Chovám úctu k českému umění

Má za sebou mimořádně úspěšný snímek Šarlatán, kde si zahrál hlavní postavu napůl se svým otcem Ivanem. Jak mladý český herec Josef Trojan využívá současnou „nucenou přestávku“? Jaké má další plány, sny a ambice?

Začněme od píky – cestu k herectví jste měl prošlapanou, ale pamatujete si nějaký zlomový moment, kdy jste si uvědomil, že to je ono? Že k filmu patříte? 

Vyšlapanou cestu jsem měl, to ano, ale nevydal jsem se po ní. Od táty jsem žádnou pomoc nikdy nechtěl. Samozřejmě se nedá popřít výhodnější startovní pozice, kterou jsem díky příjmení měl, nicméně to je záležitost čistě mediální. To, že chci být hercem, jsem si uvědomil především díky tomu, že jsem se snažil a snažím se být v téhle profesi svéhlavý a objevovat ji, zkoumat z vlastní iniciativy. To, že v sobě tuhle motivaci mám, mi i odpovídá na otázku, zdali chci být hercem. 

Na co jste za svou dosavadní kariéru nejvíce pyšný?

Spolupráce s Agnieszkou Holland byla určitě největší milník mojí kariéry. Mám obrovské štěstí, že mě to potkalo na úplným začátku. Mám díky tomu mnoho let na vstřebání všeho, co mi Agnieszka řekla, poradila, vytkla. A že toho bylo… 

Jaké máte sny? Je to Oscar za hlavní roli?

Já se snažím moc nesnít. Herců je hodně, talentu taky. Ceny nejsou motivací. Kdyby byly, asi bych časem narazil na existenční krizi, což bych nerad. Ale kdybych měl říct, jakých cen si aktuálně považuji nejvíce, tak je to cena z Cannes a cena z Moscow IFF. 

Fakt, že momentálně zažíváme nekonečnou kalamitu stereotypních „mužsko-ženských“ filmů je jen motivace pro změnu

Jak vnímáte situaci ohledně Covidu? Ať už profesně, nebo osobně? Dalo Vám to víc, než vzalo?

Zvládám ji asi jako průměrný český občan. Někdy mám období produktivní, někdy stagnující. Narážím, asi jako mnoho z nás, na neschopnost nastavit si režim bez přičinění šéfa nebo zaměstnavatele. Zatím to stále probíhá, tudíž nejsem schopný podívat se na misku vah a zhodnotit, jestli mi to víc dalo, nebo vzalo. Posunuli mi některé projekty, což je mrzuté, ale zároveň jsem viděl a přečetl desítky filmů a knih, zapojoval jsem se do charitativních a pomocných akcí, odpočinul si a vyřešil si spoustu věcí. 

Máte nějakou vizi, kde byste chtěl být za pět nebo za deset let?

To úplně nemám. Nicméně vím, že bych rád zůstal v Česku. Chovám úctu k českýmu filmu, divadlu a umění obecně. Myslím, že jako národ pro umění máme predispozice, které jsme už mnohokrát předvedli. Fakt, že momentálně zažíváme nekonečnou kalamitu stereotypních „mužsko-ženských“ filmů je jen motivace pro změnu.

Máte čas na přátele z dětství a ze školy? Nebo to muselo jít stranou kvůli filmu? A dáte nám tipy, jak jako mladý umělec udržet balanc mezi profesí a mládím?

Nikdy jsem neměl tak silný dětský přátelství, aby vydrželo v nějaký pravidelnosti až doteď. Měli jsme vždycky dobrou partu, ale nepokračovalo to. Velký přátelství jsem našel až na gymplu a mezi kolegy. A musím říct, že tohle je moje rada. Mějte kamarády, kterým věříte a o kterých víte, že když se odrazíte nohama od země, vezmou vás zpátky. Věci se mění, to je jasný. Do pražský hospody v centru už si sedám nerad, protože se prostě nemůžu v klidu opít. Když kamarádi pochopí, že když na vás někdo čumí, není to příjemný a narušuje to večer, tak je to velmi příjemný. Rozhodně tím neříkám, že moje publicita je velká, ale stačí to na to, abych si některý věci zkrátka zakázal nebo se jim vyhnul. 

Jaké filmy, ať už české, nebo světové, Vás v poslední době nejvíc dostaly? Co byste doporučil?

Doporučím určitě filmový server Edison Film Hub, kde najdete nejlepší festivalové filmy. V poslední době mě dostali Bídníci z roku 2019 a Taxi Teherán. Pro fanoušky dobrý hudby dokument o Nicku Cavevovi – 20 000 dní na Zemi a pro nadšence sportu The Last Dance. 

A na závěr na odlehčení – je nějaká historka z natáčení, na kterou rád a s úsměvem vzpomínáte?

Když jsem byl asi v polovině natáčení Šarlatána, tak jsem točil se skvělou Jaroslavou Pokornou. Na film jsem se opravdu připravoval a bral jsem to místy až moc vážně. Když jsme měli před velice těžkou scénou a já přešlapoval po místnosti a říkal si text, Jaroslava si mě zavolala a řekla mi, ať v tom životě víc prdím. A to bylo tak lidský a tak na místě, že mi to v hlavě zůstane ještě dlouho.

Josef Trojan (* 8. ledna 2001, herec)

Je český filmový herec. Je synem herce Ivana Trojana a herečky Kláry Pollertové-Trojanové. V roce 2019 ztvárnil hlavní roli ve filmu Abstinent a v televizním seriálu Skvrna. V dětství hrál v televizní pohádce Anděl Páně nebo Revival. V roce 2020 hrál ve filmu Šarlatán polské režisérky Agnieszky Holland, který Česká filmová a televizní akademie nominovala do boje o prestižní cenu Oscara. Mezi jeho zájmy patří psychologie, sociologie, právo a investigativa.