Rozhovor
Mám vlastní typologii mužů
25. únor 2016
|
|
Foto Petra Pikkelová pro Ona Dnes/MF Dnes
Foto Petra Pikkelová pro Ona Dnes/MF Dnes
Herečka a zpěvačka je sice na první dobrou typ sexbomby, ale poslední dobou si zahrála spíš drsňačky, naposledy si střihla policistku v seriálu Místo činu Plzeň. Náš rozhovor ale od práce velmi rychle sklouzl k něčemu jinému, než jsou čistě holčičí záležitosti…
Co teď točíš?
Právě před pár dny jsem začala točit nový seriál Trapný padesátky, bude se vysílat na České televizi. Spolu se mnou tam hraje Pavla Tomicová, Klára Melíšková a Alena Mihulová. Hraju holku, která si pohrává s jedním klukem, prostě taková čůza. Ale taky tam zpívám s Emilem Viklickým písničky z našeho společného alba. To mě fakt baví!
Jaký je vlastně tvůj momentální vztah k jazzu?
Právě ho dost řeším, teda vlastně neřeším, chtěla bych od něj popravdě trochu utéct k popíku. Došla mi totiž inspirace, hrajeme s Emilem pořád starý písničky i jazzový standardy… Pop mě baví, ale neuspěchávám to. Musím nejdřív něco napsat, nahrát, někdo to taky musí vydat. Nebude to zítra. Zatím mám tak pět věcí z deseti…
Ty taky píšeš, vlastně bloguješ.
Máme blog s kamarádkou Marikou Šoposkou, hodně se tam vyřádíme. Náš blog se jmenuje Sedmilhářky a už jsme si, myslím, získaly pravidelné čtenáře. Je to založený na tom, že si s Marikou jednou týdně napíšeme navzájem dopis, což je taková osobní úvaha. A pak si odpovíme, nebo taky neodpovíme a napíšeme něco úplně jinýho. Do toho nám to skvěle ilustruje Týna Nezbeda, což tomu celému dodává korunu (smích). A je super, že nám v říjnu z toho vyjde i kniha.
Kde berete témata?
V každodenním životě. Je to vlastně hodně osobní psaní. Rozhodně nepíšeme o hadrech a šminkách. Ale o tom, co prožíváme, o dětech, které jsme si buď pořídily nebo „vyvdaly“, o bývalých manželkách našich kluků. Inspirace se snad nedá vyčerpat. Jsou to naprosto běžný věci, co znáš taky, bereme to hodně s nadsázkou. Někdy i přestřelíme.
Jaké jsou vůbec tvoje spisovatelské ambice?
Vlastně žádný. Ty blogy mě naprosto uspokojují, vlastně mám problém jednou za 14 dní něco vyplodit, jednou týdně bych zvládla jen tak tak. Neumím si představit, že bych čistě z tvůrčího přetlaku sedla a napsala román. Nevím, jak to moje máma dělá, že pořád srší píšícíma nápadama. Asi když se to naučíš, tak si zvykneš a jde to samo. Třeba mě to ještě potká.
Hodně teď hraješ v seriálech, díváš se na ně vůbec?
Ale jo, jen ty český jdou mimo mě. Ráda koukám na zahraniční, líbí se mi třeba Knick nebo Breaking Bad. Miluju, když je to v originále s anglickýma titulkama. Pak mám aspoň pocit, že u toho čučení dělám i něco pro sebe. Jazyky mě hodně baví.
Jsi studijní typ?
To tedy fakt nejsem! Ale angličtina mi jde a učím se ji ráda. Myslím, že ji i celkem ovládám. Mluvila jsem i plynně italsky, dokonce jsem i obstojně uměla francouzsky… Jenže jak tyhle jazyky moc nepoužívám, zapomínám a to mě štve. Musím si tedy vystačit s tou angličtinou.
Umíš si představit, že bys hrála v angličtině?
Asi jo, ale byla bych hodně nervózní. Asi to chce čas a cvik. Kdyby to byla role s krátkým textem, proč ne!
Hodně českých hereček jezdí na herecké kurzy a castingy do zahraničí a snaží se tam prorazit. Co ty?
Nejezdím nikam, na tohle nemám nervy, dobývat Ameriku. Úplně mi stačí dobývat Českou republiku a je to taky dost těžký (smích). Bohatě mi stačí to, co máme u nás, všechny ty konkurzy, kamerovky. Pořád ti někdo něco nabízí, pak z toho sejde. Je to náročný na nervy a neumím si představit, že bych spadla do toho většího světa. To by mě asi psychicky odrovnalo (smích).
Nemáš teď kliku na role?
No, mívám taková období, kdy jo a kdy ne. To ale asi každý herec. Je tu vždycky nějaká herečka, co mě na konkurzech válcuje (smích). Ale vážně, nemám si na co stěžovat, práci mám.
Myslíš, že ti na konkurzech pomáhá fakt, že máš větší prsa?
To se teda pleteš, spíš mi to škodí. Právě díky poprsí vypadám na kameře mohutnější. Což není plus. Jsem celkově drobná a prsa mě vlastně zrazujou.
