Prázdniny v Římě

Jedna z nejkrásnějších a nestárnoucích romantických komedií 50. let, které Hollywood přinesl. Režisér Williama Wylera a firma Paramount Pictures vytvořili snímek, který bere za srdce i dnes.

A to jeho cesta k divákovi nebyla tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Autorem scénáře byl totiž spisovatel a scenárista Dalton Trumbo. Tan ale v 50. letech byl obviněn s přílišného spolčování s ideály komunismu a patřil na tzv. hollywoodskou černou listinu, takže pro Hollywood oficiálně psát nesměl. Ještě že se i v USA našli lidé, kteří se nebáli nasadit své jméno, a scénář se nakonec realizoval, jen v titulcích je uvedeno jiné jméno.

Film nás zavádí do prostředí romantického hned několikrát. Sledujeme zahraniční cestu princezny Anny, která si později bude říkat Anna Smithová, respektive Aňa (Audrey Hepburnová). Královský rod, první romantika. S Annou doputujeme až do Říma, města, které je snad metaforou romantiky, a v neposlední řadě se jedné noci Anna rozhodne utéci ze svého skleněného domu a chce okusit surovost i kouzlo římských ulic. Třetí romantické gesto.

Při noční toulce ale, opojená lékem na spaní, který ji krátce před útěkem píchl královský lékař, usíná na lavičce, kde ji nachází ne právě pracovitý americký novinář Joe Bradley (Gregory Peck). Ten zpočátku není nadšený z toho, že má doma nechat spát hezké sice, ale zcela neznámé děvče, situace se ale rázem změní, když se ráno v novinách dočte, že princezna Anna náhle onemocněla a fotografie na titulní straně dost silně připomíná dívku, co u něj spí. Napadne jej ďábelský nápad. Domluví se s šéfredaktorem Hennessyem (Hartley Power), že připraví exkluzivní rozhovor s nastávající dědičkou trůnu. Obrátí se na svého přítele fotografa Irvinga Radoviche (Eddie Albert) a oba pak společně s Annou putují Římem, unikají před policií i tajnými královskými agenty a při tom Irving fotí a Joe s Annou se do sebe zamilují.  

Ovšem ráno je tu jiný den a každý musí po svých povinnostech. Zápletka sice půvabná, ale, řeklo by se, banální. Co ji ovšem i po letech dodává svěžesti, jsou oba hlavní herecké výkony.  Audrey Hepburnová exceluje od začátku, už když přijímá zdravice na plese uspořádaném na její počest, objeví se před divákem jeden z nejkrásnějších záběrů na ženské nohy – pod širokou sukní si tře nohu o nohu a lodička, zákonitě, vypadne z šatů. Gregory Peck jako kdyby svůj výkon stupňoval, ale brilantní umí být i na začátku, například když se pokouší „nenásilnými“ gesty svému příteli fotografovi naznačit, s kým že to vlastně sedí v kavárně. Zkrátka: stará dobrá ruční práce!