Každá extrémní situace nás formuje

Jako první rodilá Češka zdolala Mount Everest a po dvanácti letech dosáhla vrcholu i druhé nejvyšší hory světa, nechvalně proslulé osmitisícovky K2. Na třetí pokus. Když si totiž tahle na první pohled křehká žena něco umane, nikdy toho nenechá. Obtížné výstupy ji prý dokážou natolik pohltit, až občas zapomíná, že je také maminkou dvou dětí.

Kláro, jak Vaši práci ovlivňuje situace spojená s koronavirem, která u nás trvá už několik týdnů?

Je zajímavé sledovat, jak se nám všem sjednotila „startovací pozice“. Pojem home office je pro mne standard, odpadla spousta zbytečných meetingů, komunikace se zefektivnila. Já si v těchto dnech paradoxně celkem užívám celkového zpomalení i společenskou abstinenci. 

A co Vaše tréninky?

Co se sportu týče, držím stále pravidelný režim, jen jsem se z profesionální posilovny přesunula domů do obýváku, kde trochu bojuju o prostor s mými dětmi a všudypřítomnými kostičkami Lega. Hlavu si ale spolehlivě vyčistím při pravidelných výbězích kolem Vltavy – jak jinak než s rouškou, to je teď nový druh zátěžového tréninku.

V létě to bude rok, co jste zdolala horu K2. Co bylo na tomto výstupu nejobtížnější a věřila jste, že to napotřetí dáte?

Věřit, že uspěju, je základní premisa a moje nastavení pro všechno, co dělám. Ne vždy se věci podaří, ale i to je součástí cesty. Moje třetí expedice do Pákistánu je toho důkazem. A když pominu fyzickou náročnost takové expedice, asi nejtěžší byl můj mentální boj sama se sebou ve zlomovém bodě, kdy po prvním neúspěšném vrcholovém pokusu to všechny týmy kolem nás vzdaly a opouštěly základní tábor. To rozhodování pro mne byla obrovská zkouška. Následný úspěšný výstup byl nakonec ten nejtěžší, ale i nekrásnější zároveň. 

Nesnažím se zapadnout. Baví mě být ženou v mužském světě a vždy to fungovalo dobře

Na expedicích moc žen nebývá, jste spíše výjimkou. Jak se Vám daří zapadnout na několik týdnů do mužského kolektivu?

Nedaří. Nesnažím se zapadnout. Baví mě být ženou v mužském světě a vždy to fungovalo dobře. To je na lezení po vysokých horách to krásné. Do určité míry se rozdíly na kopci přirozeně stírají, není to soutěž na rychlost ani na sílu. A když jste ve stěně, nikdo neřeší, kdo se schovává pod všemi těmi vrstvami oblečení. 

Výstupem na druhou nejvyšší horu světa jste si splnila sen, máte ještě další cíle a sny, které byste si chtěla splnit?

Spoustu! Bez toho by byl život hodně smutný. Naše cíle a sny se ale vážou na konkrétní životní etapy a zrovna teď zažíváme jednu velmi nestandardní. Poměrně zásadně prověří naši odolnost i odhodlání, každá extrémní situace nás formuje a je na každém z nás, jak se s tím popereme a dokážeme toho dál využít. 

Bojí se o Vás rodina, když jste tisíce kilometrů daleko na expedici, nebo už si zvykla? 

Bojí, je to přirozené, zvyknout se na to asi úplně nedá.

Při expedici na K2 s Vámi byla také dokumentaristka Jana Počtová. Nevadilo Vám, že v tak extrémních podmínkách ještě musíte odpovídat na otázky a nechat se natáčet?

Chvíli mi trvalo si na přítomnost kamery zvyknout. Je to o disciplíně a nalezení určité rovnováhy. Kameraman a režisérka se snaží zachytit reálné okamžiky a nejenom ty příjemné. Natáčet v momentech, kdy vám není dobře, zachytit čisté emoce. Myslím, že to pro Janu byla těžká role, byla na expedici ve dvojroli mé kamarádky a režisérky zároveň. Byly okamžiky, kdy jsem měla chuť se jen vypovídat a kameru zahodit někam pryč, ale to bychom zase dnes neměli žádný dokument. 

Premiéra dokumentu musela být kvůli současné pandemii odložena. Těšíte se, až si film poprvé vychutnáte v kině? 

Strašně! Mám úžasnou radost, že vzniklo něco jedinečného, velmi osobního a co se doufám podaří, až se současná situace přežene, sdílet s diváky zase bezpečně v kinech. Budu se těšit na premiéru v lepších časech s naším filmem – K2 vlastní cestou!

Klára Kolouchová (*6. září 1978, horolezkyně)

Vystudovala Anglo-americkou univerzitu v Praze a už během studií se díky výborné angličtině dostala do funkce PR manažera pro zahraniční firmy. V roce 2005 zdolala nejvyšší horu Jižní Ameriky Aconcaguu, a pak následovaly náročné expedice do Himálaje. V květnu 2007 zdolala nejvyšší horu světa Mount Everest. Po návratu vydala knížku Himálajský deník. Vrcholu pákistánské hory K2, který je ve výšce 8 611 m n. m, dosáhla v roce 2019 po dvou předchozích neúspěšných pokusech. Klára má dceru Emmu a syna Cyrila a pracuje jako manažerka.