Teď připravuješ ve Studiu Dva pohádku Šíleně smutná princezna, máš hlavní roli. Je to tvoje první princezna?
Ne, jednou jsem ji už hrála. Ale vypadala jsem tam dost šíleně. Měla jsem trvalou, šílený šaty… Byla to pohádka pro televizi a jmenovala se Tři srdce. Koukni se schválně, to se pobavíš.
Jak snášíš nošení divných kostýmů?
Docela mě baví, pro mě je to větší sranda, než mít na sobě civil. Když se točí dobovka, těším se. Sice je to komplikovaný, máš třeba krinolínu, je to nepohodlný. Ale aspoň si to vyzkouším. Teď jsem pořád měla civilní role, tak se na Šíleně smutnou princeznu, která bude mít premiéru až v listopadu, moc těším. Vždyť v seriálu Místo činu Plzeň jsem byla vyloženě za „šmucku“. Honza Hřebejk mě tam nechal úplně nenamalovanou, lítala jsem tam v džínách, tričku a s pistolí v ruce.
Baví tě víc divadlo nebo film?
Oboje je super. Ale jak říkám, teď se fakt hodně těším na tu princeznu. Taky kvůli zpívání, bude to s orchestrem, krása. Mám ten film ráda, když ho vysílají v televizi, nenechám si ho ujít. Když jsem se dozvěděla, že mě obsadili do role Heleny, měla jsem fakt radost. Tady ve Studiu Dva hraju ještě v Hello Dolly.
Kdo ti bude hrát prince Václava?
Honza Cina, je strašně šikovnej, umí zpívat, hrát, tancovat. Myslím, že mi nemohli partnera vybrat líp.
Jaký máš vkus na muže?
Moc si nepotrpím na hezouny, kteří o sobě vědí, že jsou pohlední a dávají to moc najevo. To mě úplně odpudí. Hodně mě přitahujou gentlemani, podle mě je úplně super, když se chlap umí k holce chovat, dodržuje určitý věci… Třeba nesnáším, když tě kluk někam pozve na rande a pak nezaplatí útratu. To mi připadá buranský. Jednou jsem to zažila, tu historku, kdy mě nechal kluk zaplatit moji polovinu, vyprávím pořád dokola, už ji zná celá Praha. Ale to je dobře, protože aspoň se to rozšíří jako osvěta.
A kdo je podle tebe příklad hezouna, třeba Leoš Mareš?
To je těžký říct, ale zrovna Leoš se mi líbí.
Myslíš, že se mladí kluci nechovají moc jako gentlemani?
To ti neřeknu, protože se s mladými kluky moc nepotkávám. Můj partner je starší, kamarádím se taky spíš se staršími. Muži kolem mě jsou v průměru v kategorii 30 plus a ti to podle mě umí celkem dobře.
Kdo je tvůj idol?
Neměla jsem sice nikdy nikoho vylepenýho v pokojíčku, ale idol je pro mě Johnny Depp. Je prostě krásnej. Líbí se mi, jak je drsnej, potetovanej… Asi nejvíc se mi líbí v Pirátech z Karibiku. Je tam ještě navíc strašně vtipnej! Taky mě bere, jak vypadá teď, ty brýle mu sluší. A taky mám ráda Ewana McGregora a Joaquina Phoenixe. Ve Walk the Line je pro mě naprosto dokonalej a neodolatelnej.
To s tebou asi souhlasím…
Mám vlastně chlapy rozdělený do dvou kategorií. Rozděluju si je na „lívance“ a „indiány“.
To by mě tedy zajímalo!
Třídím je vlastně strašně dlouho. Třeba Leonardo DiCaprio nebo Ewan McGregor je typickej lívanec. Má kulatý obličej, je světlej, má sklony k tloustnutí. A Johnny Depp zas indián s ostře řezanými rysy a tmavými vlasy. Ale pozor, lívanec není nic pejorativního, prostě jde o typ. Líbí se mi oba typy, i když inklinuju víc k indiánům.
Do jakého ranku patří tvůj přítel?
Ten má od každého něco, to je nejlepší.
Berenika Kohoutová
*15. 2. 1991, herečka a zpěvačka
Je v současnosti velmi obsazovaná česká herečka, kterou proslavila v roce 2008 role zneužívané dívky v cyklu Soukromé pasti. Vystudovala herectví na Pražské konzervatoři. Od pěti let byla členkou Bambini di Praga, v sedmi letech přešla do Dismanova rozhlasového souboru. Od dětských let hraje v divadle, v roce 2007 debutovala před kamerou v televizní pohádce Tři srdce. Také se věnuje zpěvu. Působila jako frontmanka ve ska skupině DiscoBalls, později tuto scénu opustila a založila vlastní projekt Femme Plastique, na kterém se podílel mj. Emil Viklický. V roce 2013 vydala s Viklickým a dalšími hosty desku Berenika Meets Jazz. Její matka je spisovatelka Irena Obermannová, otec hudebník Daniel Kohout, sestra Rozálie Kohoutová je režisérka.
Rozhovor
Foto Petra Pikkelová pro Ona Dnes/MF Dnes
Nemáte ještě Skylink? Není nic snadnějšího – Přejděte ke Skylinku!
