Nejradši mám klidné režiséry, kteří mi věří

Má za sebou více než padesát filmových natáčení, a to nepočítáme seriály a divadelní představení. Jedna z nejvýraznějších českých hereček současnosti přitom ani herečkou být nechtěla. Dva roky žila v Izraeli se svým manželem Martinem Stropnickým, vychovala šest dětí a svoje dosavadní životní strasti i radosti vydala nedávno i v tištěné podobě. K tomu nedávno oslavila šedesát let a je sama důkazem, že věk je jenom číslo.

Začněme zlehka. Jak jste se vlastně dostala k herectví?

Vystudovala jsem DAMU. Nikdy jsem nechtěla být herečka. Zrovna v těchto dnech vychází moje biografie Veronika Žilková Dělte dvěma. Takže vám svoji cestu raději neprozradím, aby jsme případně čtenáře neokradli o překvapení.

Jaká je Vaše nejmilejší vzpomínka z natáčení?

Na každém natáčení vznikne krátké intenzivní přátelství. Je to atmosféra skvělého dětského táboru. Sejdou se cizí lidé a najednou jsou spolu třeba měsíc nonstop. Ale pravda je, že letos při natáčení jsem s kolegou zažila novou, hodně intimní situaci. Ve filmu Spolu jsem koupala svého filmového syna Štěpána Kozuba ve vaně jako malé dítě.

Nějakou dobu jste žila v Izraeli společně s Vaším manželem a ve všech rozhovorech s Vámi jsem narazila jen na samou chválu na tento stát. Plánujete se tam vrátit na delší dobu?

Víte, kdy se Bůh směje? Když něco plánujete. Kdyby nebylo pandemie, tak bych se vrátila až po čtyřech letech. Nic z toho, co jsem letos natočila, včetně dvou minisérií Národní házená a Jitřní záře pro Novu, by nebylo, a já bych šťastná cestovala po památkách Izraele. Moc se mi tam líbí a doporučuji navštívit.

Jste velmi aktivní, působí to na mě, že stále vymýšlíte nějaké projekty – mimo jiné jste založila v Izraeli českou školu. Jak probíhá takové založení školy v cizím státě?

Škola vznikla na základě popudu našich krajanů. Chyběla jim čeština. Každých čtrnáct dní se po celý rok na rezidenci scházelo až 100 dětí, které měly jednoho z rodičů, většinou to byla matka, českého původu. Zpívalo se a hrálo se divadlo. Učit se začali i izraelští tatínkové, aby se při návštěvě Čech domluvili se svojí tchýní a rodinou české partnerky.

Dnes už mám ráda jen oddychové filmy. Dramat mi běžný život přinesl dost.

Brzy poběží v kinech film Vánoční příběh, jedna z mnoha novinek, ve kterých jste byla obsazena. Prozradíte alespoň ve zkratce, koho jste si zahrála?

Hraju tam miniroli, ale vtipnou. Nikdy mě nenapadlo, že půjdu jednou na kluziště se synem Bolka Polívky, se kterým jsem mnohokrát točila.

Další film, který půjde příští rok do kin, je film Řekni to psem. Jak Vás baví natáčet s Robertem Sedláčkem? Slyšela jsem, že je na herce velmi přísný. Potřebujete tedy na place „tvrdou ruku“, nebo se raději necháváte unášet rolí?

Setkání s Robertem Sedláčkem bylo krásné. Ví přesně, co chce, a vypráví příběh filmovou řečí. Co se týče mě, nejraději mám režiséry, kteří mi věří a jsou klidní. Tvrdá ruka ke kreativní práci nepatří. Když má režisér jasnou představu, ráda poslechnu na slovo i bez tvrdé ruky.

Už jste tento film zmínila, tak se zeptám. Jak se Vám líbilo natáčení filmu Spolu?

Role v tomto filmu je snem každé herečky. Navíc jsem měla skvělého partnera, byli tam úžasní režiséři, štáb a výborný scénář.

Díváte se na filmy, ve kterých hrajete? 

Dříve vůbec. Možná až teď jsem si s vnoučaty pustila své první pohádky.

A nakonec, na jaký typ filmů se nejraději díváte? A chodíte do kina?

Kdysi jsem v kině zvládla i tři filmy za den. Dnes už bych nevěděla, na co jít. Poprvé v životě se dívám i na seriály a sleduji herecké kolegy z celého světa. Při své práci v divadle jsem nikdy nebyla pravidelně večer doma, abych nějaký viděla. Ale dnes už mám ráda jen oddychové pořady. Dramat mi běžný život přinesl dost.

Veronika Žilková (* 16. října 1961, herečka)

Patří k nejpopulárnějším českým herečkám současnosti, ačkoliv herectví vůbec neměla v plánu. Je dcerou známého hudebního pedagoga a flétnisty Václava Žilky, takže se stejně jako její sourozenci v dětství věnovala hudbě. Později byla přijata ke studiu psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale studium přerušila. Následovalo studium DAMU, které dokončila v roce 1985, a to už s mnoha hereckými zkušenostmi. Její dva sourozenci se stali profesionálními hudebníky.