Obecná škola

Jedna z klasických českých filmových komedií ze začátku devadesátých let se vrací do období těsně po druhé světové válce a očima žáka obecné školy přibližuje svět kolem. Tuto úspěšnou komedii napsal Zdeněk Svěrák, který se inspiroval vlastními zážitky z dětství a vzpomínkami na svého tatínka. A aby těch Svěráků nebylo málo, režie se ujel jeho syn Jan Svěrák. Obecná škola si získala diváky a kritiky nejen na domácí půdě v České republice, ale v roce 1992 se jí podařilo získat nominaci na Oskara v kategorii zahraničních filmů.

Krátce po válce se život vrací do běžných kolejí, a tak se rychle zaplní i lavice chlapecké třídy jedné obecné školy na pražském předměstí. V jedné z nich sedí i desetiletý Eda Souček (Václav Jakoubek). Poté, co se jejich učitelka zblázní, neb hoši ve třídě nejsou rozhodně žádní svatoušci a víc než učení je zajímá, co mají holky pod sukněmi, dostanou nového vyučujícího. Jeho jméno je Igor Hnízdo (Jan Tříska). Svérázný pan učitel chodí do školy v uniformě, nosí opravdovou zbraň, kluky tříská rákoskou a učivo doplňuje o válečné historky. Okamžitě se stává v očích svých žáků hrdinou, kterému není rovno. Také Eda je jím okouzlen, a když začne Hnízda srovnávat se svým puntičkářským, ale dobrosrdečným otcem Fanoušem Součkem (Zdeněk Svěrák), je jasné, kdo u něj bude vítězit. Jenže v životě není nic, jak se zdá. Pan učitel sice dokáže krotit třídu výrostků, ale svou vášeň pro ženy nikoli. Nakonec podlehne dvou mladým studentkám, za což mu hrozí vyhazov ze školy, byť se za něj kluci postaví a dokonce popírají, že je učitel bil. Navíc se ukáže, že není až takovým hrdinou, jak o sobě tvrdil, mnohem víc kuráže v sobě totiž má Edův tatínek. 

Tato komedie je krásnou vzpomínkou na dětství a hold všem klukovinám, které Zdeněk Svěrák mohl prožít, ale především je to příběh o rodičích a dětech, o přátelství a klukovských snech o hrdinech. Film je protkán nezapomenutelnými scénami, vtipnými replikami i momenty, vše doplněné hvězdným a skvělým hereckým obsazením, úžasnou kamerou a podmanivou nostalgickou atmosférou. Tandem Zdeněk a Jan Svěrákovi prostě umí vyprávět tak, že nebude chtít, aby film skončil.