Pelíšky

Filmová komedie vznikla na motivy knihy Petra Šabacha a režie se ujal Jan Hřebejk. Okamžitě po uvedení do kin v roce 1999 se z filmu stala senzace. Příběh, jenž se odehrává v období zimy 1967 až léta 1968, totiž oslovil mnoho generací. Není se tedy co divit, že získal také prestižní českou filmovou cenu, Českého lva, hned ve třech kategoriích. Z Pelíšku se velmi rychle stala stálice české kinematografie.

Děj zasazený do pohnuté doby konce šedesátých let sleduje osudy několika domácností, které jsou provázány buď příbuzenskými vztahy, nebo těmi sousedskými. Michal Šebek (Michael Beran), dospívající puberťák, v podstatě vypráví, co se tehdy dělo u něj doma i v okolí. Setkává se s celou škálou různých lidí – od vlastního otce (Miroslav Donutil), vojáka a zarytého komunisty, přes souseda Krause (Jiří Kodet), bývalého vojáka a naopak zarytého odpůrce komunismu, přes klasického stranického kádra a učitele Sašu Mašláňa (Jaroslav Dušek), až po své spolužáky, kamarády a také „máničky“, jako byl Elien (Ondřej Brousek). Na pozadí všech komických situací, různých rodinných sešlostí či první lásky se ukazuje tehdejší svět se svými krásami, ale i ohavnostmi. Tři generace – nejstarší pamatující válku, dospívající toužící po svobodě a naplnění ideálů a nejmladší, děti školou povinné, které prostě jen chtějí objevovat a poznávat svět – jsou ale stejně nakonec bez výjimky zasaženy a ovlivněny srpnem 1968, který zněmí jejich dosavadní životy od základů.

Nejrůznější hlášky i scény umí nejen skalní fanoušci zpaměti. Pelíšky se dostaly pod kůži několika generacím, a tak nikoho, kdo je viděl, nenachytáte, že by neznal rozdíl mezi knedlíky a noky. Stejně tak jistě bude vědět, jak se pije vodka v Rusku a že Gagarin měl poněkud nečekaného bratra, vlasatou máničku. Pelíšky jsou hořkosladkou komedií o životě ve velmi nejisté době, vyprávěné však velmi laskavou poetikou a s humorem, který dokáže být odzbrojující.