Rozhovor
No Name: Frčeli jsme na Kabátech!
31. říjen 2015
|
|
Foto Ondřej Pýcha
Foto Ondřej Pýcha
Slovenská kapela No Name po čtyřech letech vydává desku, kterou pojmenovali S láskou. Nejen o ní jsme si popovídali s frontmanem Igorem Timkem a jeho bratrem Ivanem. A to s typicky východňárským humorem.
Pořád zpíváte o lásce a vaše nové album se jmenuje zase S láskou. To je trochu monotematické, nemyslíte?
Igor: To bych ani neřekl. Láska je veličina, ale má jiné stránky! Na nové desce je třeba písnička s názvem
Život, která to popisuje. Je o tom, že je těžké být celý život s jednou ženou.
To zní dost zvláštně, zvlášť, když kolem vaší kapely nejsou žádné skandály spojené se ženami. Jste všichni šťastně ženatí, věřící…
Igor: To složil Ivan! Ten vám to vysvětlí. Ivane, pojď na pranýř a vysvětli, proč my usazení taťkové máme takovou písničku!
Ivan: K tomu bych řekl, že i když jsme usazení a šťastní, neznamená to, že nemáme hříšné myšlenky a bezproblémový partnerský život. Jsme jako všichni normální lidi. Podle mě je to téma, které se týká každého muže i ženy, kteří mají nějaké sexuální potřeby. Děláme i chyby.
Ivan: K tomu bych řekl, že i když jsme usazení a šťastní, neznamená to, že nemáme hříšné myšlenky a bezproblémový partnerský život. Jsme jako všichni normální lidi. Podle mě je to téma, které se týká každého muže i ženy, kteří mají nějaké sexuální potřeby. Děláme i chyby.
Jako muzikanti to máte o to těžší, že na koncertech čekají davy obdivovatelek. Jak se vyrovnáváte s tímto tlakem?
Ivan: Možná to vidíte takhle, protože jste taky žena. Ale vezměte si to z té druhé stránky. Moje manželka pracuje ve firmě se třemi tisíci mladými lidmi. Mají samé meetingy, teambuildingy, večírky… Je nádherná. A taky má spoustu pěkných svalnatých kolegů. Mohl bych si stejně tak myslet, že se tam něco nekalého děje. Ale to bych se zbláznil a ona taky. Je to jen jeden pohled na realitu. Láska může být krásná, ale taky krutá a těžká.
Máte taky nějaké fanatické fanoušky, kteří za vámi jezdí na každou štaci?
Igor: Na každou asi ne, ale víme o jednom páru, který je věrný v rámci svého města a jeho okolí. Dokonce se už rozvedli a teď na naše koncerty vodí své nové partnery. To je přece super!
Jaké kapele propadáte vy?
Ivan: Já mám svoji srdcovku, což je Dave Matthews Band. Tahle kapela, je hodně populární v Americe, v Evropě o něco méně. Když jsem zjistil, že budou hrát ve Vídni, tak jsem se tam rozjel. A byl to pro mě skvělý zážitek. Ale že bych s nimi jezdil na každý koncert, na to nemám ani čas, ani finanční možnosti. Pak mám hodně rád Coldplay. Když hráli v Praze, tak jsme tam všichni naklusali. Byli tu dvakrát, mě se víc líbil ten poslední v pražském Edenu, kdy hráli turné k desce Mylo Xyloto.
Igor: Mě se popravdě víc líbil ten první v O2 Aréně. I když to zní divně, přišlo mi to komornější, bylo krásně vidět. V Edenu už to na mě byla moc velká masovka.
Inspirují vás Coldplay ve vaší tvorbě?
Igor: Je to mainstream, mají dominantní klavír, stejně jako my. Takže asi ano.
Ivan: Ale klavír máme dominantní už přes dvacet let, takže jsme vlastně předběhli Coldplay (smích). Žánrově jsme si podobní, ale s jejich ligou se můžeme těžko srovnávat.
