Má terapie se jmenuje práce

Andreu Růžičkovou, tehdy ještě Kerestešovou, si divák vybaví z legendárních počinů české filmové scény jako Vyprávěj, Rafťáci nebo později Ordinace v Růžové zahradě. Jak, dnes již vdaná matka dvou dětí, vnímá krizi spojenou s pandemií a co jí pomáhá držet hlavu vzhůru? Jak zvládá starat se o dvě malé děti a k tomu pracovat a co plánují s manželem na důchod?

Než jste se přestěhovala do Prahy, vystudovala jste na Slovensku „tvořivou dramatiku“ na Pedagogické fakultě Trnavské univerzity. Kdybyste tehdy neodjela, byla by z Vás učitelka? Nebo jste měla úplně jiný sen? 

Já jsem měla sen být herečkou. Učitelství jsem nikdy nevylučovala, ale v rámci toho, že jsem vysokou školu skončila a bylo mi 21 let, tak jsem se cítila velmi mladá a nezkušená na to vstoupit do školního systému. A pokud by to nebyla Praha, tak bych odjela někam jinam do zahraničí. Ale určitě jsem měla v plánu využít své mládí k tomu, abych objevovala nové věci. 

Přesuňme se do současnosti. Jste vdaná, máte dvě malé děti. Jak náročné pro Vás bylo a je zvládat pandemii koronaviru s rodinou?

Nás to osobně, díkybohu, velmi nezasáhlo. Hlavně na základě toho, že máme ty dvě malé děti a já jsem to stejně měla naplánovaný tak, že s nimi budu. Manžel teď neučí a je s námi. Takže na nás to má víceméně dobrý dopad, vlastně jsme rádi, že jsme spolu. Ještě mi hraje trochu do karet fakt, že teď pracuju častěji přes Instagram, takže, ještě jednou díkybohu, jsme v pohodě. Zatím se nás to nějak dramaticky nedotklo.

Když jsme u Instagramu, v jednom ze svých příspěvků jste své působení na této sociální síti nazvala „instaterapií“. Je to pro Vás ale i pracovní nástroj. Dá se to spojit?

Dá, protože pro mě je terapie práce (smích). Každá matka nebo rodič, co je pořád s dětma, ví, že je to nesmírně psychicky náročné, protože je to pořád to samé dokola a málokdy se potkáte s tím takzvaným „inteligentním světem“. Pořád řešíte dětský svět, takže pro mě je to takový únik z reality. Ne že bych chtěla utíkat – já si tam prostě odpočinu, protože se můj mozek zabývá na chvíli něčím jiným než dětma.

Když přijde nějaká krize, tak jsou jen dvě možnosti: buď vás zničí, nebo vás posune dál, a je jen na nás, jak s tím budeme pracovat

Odpočíváte tam i mimopracovně? Nacházíte tam inspiraci?

Teď zrovna objevuju strašně moc nových lidí, nejsou to žádné celebrity, ani žádné známé osobnosti, ale jsou neskutečně inspirativní. Na Instagramu se dají najít i duchovní věci nebo mladí umělci, je tam celá škála zajímavých životů, není pravda, že jde jen o celebrity. Je to pro mě velmi pestrý svět, který mě moc baví.

Pestrý svět Vás také bavil, když se ještě dalo cestovat. Která cesta Vám je ve vzpomínkách nejbližší?

Asi nejzásadnější je Afrika, protože ta vám přehodnotí všechno, co do tý doby člověk vnímal, řešil a hodnotil. Tam se toho změní moc.

Až zase půjde cestovat, vydáte se někam?

My se teď s manželem bavíme o tom, že až jednou budeme v důchodu, tak budeme chodit na ty eurovíkendy, do galerií a za uměním. Na to období se velmi těším, doufám, že budeme mít takové krásné stáří.

Loni jste s rodinou udělali velký krok a pořídili si chalupu. Užíváte si život mimo město?

My jsme to řešili už s druhým dítětem, to bylo ještě před covidem, takové nutkání pohnout se někam dál. Našli jsme takový „chalupodům“. Je nám tam hrozně hezky a ukázalo se to jako ten nejlepší krok za poslední dobu, protože tam teďka trávíme většinu času a do Prahy jezdíme jen třeba na dva dny, vyřídit nějaké povinnosti.

Minulý rok jste přišla se svou vlastní kolekcí oblečení #nARuby. Jak vznikl název?

My jsme začali vlastně přímo s covidem, který k tomu názvu dopomohl, protože jsme se začali bavit o tom, že svět je naruby. Pak manžela napadlo, že by se to mohlo jmenovat #nARuby, protože to schovává i moje iniciály. Strašně se nám to začalo líbit a chytlo se to i tím názvem.

A na závěr, co byste poradila čtenářům, co by jim mohlo pomoct zvládnout dnešní dobu plnou nejistoty a obav?

Mně osobně pomáhá víra, víra ve vyšší záměr. Já jsem věřící a když se dějí zlé věci, tak jsem přesvědčená o tom, že se dějí z nějakého důvodu a že jsou takzvaně pro dlouhodobější dobro, které nastane až po té krizi. Modlím se, abychom to nějak zvládli a všechno přenechávám pánu Bohu, ať to řídí tak, jak má. Vždycky, v různých dobách, přicházejí zlé věci, a musí to tak být. Ony nám totiž strašně moc ukazují, mění se směry, mění se společnost a tak je to správně. Jako když v rodině nebo v partnerství přijde nějaká krize, tak jsou jen dvě možnosti: buď vás zničí, nebo vás posune dál, a je jen na nás, jak s tím budeme pracovat.

Andrea Růžičková (* 21. července 1984, herečka)

Narodila se v Hlinné na Slovensku. Vystudovala tvořivou dramatiku na Pedagogické fakultě v Trnavě, ale již od útlého věku věděla, že ji život táhne k herectví. Po úspěšné sérii pražských castingů na reklamy se vryla do povědomí producentů a začala být žádanou herečkou. Nyní se věnuje široké řadě činností, je například aktivní fotografkou, návrhářkou oblečení a k tomu stíhá s manželem vychovávat dvě malé děti, většinu času tráví v jejich rodinném domě za Prahou.