Nespoutaný Django

Že Quentin Tarantino není jen režisérem kultovních Pulp Fiction, prokázal naposledy tím, jak si splnil svůj chlapecký sen. Tarantino od mládí toužil natočit western, nějak se to ale nedařilo, až přišel rok 2012 a světlo světa spatřilo drama ve westernovém hávu Nespoutaný Django. Ovšem mýlil by se každý, kdo by k charakteristice filmu nepřidal ještě dvě další. Groteska a humor.

I tady se na vážném tématu Tarantino nebojí vykreslit komediální, sarkastické, jízlivé i prostě groteskní situace. A, jak je jeho zvykem, i v tomto filmu si zahrál malou roli a ani tady to není žádný velký klaďas, hraje kovboje, který převáží Djanga k nuceným pracem a nakonec končí neslavně. Obložený dynamitem vystoupá do nebe.

O co ale jde v samotném příběhu? Za lékaře se vydávající lovec lidí doktor King Schultz (hraje ho s notnou dávkou německého sarkasmu i smyslu pro ironii Christoph Waltz) se v noci setkává se skupinou otroků, kterou v řetězech táhnou z trhu. Náš povedený zubař zabije prvního překupníka lidí a mezi otroky objeví Djanga (Jamie Foxx), kterého potřebuje k tomu, aby identifikoval skupinu gaunerů, které se rozhodl pro peníze a v rámci zákona zabít. Už tady se rozehrávají první partie plné vtipu. Když totiž Django a doktor odjíždí, a před nimi skučí druhý z překupníků pod svým mrtvým koněm, spustí zubař směrem k unaveným a zmateným otrokům: „A co s vámi, nebožáci? Máte dvě možnosti. Můžete jej zachránit a dovést do nejbližšího města, které je odtud asi 60 mil. Nebo mu můžete rozmlátit hlavu a odejít do civilizovanějších částí této země. Pro milovníky geografie, severka je tam.“

Tak se v noci zrodí bizarní dvojice lovců lidí, kteří se ale brzy spřátelí a jejich cesta se brzy změní v cestu za osvobozením Djangovy manželky. A tak se dostávají na farmu, kde vládnou nelidské poměry, kde se chovají černoši jako nějaká zvířata pro zvláštní druh boje, ne nepodobný gladiátorským bitvám. Farmu vlastní Calvin Candie, v nezapomenutelném podání Leonarda DiCapria, který byl snad stvořen pro role navenek kultivovaných démonů. Dochází tak k rozhodujícímu střetu, nejen mezi postavami, ale jakoby mezi celými dvěma pohledy na svět: tím humanistickým, který představují Schultz a Django, a tím, založeným na představě, že černý člověk nemá větší hodnotu, než oblíbený pes. Co na tom, že v dramatické až hororové scéně dr. Schultz nakonec umírá, Django se na tuto farmu ještě vrátí, a sním přijde zákon...