Můj Bože, ta kostra válečníka je žena!

Je šťastná, že může i jako dospělá zažívat vzrušení z objevování. Při vyslovení názvu jejího povolání si tak trochu zlámete jazyk, je totiž paleoantropoložka. Ella Al-Shamahi pracuje jako výzkumnice a v novém dokumentu Vikingské válečnice, který uvidíte 27. 12. na stanici National Geographic HD, učinila důležitý objev. K němu jí však nedopomohly nejmodernější technologie, ale pouhý selský rozum a logika.

Ve své dosavadní práci jste se věnovala hlavně neandrtálcům. Co bylo motivem ke změně Vašeho zaměření na vikingské válečnice?

Kromě toho, že se věnuji paleoantropologii, jsem i archeoložka, takže obecně mohu říci, že mě zajímají všechny „věci z minulosti“. O vikingské válečnice jsem se začala zajímat z toho důvodu, že to bylo něco převratného, obrovská změna v archeologickém pohledu. Jejich existence obrátila dosavadní vnímání naruby. A celé je to součást většího příběhu: domnívali jsme se, že žena něco nemohla dělat, že by toho nebyla schopná – a přitom opak byl pravdou.

Dokážete říci, kolik bylo mezi vikingskými ženami válečnic? Nebo byly dokonce všechny bojovnicemi?

Zatím nevíme, kolik přesně jich bylo. Nikdo teď nedokáže říct: ano, padesát procent vikingských žen se věnovalo válčení. Zatím jen tušíme, že to nebyla ta nejběžnější činnost, ale aspoň víme, že existovaly. A nálezy napovídají, že důkazů o jejich existenci budeme nacházet víc a víc. Hlavním problémem je, že dosud jsme vlastně ženy nehledali. Předpokládalo se, že válečníci byli jen muži. Teď se ale musíme vrátit do muzeí k jednotlivým exponátům a najít všechny válečnice. Jen v našem dokumentu jsme učinili obrovský objev, když jsme se detailněji podívali na jeden z nálezů. Kdo ví, kolik nás jich ještě čeká, když budeme pečlivě hledat.

Jako dítě chce každý být objevitelem, průzkumníkem. A když se vám to v dospělosti reálně podaří, není prostě nic lepšího!

Jaké zbraně vikingské ženy používaly? Byly stejné jako ty mužské? Jaké nosily oblečení?

U oblečení je velmi obtížné říci, jak vypadalo. Co se týká zbraní, tak například v hrobě válečnice v osadě Birka se jich nacházelo rovnou několik – bojová dýka, kopí a další. Původně každý předpokládal, že tento hrob patřil muži. Až díky testu DNA jsme mohli konstatovat: „Můj Bože, ta kostra patří ženě!“

V dokumentu zmiňujete, že pracujete s nejnovějšími technologiemi. Které to jsou?

Jsou to například skenery a medicínské nástroje, které nám pomáhají při zkoumání kostí. Technologie, které využíváme, jsou úžasné. Zároveň jsme však k největšímu objevu, ke kterému během natáčení dokumentu Vikingské válečnice došlo, nepotřebovali technologii vůbec žádnou. Stačil pouhý pohled na lebku. Stáli jsme před vystavenými kostmi a dívali se na ně. Ano, tak jednoduché to bylo! Ohromuje mě, že si toho doteď nikdo nevšiml. A nutí mě to ptát se, kolik vikingských válečnic ještě v muzeích čeká na objevení.

Komu se bude dokument Vikingské válečnice nejvíce líbit?

Doporučila bych ho každému. Zejména pak lidem, kteří se zajímají o fungování mužů a žen ve společnosti. A také dospívajícím dívkám a chlapcům, třeba je netradiční role mužů a žen v tak dávném období překvapí.

Budete se nadále věnovat tématu vikingských válečnic, nebo se posunete do jiné oblasti zkoumání?

Rozhodně budu s akademiky, se kterými spolupracuji, toto téma řešit dál. Také pracuji na přípravě dvou dalších dokumentů.

Jaké procento z výsledků Vaší vědecké práce jsou jen domněnky a dohady? Jak moc si můžete být jistá správností objevu, který učiníte?

Vlastně si nemůžu skoro nikdy být jistá na 100 %. Dokonce ani u objevu, který jsme v dokumentu učinili, si nemůžeme být zcela jisti, že jsme ho interpretovali správně. V mém oboru může být tvrzení, že něco vím na sto procent, velmi problematické. Pro konkrétní ukázku nemusíme vůbec chodit daleko – kdysi někdo prohlásil, že není možné, aby existovaly vikingské ženy – válečnice. No a teď se dozvídáme opak. Někdy si přeju, abych měla stroj času a mohla si tak ověřit, jestli své objevy interpretuji správně, nebo ne.

Proč jste se vydala na profesní dráhu paleoantropoložky?

Jakmile jsem jednou začala, nešlo přestat. Na výzkumu je něco naprosto úžasného. Jako dítě chce každý být objevitelem, průzkumníkem. A když se vám to v dospělosti reálně podaří, není prostě nic lepšího!

Ella Al-Shamahi (* 13. 10. 1983, paleoantropoložka)

Ella Al-Shamahi je výzkumnice, paleoantropoložka, popularizátorka vědy a také stand-up komička. Dle svých vlastních slov se věnuje zkoumání „velmi, velmi starých lidských bytostí“. Vyrostla ve Velké Británii a její předkové pocházejí z Jemenu a ze Sýrie. Studuje doktorát na University College London v oboru antropologie. Věnuje se především výzkumu fosilií v nepřátelských a nestabilních teritoriích, jako je například Jemen, Sýrie nebo Irák. V roce 2015 se stala výzkumnicí National Geographicu a pro stanici BBC Two vytvořila dvoudílný pořad Naši předci neandrtálci.