A co české kapely, zajímají vás vůbec?
Igor: Ani se nedá je nesledovat, s největšími kapelami Česka i Slovenska se vídáme stále taky po pracovní stránce – na festivalech, nejrůznejších akcích. Asi nejvíc sleduji Chinaski, Xindla X, Kabáty, Lucku Bílou, Jarka Nohavicu…
To znamená, že si je přijdete poslechnout ze známosti nebo jste fanoušek?
Igor: Jarka Nohavicu mám hodně rád. Poslouchám ho v autě, daroval mi cédéčko, moc si toho cením.
Ivan: To já si jedu na Kabátech! Děvky, ty to znaj, Čert na koze jel, to je moje mládí. Z doby, kdy tahle hudba vznikala, mám ty nejlepší mladické vzpomínky. Celý gympl jsme na tom frčeli.
Igor: U nás se říkalo, že Kabáti jsou jako český Guns’n’Roses. Ty kytary tam svištěly jako blázen.
To bych do vás tedy neřekla.
Ivan: Byla to revolta. Jako teenager jsem se s tím naprosto ztotožnil. Song Denně vožralej patřil mezi moje nejmilejší. Táta to nesnášel. Pořád na mě řval, ať to vypnu. Troufám si ale říct, že ty naše začátky s No Name, byly hodně ovlivněné Kabátem.
Igor: Ale novou desku tenhle vliv už opravdu minul.
Ještě řekněte, že jste taky měli kdysi dlouhé vlasy!
Igor: Možná na to dneska nevypadám, ale jo, měl jsem taky dlouhé vlasy. Ale nechybí mi to. Být plešatý má výhody. Ráno vstanu a jsem učesaný! Nemám starosti se šampóny. Můj mladší bratr Dušan, který je i krásnější, se pořád trápí s nějakým stylingem, řeší pořád nějaké gely. To já nemusím.
Některé ženy jsou víc zatížené na kratší sestřihy.
Ivan: Co jim taky zbývá, když to mají doma (smích).
Jakou písničku máte na nové desce nejradši?
Igor: Těžko říct, to si musíte vybrat vy, pro vás to děláme.Ivan: To cédéčko je na takové soudy ještě moc čerstvé. Nemáme ho ještě tak zažité, jako starší kousky. Která písnička je nejsilnější, ukáže až čas.
Vydáváte ji po čtyřech letech, to byste tu desku měli za tu dobu znát dokonale, že?
Igor: To není tak, že bychom čtyři roky v kuse pracovali na albu. V mezidobí jsme vydali DVD, Unplugged desku, hodně jsme jezdili koncerty. Na albu jsme intenzivněji makali až poslední rok.
Ivan: Ty písničky vznikají dlouho, postupně, znějí jinak, vylepšují se, míchají se nástroje. Ta finální podoba přijde až nakonec. A právě tu nemáme ještě tak pod kůží. Za sebe říkám, že Povedz mi a S láskou už máme v repertoáru. A S láskou je mi blízká zatím asi nejvíc. Má drive, je našlápnutá a má silnou výpověď.
Já jsem tak trochu doufala, že zmíníte ten „skandální“ Život.
Ivan: To nemůžu, protože jsem to napsal! To bych šel sám proti sobě (smích).
Igor: Tak já to vyvážím, Život je nejbližší mě (smích). Taky mám rád Tango s dějinami.
Zpíváte ve slovenštině, cítíte, že vám u nás v Česku mladší ročníky už pomalu přestávají rozumět?
Igor: Jsme kapela, která začala hrát až po rozdělení Československa. V devadesátých letech byla taková nálada, že oba národy si hlídaly to svoje, chtěly být každý pro sebe celkem vyhroceně. Chápu, že když v tu dobu bylo někomu tři nebo čtyři roky, může mu teď v dospělosti znít slovenština cize a nemusí rozumět všemu. Když No Name začali být populární, poslouchali nás hlavně naši vrstevníci, tam ten problém nebyl. Teď máme i mladší fanoušky, těm můžeme náš jazyk přiblížit písničkami.
