Tatiana Dyková

Původním snem Tatiany bylo stát se baletkou, případně zpěvačkou, ovšem jakmile dospěla do věku středoškolského, začala studovat v Praze na Konzervatoři obor herectví. I když nepatřila mezi nejpracovitější studenty (i kvůli jejímu volnějšímu vztahu k docházce studia nedokončila), přesto se jí podařilo získat divadelní angažmá, začátky její kariéry jsou spojeny s Dejvickým divadlem.

I když ji dnes známe především jako vynikající filmovou herečku, divadlu zůstala věrná a hostuje na několika scénách, včetně té nejprestižnější, je hostující členkou souboru Národního divadla v Praze.   

Začínala v televizní povídce vycházející z literární předlohy Josefa Škvoreckého Prima sezona (1994), a o rok později přišla první větší filmová role: zahrála si jednu ze čtyř hlavních dospívajících postav v prvním větším snímku Saši Gedeona Indiánské léto (1995). Za svůj výkon byla také poprvé nominována na Českého lva. Potom následovalo několik filmů, které z ní sice udělaly herečku, o které se mluví, ale samy o sobě byly spíše propadáky: Šeptej (1996) a Čas dluhů (1998). 

Český lev ji ale neminul, získala jej za roli Moniky ve filmu Štěstí (2005). A je symbolické, že si v tomto kuse zahrála s dalšími představiteli nastupující herecké generace, kteří se spolu s Tatianou stali na konci 90. let 20. stol. a počátku nového tisíciletí nejznámějšími a nejobsazovanějšími herci vůbec, s Pavlem Liškou a Aňou Geislerovou. S Pavlem Liškou dokonce i nějakou dobu žila, ovšem v roce 2005 se nakonec provdala za Pavla Čecháčka, s nímž má syna Františka a Cyrila, ale v současnosti je jejím manželem Vojtěch Dyk.

Tatiana patří k tomu typu hereček, které jsou schopny obsáhnout nejrůznější typy rolí – vedle komediálních i ty psychologicky prokreslené, je schopna odehrát i roli v pohádce. Není proto divu, že byla využívána zásadními režiséry své doby: zahrála si ve Svěrákově nostalgickém snímku Vratné lahve (2007), stejně jako se ocitla v komediálním projektu Okresní přebor (2010).

Zároveň je známá i z účinkování v umělecky náročnějších projektech, jako třeba Návrat idiota (1999), nebo filmový debut Václava Havla Odcházení (2011). Chcete-li totiž profesionální herečku schopnou důvěryhodně zahrát jakoukoli roli, nemůžete se splést, sáhnete-li po Tatianě Dykové.