Naše svoboda není samozřejmost, je to vzácnost
Foto HBO
S krásnou a křehkou Táňou jsme se potkaly při příležitosti premiéry minisérie Bez vědomí, která od té doby sbírá jednu pochvalu za druhou a určitě o ní ještě mnohé uslyšíme. Mluvily jsme spolu i o vážných tématech. Třeba o pravdě a jak s ní naložit nebo o tom, proč je třeba neustále připomínat hrůzy totalitních režimů.
Minisérie Bez vědomí má velmi temnou, člověk by řekl až depresivní atmosféru. Divák si při jejím sledování v podstatě neodpočine. Jak je to z pohledu herce? Nosí si herec tuhle atmosféru s sebou domů z placu, nebo je schopný se od toho odříznout?
Z pohledu herce je to velmi podobné, jak to popisujete. V pozici herečky jsem se několik měsíců zabývala samotným tématem, které je velmi vážné. Člověk neustále ohmatává tu atmosféru, nejistotu doby a téma. Nedovedu si představit, že by byl herec natolik imunní, že by se od toho dokázal úplně odpoutat. I když na to existují jisté metody mentální hygieny a také se říká, že to člověk nemá brát tak vážně. I přes to všechno jsou věci, které zkrátka proniknou pod hereckou slupku někam dovnitř člověka.
Dalo by se říct, že po dobu natáčení tématem žijete?
Určitě. Pro všechny zúčastněné je to velmi intenzivní a náročná cesta.
Vaše postava v Bez vědomí je zvláštní tím, že to není aktivní tvůrkyně děje, ale přesto je tam velmi důležitá. Děj dotváří neustálým nechápáním událostí a snahou porozumět tomu, co se děje. To není úplně běžná role. Jak se Vám hrála?
Máte pravdu. Snažila jsem se tu postavu tak trochu vnitřně adoptovat a co nejvíc ji polidštit. Na to jsem se soustředila nejvíc. Přes její příběh a optiku se odkrývá celé pozadí příběhu, takže jsem to brala tak, že by moje postava měla být největším divákovým spojencem. Nechtěla jsem, abych divákovi za chvíli začala lézt na nervy. Právě tím nechápáním a divením se. Já tam nejsem nositelkou tajemství, které normálně lidi nejvíc zajímá. Kromě jiného pro mě byla zajímavá fáze, když už jsem řadu tajemství znala, protože všichni chceme vědět, jaká je pravda. Hlavní věc pak je, jak s tou pravdou naložit. To je pro mne celkově velké a důležité téma. Často totiž chceme znát pravdu, ale nejsme na ni připraveni. To se stane každému. Pro mě je zajímavé téma, jak se v takové situaci neztratit.
Jsme v prostoru přehlceném informacemi, ve kterých je strašně těžké se vyznat
Máte pocit, že lidé si jsou schopni toto poselství o pravdě, ale i celé sdělení Bez vědomí odnést? A mám na mysli především ty diváky, kteří komunismus nezažili. Netýká se to jen pravdy, ale i svobody.
Když padl minulý režim, bylo mi šest let. Tedy všechny moje vzpomínky na dobu minulou jsou vzpomínky malého dítěte. Já ale myslím, že i pro mladého člověka, který si třeba vůbec neumí představit, jaké to bylo v té době žít, je to hodně důležité neustále připomínat. Je strašně důležité připomínat, že svoboda, kterou máme, není samozřejmost, ale vzácnost. Právě proto je nutné ukazovat i ty nejhorší stránky doby minulé, i když to není příjemné. Každý divák je jiný a hledá si ve filmu nebo seriálu to svoje. Takže to sdělení není univerzální. Ale co já jsem si z toho nejvíc odnesla je fakt, že člověk musí být ostražitý. Že informace, které máme a dostáváme, jsou jen střípky reality. Věci jsou ale mnohem komplexnější. Měli bychom být tedy velmi opatrní, než začneme dělat velká rozhodnutí a závěry. Člověk se musí snažit, pátrat po informacích a snažit se vše pochopit. To platilo tehdy i dnes, kdy jsme zavaleni spoustou dezinformací a konspiračních teorií. Jsme v prostoru přehlceném informacemi, ve kterých je strašně těžké se vyznat. Kritické myšlení bychom měli mít zapnuté nepřetržitě.
Bez vědomí nebyl Váš první počin na téma minulého režimu a let minulých. Je to dlouhodobě Vaše téma, nebo je to náhoda, že se to tak sešlo?
Ani jedno, ani druhé (smích). Na náhody nevěřím, to je první věc. Nicméně já aktivně nevysílám žádné signály ve smyslu obsaďte mě do filmu s touto tématikou. To ne. Ale tyhle věci mě zajímají, takže je možné, že je k sobě tak nějak podvědomě přitahuji a jsem za to ráda, protože připomínání této části historie považuji za extrémně důležité.
Táňa Pauhofová (* 13. srpna 1983, herečka)
Rodačka z Bratislavy se celým jménem jmenuje Tatiana Pauhofová. Zatímco na Slovensku je známá jak v divadlech, tak ze stříbrného plátna, v Česku je vnímána hlavně jako hojně obsazovaná a oceňovaná filmová herečka. V roce 2001 se po gymnáziu pustila do studia herectví na VŠMU v Bratislavě a dotáhla to až do stálého angažmá v Slovenském národním divadle. Už v deseti letech se objevila na televizní obrazovce, kde si zahrála v seriálu Škriatok. Filmoví diváci si ji pamatují například z Románu pro muže, Lídy Baarové, Tomana, Po čem muži touží či unikátních projektů HBO jako Hořící keř nebo naposledy Bez vědomí.