Ivan: Mám pocit, že naše publikum už bude stárnout s námi, není ani našim prvním plánem oslovovat dnešní teenagery, ti si frčí na něčem úplně jiném. Nesnažíme se jim vnucovat. Ale věřím, že jazyk není problém. Navíc jsem přesvědčený, že českým ženám slovenština připadá sexy. A to nás v Čechách taky dělá atraktivnějšími.
Ivan: Mám pocit, že naše publikum už bude stárnout s námi, není ani našim prvním plánem oslovovat dnešní teenagery, ti si frčí na něčem úplně jiném. Nesnažíme se jim vnucovat. Ale věřím, že jazyk není problém. Navíc jsem přesvědčený, že českým ženám slovenština připadá sexy. A to nás v Čechách taky dělá atraktivnějšími.
Vaše popularita u nás je patrná už jen díky tomu, že už několik let v řadě vítězíte v Českém slavíku v kategorii Slavík bez hranic. A to navzdory faktu, že jste čtyři roky nevydali studiovou desku. A já se ptám, čím to je?
Igor: To je masakr, že. Nás to těší. Asi je to tím, že hodně koncertujeme a udržujeme tak s fanoušky kontakt. A na našich koncertech lidem hrajeme hlavně hity.
Těch je víc než dost, máte z nich sestavený skoro celý playlist. Ale co ty novinky?
Ivan: Byla byste radši, kdybychom hráli deset novinek a dva hity? Asi by vás to tolik nebavilo, jako když znáte většinu písniček a můžete si je i od srdce zazpívat.
Igor: Hity jsou něco, co vzniká pomalu, nové písničky se třeba taky časem stanou hitem, jen potřebují dozrát, dostat se k lidem. A starých hitů si ceníme, hrajeme je rádi. To je jako kdyby The Rolling Stones nezahráli Satisfaction, kvůli které přišla drtivá většina fanoušků. Děláme show na klíč.
Igor: Hity jsou něco, co vzniká pomalu, nové písničky se třeba taky časem stanou hitem, jen potřebují dozrát, dostat se k lidem. A starých hitů si ceníme, hrajeme je rádi. To je jako kdyby The Rolling Stones nezahráli Satisfaction, kvůli které přišla drtivá většina fanoušků. Děláme show na klíč.
Co to znamená?
Igor: Děláme to dlouho a máme vychytané, co od nás lidi chtějí. A to jim dáváme. Máme promyšlený koncert do detailů, má dramaturgii, gradaci. I když ohlásíme poslední song a víme, že stejně budeme přidávat další tři písničky, stejně se ukloníme a děláme, že fakt končíme. Je to součást představení. To je zážitková psychologie.
Ivan: Našim cílem je, aby si posluchač nešel během koncertu koupit pivo. Musíme ho pořád držet v napětí do poslední chvíle. Když odejde, tak už se možná nevrátí…
Igor: Musíme se o to víc snažit, protože je těžké konkurovat dobrému českému pivu.
Ivan: Našim cílem je, aby si posluchač nešel během koncertu koupit pivo. Musíme ho pořád držet v napětí do poslední chvíle. Když odejde, tak už se možná nevrátí…
Igor: Musíme se o to víc snažit, protože je těžké konkurovat dobrému českému pivu.
Co je tedy ten zlatý hřeb?
Ivan: Říká se, že si lidi z koncertu pamatují nejvíc začátek a konec. A my nakonec dáváme pochopitelně ty největší hity. Sázíme na Žily a Ty a tvoja sestra. To zabírá. Navíc je to podle mě sen každého muže, dostat do postele holku i její setru (smích)!
Rozhovor
Foto Ondřej Pýcha
Nemáte ještě Skylink? Není nic snadnějšího – Přejděte ke Skylinku!
