005 stala stříbrná pozice v soutěži Česko hledá SuperStar. Téhož roku se Petr stal Skokanem roku v anketě Zlatý Slavík 2005 skokem ze 109. na 9. Místo. Roku 2006 byl nominován jako jediný z druhé řady SuperStar na prestižní ocenění Anděl Allianz 2006 v kategoriích Objev roku a Videoklip. V roce 2006 si v anketě Zlatý slavík polepšil a vyhoupl se z 9. na 5. místo.
Rozhovor
Foto Lenka Hatašová
Nemáte ještě Skylink? Není nic snadnějšího – Přejděte ke Skylinku!
