Ital, který se ničeho nebál

Paolo je charismatický muž, který je navzdory tomu, co již ve své kariéře dokázal, velmi skromný. Sedmačtyřicetiletý Ital je však na svá díla patřičně hrdý a dokáže o nich vyprávět do hloubky. A stejně tomu bylo i u našeho rozhovoru o jeho první televizní minisérii Mladý papež.

Pane Sorrentino, Mladý papež je první televizní minisérie, kterou jste režíroval. Co Vás přimělo k rozhodnutí pracovat s formátem, který jste nikdy předtím nezkusil?

Byl jsem zvědavý. V posledních letech se mnoho skvělých režisérů přičinilo o průlom z tradičních vzorců telenovel a seriálů, které donedávna ovládaly televizní obrazovku. Možnost volně experimentovat v rámci takto složitého a mnohovrstevnatého příběhu mi přišla jako ohromná příležitost. Dalo mi to šanci popustit uzdu fantazii, aniž bych se musel vzdát těch částí děje, které musí být u filmového formátu často obětovány kvůli nedostatku času a prostoru.

Proč seriál o papeži?

V době natáčení filmu Velká nádhera jsme s producenty Mladého papeže diskutovali o možnosti spolupráce v budoucnu a přemýšleli jsme o natočení filmu na základě knihy Sergia Luzzatta Padre Pio: Zázraky a politika ve světské éře. Přestože příběh byl zajímavý a kniha je nepochybně důležitá, bylo nám jasné, že bychom prostě znovu, i když z jiného úhlu, zkoumali téma, které již bylo do hloubky zpracováno mnoha jinými režiséry. Nápad na televizní minisérii o papeži – o papeži, jaký tu ještě nebyl – se objevil o několik měsíců později.

Vatikán je atypický stát. Město jako žádné jiné.

Jak jste si představoval svého papeže?

Zatímco jsem přemýšlel o televizním seriálu, který by se odehrával na nevyhnutelně náročném pozadí náboženství, přišel jsem s nápadem, který byl na první pohled poměrně šílený: „Co kdybychom přišli s papežem, který je v každém směru naprostým opakem papeže Františka?“ Po představiteli církve, který je tak hluboce angažován v pozitivním vztahu s lidmi a velkými davy, jsem si představoval jeho úplně jiné alter ego. Muže hluboce spojeného s tradicemi a rituály předků římskokatolické církve. Papež, který zavírá dveře, místo aby je otevíral a hrál roli smírčího pastýře duší, schopného přesvědčovat lidi, kteří jsou vzdáleni od jeho postavení, který místo toho vyhání hříšníky z církve a potupuje je jako nehodné. Papež, který plísní věřící, požaduje, aby činili absolutní oběti, a nabádá je ke slepému tmářství.

To je přesný obraz papeže Lennyho Belarda, kterého hraje Jude Law. Proč jste se rozhodl vybrat právě tohoto herce?

Viděl jsem ho před několika lety ve filmu Sama Mendese Cesta do zatracení a to, co mě okouzlilo, byl způsob, jak chodil. V tom filmu chodil Jude způsobem, který odhalil celý vnitřní svět jeho postavy. Herec, který k nám může promlouvat o charakteru prostým pohybem těla, je rozhodně mimořádný herec. Je to něco fenomenálního. Ta ustaraná, unavená chůze mě naprosto ohromila. Rozhodl jsem se, že tohle je bod, odkud se může začít, od obrovského, neomezeného talentu. A jen neomezený talent by byl schopen pojmout tak náročnou postavu, aniž by upadl do snadných hagiografických (hagiografie – životopisy svatých, pozn. red.) úskalí – roli papeže, který v reálném světě neexistuje.

Jaký příběh jste chtěl Mladým papežem vyprávět?

Není snadné několika slovy popsat tak dlouhý seriál o tak složitém světě, ale kdybych se měl pokusit to shrnout, řekl bych, že Mladý papež přináší obraz jednoho nebo více samotářů, kteří obývají stísněné a omezené území, jež je již samo o sobě manifestem izolace a samoty. Vatikán je atypický stát. Město jako žádné jiné. Místo, kde samota je vnímatelný fakt, ať již kvůli náboženským dogmatům, nebo kvůli zákonům, které řídí každodenní život, je to něco téměř hmatatelného.

Jak jste před natáčením zkoumal papeže a každodenní život ve Vatikánu?

Toto téma je tak obrovské, že pro získání dokonce i základního pochopení bych musel počkat dalších dvacet pět let, než začnu točit. Lovil jsem, co se dalo: začal jsem od základů a pak jsem četl velké množství deníků a životopisů kardinálů – jak vážných, tak lehčích. Ty byly možná nejzajímavější. Lehkost odstraňuje zábrany a vynáší na povrch věci, které byste se jinak nikdy nedozvěděli. Velice mi pomohl skvělý novinář a teolog Alberto Melloni. Jeho přínos byl zásadní.

Co Vám daly ty dva roky strávené natáčením seriálu?

Doufám, že jsem udělal dobrý seriál, ten mi ale samozřejmě přinesl další pochybnosti. Můj papež je poháněn pochybnostmi – a pochybnosti postihují i mě. V jistém smyslu jsme spolu téměř dva roky kráčeli bok po boku. Ruku v ruce.

Paolo Sorrentino (* 31. května 1970, režisér a scenárista)

Paolo Sorrentino se narodil v italské Neapoli a poprvé si k filmařskému řemeslu přičichl v roli scenáristy pro neapolské divadelníky a filmaře. V roce 1998 natočil krátký snímek Láska nezná hranic, za který obdržel řadu ocenění, a tak bylo jasné, že je na světě nová filmařská hvězda. Mezi jeho nejslavnější díla patří Následky lásky, Rodinný přítel, Velká nádhera nebo Mládí. Pravděpodobně nejvíce však divákům utkvěl v paměti seriál Mladý papež, který patří mezi nejoblíbenější televizní série poslední doby.