Meryl Streep

Meryl Streepová se na kariéru umělkyně připravovala cílevědomě a od útlého mládí. Je to jedna z těch hereček, které netěží pouze ze své krásy a přirozeného talentu, ale zúročují ve svém herectví i tvrdou dřinu a odborné vzdělání. Na univerzitě v Yale vystudovala obor drama, a dodnes je členkou uznávaného New Yorského Public Theatre.

Ve svých dramatických rolích bývala obsazovaná v hrách významných dramatiků své doby, jako byli Tennessee Williams nebo Arthur Miller, ovšem nebránila se ani tradičním kusům. Za výkon v Millerově hře Vzpomínky na dva pondělky získala v roce 1976 prestižní divadelní cenu Tony pro nejlepší herečku. Ostatně úspěch provázel její kariéru od samotného začátku, a dnes je, díky 17 nominacím (tři z nich byly úspěšné) na Oscara, nejúspěšnější herečkou v tomto směru.

Její první nominaci, za film Lovec jelenů (1978), však doprovodila osobní tragédie: John Cazale, v té době její milenec, s nímž se potkala právě při natáčení tohoto snímku, náhle a předčasně zahynul a Meryl se tak plně oddala svému povolání, v němž viděla jediný útěk před realitou nesmírné bolesti a smutku. A hollywoodský svět se jí odměnil – hned v dalším roce obdržela Oscara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli za film Kramerová versus Kramer (1979), kde se před kamerami potkala s Dustinem Hoffmanem. Nebála se ale ani jízlivých komediálních rolí, a tak spolupracovala i s Woody Allenem, konkrétně ve snímku Manhattan (1979). 

Za roli Němky, která se v období 2. sv. války potýká s osudem manželky Žida a ještě navíc umělce, získala cenu Emmy a seriál s názvem Holocaust (1978) se stal sledovanou událostí, a to po celém světě. Kromě velkých dramatických charakterních hrdinek umí Meryl Streepová zahrát s bravurou i komediální role a často právě její výkon dokázal z bizarních a často tuctových scénářů udělat úspěšný film. Jako příklad může posloužit tvrdá manažerka Miranda Priestlyová ve filmu Ďábel nosí Pradu (2006). 

O její všestrannosti svědčí i fakt, že se zúčastnila celé řady animovaných projektů, kde propůjčila svůj hlas nejrůznějším typům postav a „zamluvila“ si i v kultovním animáku Simpsonovi (1989).

Kdybych měl připomenout alespoň některé základní role, bude to výčet vždy nutně výběrový, připomínám tedy jen roli ženy důstojníka ve filmu Francouzova milenka (1981, nominace na Oscara) a zejména potom titulní postavu děsivého psychologického válečného dramatu Sophiina volba (1982). Další výčet je bohatý, jde o snímky jako Silkwoodová (1983), Vzpomínky na Afriku (1985), kde ztvárnila v jednom z nejromantičtějších filmů všech dob osobnost spisovatelky Karen Blixenové. V tomto filmu se setkala s Robertem Redfordem a vyzkoušela si, jaké to je hrát pod tak slavným režisérem, jakým byl Sydney Pollack. Další úspěch znamenala role Helen ve snímku Jako nepoddajný plevel (1987), až po konec století, kdy byla podvanácté nominována za úlohu ve filmu Hudba mého srdce (1999).

K nezapomenutelným hereckým setkáním pak patří brilantní herecký dvojhlas, který vystřihla s Clintem Eastwoodem v Madisonských mostech (1995).

Oproti skvělým hereckým výkonům působí, v porovnání s jinými celebritami, její soukromý život fádně: žije dlouhá léta ve spokojeném manželství se sochařem Donem Gummerem (*1946), s nímž má čtyři děti. Dvě z nich – Mamie (*1983) a Grace (*1986) – se také pokoušejí prosadit na poli herectví. To, čím Streepová oslňuje, nejspíše vychází z jejího uměleckého a hereckého kréda: Jsem zvědavá, jaké to bude, být vámi.