Mít fungující kapelu je alchymie

Muzikant, který je součástí československé hudební scény přes čtyřicet let, neusíná ani během léta na vavřínech. Rozhodl se totiž splnit si sen. K sedmdesátým narozeninám se chystá nadělit si první sólovou desku. Na změnu prý není nikdy pozdě.

Velké open air festivaly, na kterých byl Žlutý pes vždy stálicí, se letos nekonají. Užíváte si i tak hraní na menších akcích? 

Jasně, díkybohu že už se zase hraje! Jezdíme po akcích do tisícovky návštěvníků, takže to jsou klasické zábavy, lokální fesťáčky a podobně. Jsme za to hrozně rádi, že pořadatelé mají tu odvahu a že lidi vůbec přijdou. Tu vynucenou pauzu jsem využil hlavně na sportování a na práci ve studiu, bylo to fajn, ale takhle je to ještě lepší.

Jaké hity od Vás chtějí fanoušci zaručeně vždycky slyšet? 

Postupem času jsme se propracovali mezi „legendy“ a v takových případech lidé chtějí hity, nejlépe ty, které znají z rádia. Takže nemůže chybět Modrá, Náruživá a samozřejmě na závěr Sametová. Ale je toho více a sem tam ten osvědčený repertoár proložíme nějakou novinkou nebo starší méně hranou skladbou, která nás baví. Nakonec Rolling Stones to nedělají jinak.

Letos oslavila kapela Žlutý pes už 42 let od založení. Jaký je podle Vás recept na úspěch a na to, že vedle sebe můžete pořád bez problémů fungovat?

Nutnou, byť ne postačující podmínkou pro dlouhověkost kapely, je úspěch. Je to sice banální, ale je to tak. Jedině tehdy mají muzikanti motivaci hrát, bez té odezvy na koncertech to není ono! A pak k tomu přistupují další podmínky, jako je alespoň nějaká fyzická kondice, to že si muzikanti sednou i lidsky a překonají všechny ty ponorkové nemoci, které nevyhnutelně přijdou. Je to docela složitá alchymie.

Na koncertě nemůže chybět Modrá, Náruživá a samozřejmě na závěr Sametová

Jaké období bylo pro kapelu během těch let nejtěžší? A kdy se jí naopak dařilo nejlépe? 

Samozřejmě hraní americké muziky za ruského socialismu nebyla žádná procházka růžovou zahradou, to byly samé zákazy, opruzy a jistá bezvýchodnost. Byly to samé těžké překážky, ale hřálo nás mládí a dokázali jsme to překonat. Pak přišel kapitalismus, boj o peníze, divoký životní styl, mediální tlaky a podobná úskalí, i to se na člověku dokáže podepsat. Ale už jsme měli vybudované základy a bylo k čemu se vracet. 

Chystáte prý vůbec první sólovou desku. Proč ten nápad přišel až před 70. narozeninami?

Člověk má vždycky tendenci experimentovat, nakonec změna je život. Myslím, že ta sedmdesátka není nic jiného než záminka pro to, aby člověk něco zkusil. A ono to pak vždycky nějak dopadne, základem je totiž začít. Velkou roli na celém projektu hrají kolegové, jako třeba rocková kytaristka Kateřina Pelíšková nebo písničkář Nick, sám bych to zcela určitě nedokázal. Ale jsou tam i kluci ze Psa, producenti a aranžéři, zkrátka lidi, s nimiž žiju celý život.

Žlutý pes prý bude mít taky zpěvník s písničkami, aby si je každý mohl zahrát třeba u táboráku. To byl Váš nápad?

Zpěvník je už k dostání na internetu a ve vybraných kamenných prodejnách knih. S vydáním nás oslovila firma Supernoty.cz, která je největším notovým portálem u nás. Musím říct, že mě ten zájem potěšil. Již mám zpěvník doma a vypadá velmi dobře. Fanoušci tak mají autorizovaný přepis našich písní s fotografiemi a trochou povídání.

Jaká je Vaše představa ideálně stráveného léta v Česku?

Já jsem nikdy v létě nejezdil na dovolené do zahraničí, protože se hodně hraje, a prostě na to není čas, zájezdy „do tepla“ jsou lepší na podzim a v zimě. Takže to mám vlastně úplně stejně. Jezdíme na šumavskou chalupu, když to jde, k tomu hodně sportu nejrůznějšího druhu, sem tam vlastivědný výlet, tedy spíš po hospodách než po hradech. 

Diváci si Vás oblíbili také v porotě soutěže Česko Slovenská SuperStar. Sledoval jste letošní ročník?

Na léta SuperStar velmi rád vzpomínám, byly to obrovské zážitky jak muzikálně, tak lidsky, ale přiznám se, že už to teď nesleduju. Člověk se musí dívat pravidelně, aby se dostal „do děje“ a to pak stojí docela dost času.

Kdyby přišla nabídka, šel byste do tohoto projektu znovu?

Porotcování v SuperStar je nabídka, která se neodmítá, ale upřímně řečeno moc ji už nečekám. Všechno má svůj čas, muzika se mění, diváci taky a dvakrát do stejné řeky stejně nevstoupíš, to je známá věc.

Jak jsou na tom, podle Vás dnešní mladí zpěváci? Chybí jim něco?

Mladí zpěváci jsou na tom dneska tak zhruba stejně jako my kdysi. Milují muziku, snaží se o úspěch a je to těžký. Mají proti nám obrovské výhody jako je svoboda, moderní technologie a neomezené informace, proti nim ale stojí obrovská konkurence globálních megahvězd, které pilně luxují peněženky zdejších fanoušků a jsou vždycky o krok napřed. Ale tak je to správně, tak jsme to chtěli.

Ondřej Hejma (* 3. února 1951, muzikant)

Po gymnáziu vystudoval filologii (obor angličtina a čínština) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po univerzitě pracoval jako copywriter v reklamní agentuře. Rockový hudebník a skladatel je dlouholetým frontmanem populární skupiny Žlutý pes. V roce 2018 mu prezident Miloš Zeman udělil medaili za zásluhy v oblasti umění. Působí i jako rozhlasový a televizní moderátor, publicista a překladatel. Mezi jeho koníčky patří cestování a golf.