Zdeněk Svěrák

Zdeněk Svěrák se od začátku své kariéry profiloval jako herec komediálních, či satirických rolí, k čemuž získal předpoklady kromě jiného i tím, že nějakou dobu učil češtinu na základních a středních školách. Jeho idolem totiž byl životní příběh Aloise Jiráska, který také přes den učil a po večerech sepisoval své romány. Svěrák už na studiích psal humorné povídky pro své spolužáky a od vysokoškolských let ochotničil, na Vysoké škole pedagogické se také potkává se svým budoucím dlouholetým scénáristickým kolegou Ladislavem Smoljakem.

V 60. letech Svěrák školu vyměnil za rozhlas a zde jej čekalo další osudové setkání, potkává se zde s Miloňem Čepelkou a spolu pak připravují v rozhlase pořady zaměřené na literaturu. Od roku 1965 začínají v rozhlase běžet reportáže ze smyšlené nealkoholické vinárny U Pavouka, kde se poprvé objevuje na veřejnosti i postava Járy Cimrmana. V říjnu téhož roku se schází Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana (Jiří Šebánek, Miloň Čepelka a Ladislav Smoljak). Je založen mýtus o Járu Cimrmanovi, který bude Svěráka provázet po celý život.

Svěrák se k filmu dostává přes své scénáristické dovednosti, píše scénáře k celé řadě komedií, např. Vesničko má středisková (1985), Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), Marečku, podejte mi pero! (1976), nebo třeba Na samotě u lesa (1975). V každé z těchto dodnes půvabných komedií si i zahrál, takže se z něj postupně stal jeden z nejobsazovanějších herců pro typ mužů s velkou dávkou směšnosti, ale též s kusem vnitřní melancholie.

Ovšem v 80. letech dokázal, že jeho herecký repertoár obsáhne i role charakterní, jako třeba ve snímku Co je vám, doktore? (1984). 

Svěrákova filmografie je obrovská a impozantní, u kritiků v Čechách ale tolik úspěšný nebyl. Českého lva získal pouze za scénář ke Koljovi. Nicméně asi největším Svěrákovým vyznamenáním je Oscar v kategorii nejlepší cizojazyčný film za snímek Kolja.