Psycho

Film, o kterém se řada lidí (třeba Truman Capote) vyjádřila, že je o mnoho lepší, než filmová předloha. Alfréd Hitchcock v Psychu ukázal, že napětí, strach až děs se dají vyvolat bez nápadných šarád a gest a s minimálním rozpočtem, za to však s absolutním tvůrčím nasazením a neopakovatelnou kreativitou.

Příběh začíná tuctově – Marion (dech beroucí Janet Leigh) okrade svého zaměstnavatele a rozhodne se zmizet. Při svém útěku potkává klidný motel. Vlastní jej Norman Bates, kterého hraje Anthony Perkins, možná v jedné ze svých životních rolí. Ten žije nad motelem se svou stárnoucí matkou. Nic netušící Marion tedy platí za pokoj, jde do sprchy, a tam je zavražděna. Ovšem – jakým způsobem – ta vražda jako kdyby vystupovala z televizní obrazovky, nebo filmového plátna, je detailní, děsivá, důvěryhodná. Aby taky ne, když sám Hitchcock o ní prohlásil, že na 45 sekund, po které trvá, spotřebovali sedm natáčecích dnů a využili jen při této scéně sedmdesát různých postavení kamery! Zdá se, že Marion zabila stará matka, a hodný syn uklidí pokoj, naloží tělo do auta a odveze jej k jezeru...

Nicméně děj se sune dál, Marion hledá nejprve její sestra Lila (Vera Miles) a přítel Sam. Ti si na své pátrání přizvou soukromého detektiva (Martin Balsam). Když je stopy přivedou do hotelu, je detektiv též zabit, Lila napadena postavou v ženských šatech a rozuzlení je na světě. Údajná matka je už mnoho let mrtvá, protože ji zabil právě majitel hotelu. A po tomto skutku propadl duševní chorobě, která jej nutí zabíjet.

Jak ale už bylo řečeno, tento banální příběh vás určitě nezačne nudit, protože způsob, jakým se tu pracuje se světlem, hudbou, herci, nasvícením a kamerou, je prostě jedinečný. Zkrátka, v oblasti hororu je Psycho, pak dlouho dlouho nic, pak, někde v dálce hromada dalších filmů.