Chtěli jsme vybudovat atmosféru zatěžkanou dobou a systémem

Ivan Zachariáš je na pohled vcelku nenápadný, v podstatě tichý muž velkých projektů. Jedno z jeho děl, krátkometrážní parodie na bollywoodské filmy Mulit, je součástí sbírky newyorského Muzea moderní tvorby. Dříve jeden z nejžádanějších reklamních režisérů posledních několik let ohromuje diváky i kritiky svými dramatickými minisériemi.

Bez vědomí není Váš první projekt pro HBO Europe. Už předtím jste spolurežíroval i oceňovanou minisérii Pustina. Jak byste oba projekty porovnal, pokud je to vůbec možné? 

Každý projekt je samozřejmě jiný, jedná se o jiný žánr a o jiný styl. Ale i s přihlédnutím k těmto rozdílům můžu říct, že se oba projekty od sebe vlastně až tak moc nelišily. Natáčení je totiž pokaždé tak trochu podobné. Z mého pohledu je vždycky to nejdůležitější, aby to všechny bavilo a aby byla pohoda a klid při práci, což se nám povedlo jak při natáčení Pustiny, tak u zrodu Bez vědomí.

Vždycky jsem toužil zachytit Prahu té doby, ale je to čím dál těžší, město se hodně změnilo a těch originálních zákoutí už není tolik

Pojďme teď na chvíli probírat otázku zvoleného formátu. Oba projekty jsou minisérie a podle diváckých ohlasů se zdá, že je tento formát čím dál populárnější. Čím to podle Vás je? Máte pro to vysvětlení?

To je dobrá otázka. Možná je to tím, že se divák může dostat víc do děje. Během těch několika dílů se může lépe ztotožnit s postavami, a právě díky té větší ploše má šanci poznat je trochu hlouběji než ve většině filmů.

Pro Bez vědomí bylo potřeba vytvořit iluzi Prahy konce 80. let. Jak ovlivňovala nutnost zachovat dobovou atmosféru práci s herci a režii jako takovou?

Na práci s herci to nemělo až takový vliv. Je normální, že se vše musí přizpůsobit době, ve které se děj odehrává. Pro mě s kameramanem Janem Velickým a architektem Janem Vlasákem to ale znamenalo být v přípravách velmi přesný a specifický, aby se nezařizovalo něco zbytečně, protože těch dobových úprav bylo strašně moc a nebyly levné. Každopádně vždycky jsem toužil zachytit Prahu té doby, ale je to čím dál těžší, město se hodně změnilo a těch originálních zákoutí už není tolik.

V socialismu jste strávil osmnáct let, část Vaší rodiny navíc emigrovala. Jaké vzpomínky na dobu před rokem 1989 ve Vás práce na Bez vědomí vyvolala?

Vzpomínek byla spousta, jak negativních, tak těch hezkých. Ty druhé byly spojeny často s některými rekvizitami, které jsem víc než třicet let neviděl, například s televizním ovladačem. Ty negativní byly spojené hlavně s deprimující atmosférou bezmoci, na kterou se nedá zapomenout.

Jak jste hledal způsob, jak složitou dobu kolem let 1989 a 1977 srozumitelně přiblížit mladším nebo zahraničním divákům?

Popravdě řečeno, já jsem ho nehledal. Ta doba byla bezvadně zachycená už ve scénáři. Já jsem si k tomu jen občas něco přidal podle pocitu, jaký jsem si z té doby pamatoval. Chtěli jsme vybudovat atmosféru bezmoci zatěžkanou dobou a systémem.

Ivan Zachariáš (* 19. října 1971, režisér)

Narodil se do filmařské rodiny, na FAMU vystudoval dokumentární tvorbu. Ve světě se během 90. let prosadil jako jeden z nejžádanějších reklamních režisérů. Mezi jeho mnohá ocenění patří Zlatý i Stříbrný lev za nejlepší, respektive druhou nejlepší reklamu z MFF v Cannes. Jeho krátkometrážní parodie na bollywoodské filmy Mulit se stala stálou součástí sbírky newyorského Muzea moderního umění. Režíruje také znělky MFF v Karlových Varech. Pro HBO Europe režíroval spolu s Alicí Nellis kriminální minisérii Pustina (2016), která získala ocenění Český lev v kategorii Nejlepší dramatický televizní seriál. Další jeho minisérie Bez vědomí měla premiéru v roce 2019. V mládí se stal juniorským mistrem republiky v golfu a byl také členem národní reprezentace.