Nicolas Cage

Nicolas, původním jménem Nicholas Kim Coppola, má německé a italské předky a narodil se do rodiny, která ve světě umění není rozhodně neznámá – otec, August Floyd Coppola, vyučoval literaturu, a co bylo hlavní, měl bratra, režiséra Francise Forda Coppolu. Matka, Joy Vogelsang, se věnovala choreografii a tanci. Jenže ani v obou oborech nepatřila k tomu nejlepšímu, což jí způsobovalo, nebo vyvolávalo deprese. Ty ji zase často přiváděly na lůžka nemocnic, takže doma moc nepobyla, až se nakonec manželé rozhodli, že soužití v 1976 ukončí. Nicolas má dva bratry. Christopher se věnuje režii a Marco je znám především jako hlas newyorského rozhlasu.

Nicolas původně nechtěl o herectví ani slyšet, zhlédl se ve svém otci a zdálo se, že bude směřovat spíše k literatuře. Pak ovšem přišel zlom: náhodou narazil na film Na východ od ráje a Jamese Deana v něm. Od té doby bylo jasno – jedině herectví. Vystudoval American Conservatory Theatre a šel k divadlu. I když se pro svět filmu rozhodl změnit si jméno (nechtěl těžit z jeho slávy), přece jen ve filmových začátcích nepohrdl pomocí strýce, který jej obsadil do Dravých ryb (1983). Pak ovšem přišel rok 1987 a zásadní proměna. Zlodějíčka, který už krást nechce, ale z touhy po dítěti ještě naposledy přece jen svolí ke krádeži a s manželkou ukradne jedno z paterčat, bravurně ztvárnil v crazy komedii Joela Coena Potíže s Arizonou (1987). Ještě úspěšnější, divácky i kriticky, byla ale těžká romantika Pod vlivem úplňku (1987), kde si zahrál (spolu s Cher) pekaře Ronnyho, který přišel o ruku. Film okouzlil diváky i kritiky a hlavním hrdinům přinesl Oscary a Cageovi poznání, které se ale potvrdilo až později: kritikové mě v lásce mít nebudou. To se naplno projevilo, když nechala Akademie zcela stranou fantastickou podívanou a neskutečný Cageův výkon v Lynchově filmu Zběsilost v srdci (1990). Nicméně tato maličkost Cageovi vadit nemusela, protože těmito filmy se v povědomí zejména režiséru usadil jako jeden z největších talentů své generace. Cage byl pak nasazován v smutnosměšných romancích, ale nakonec se prosadil tím, co jej zdobí dodnes: schopností v jakékoliv postavě objevit obrovskou duchovní i duševní hloubku a dát ji lidský rozměr, který se nedá zaškatulkovat jen nálepkami černá a bílá. Jeho role ožraly přijíždějícího do Vegas upít se okouzlila celý svět a tentokrát nenechala ani kritiky v klidu a za snímek Leaving Las Vegas (1995) získal Oscara. 

Tento úspěch mu otevřel cestu k milionovým filmům, těm nejlepším hereckým kolegům a zejména – udělal z něj herce, který dokáže zduchovnět i jinak ne právě psychologicky prokreslené hrdiny akčních snímků, což se projevilo i ve Skále (1996), kde si zahrál s Seanem Connerym. Od té doby jsou to desítky akčních filmů, do kterých je obsazován i pro jednu svou vlastnost, pro kterou jej režiséři zbožňují, ale kolegové nesnášejí: nikdy nechoďte na Nicolase s hotovým scénářem, improvizace je mu vždy základem sžívání se s jakoukoli rolí.