Kmotr

Jeden z nejvýraznějších a určitě nejúspěšnějších filmů vycházejících z poetiky tzv. Nového Hollywoodu. V době, kdy ve Spojených státech kvůli výraznému vzestupu vlivu televize hledají filmoví tvůrci způsoby, jak upoutat divákovu pozornost a vrátit jej zpět do kinosálů, se společnost Paramount rozhodla svěřit svůj nejvýznamnější projekt do rukou mladého a tehdy málo známého režiséra Francise Forda Coppoly. Ten si navíc ke spolupráci vybral herce, kteří ani náhodou nesplňovali představy producentů. A přesto se zrodil kultovní film, ke kterému se neustále, i po čtyřiceti letech, vracejí generace diváků.

Zápletka nás zavádí do let 1945-1955, kdy ve Spojených státech sílí význam a vliv organizovaného zločinu v jeho italské, mafiánské podobě. Na velké ploše plné realistických obrazů násilí, vydírání, prostituce vyrůstá obraz italského mafiánského rodu Corleonů, který postupně ovládá své teritoriu a využívá k tomu dvou věcí: jednak násilí, vydírání, zastrašování v nejrůznějších podobách, vše pod heslem náš blahobyt světí prostředky. A potom důraz na rodinné souručenství. Proto je příběh koncentrován kolem zakladatele rodu, dona Vita Corleoneho, kterého geniálně ztvárnil Marlon Brando. Jeho přesvědčivost byla tak veliká, že upoutala i porotu a za herecký mužský výkon v hlavní roli mu byl udělen Oscar. Ovšem i zde Brando potvrdil svou pověst rebela a potížisty – cenu odmítl převzít. Hlavnímu bossovi, kmotrovi, zdatně sekunduje jeho nejmladší syn Michael (Al Pacino). Příběh čerpá svou poutavost především z respektování rozsáhlého stejnojmenného románu Maria Puzza, což se projevilo nejen v uhrančivé atmosféře mafiánského světa, a ale i v tom, že autor scénáře spolupracující na něm i s Mariem Puzzem, Francis Ford Coporla, byl také oceněn Oscarem. Skutečnost, že jde o jedinečnou podívanou se silným vzkazem zamýšlejícím se nad podobou americké společnosti po konci 2. sv. války a úlohou organizovaného zločinu v ní ztvrdil i třetí Oscar, za nejlepší film.     

K úspěchu filmu jistě přispěl i fakt, s jakou pečlivostí vybíral režisér i obsazení vedlejších postav: nejstaršího Corleonova syna, výbušného Sonnyho hrál James Caan, prostředního z rodu Caleonů, zbabělého Freda John Cazale. Úlohy Corleonových pohůnků a gangsterů nižší úrovně pak zahráli se stejnou přesvědčivostí herci méně známí, ovšem velmi dobře vybraní, pokud jde o jejich fyziologické typy (např. Richard S. Castellano jako Clemenza, Al Lettieri hrající Sollozza). I ženské role svedly na plátno budoucí velká jména Hollywoodu: Michaelovu milenku Kay Adamsovou, trpící tím, že nemá italský původ, sehrála budoucí kráska Woodyho Allena Diane Keatonová, Corleonovu dceru Connii zase Talia Shireová, která se později stala slavnou Stalloneovou partnerkou v Rockym.

Zkrátka: dramatický, na detailní rozkrytí mechanismu organizovaného zločinu založený biják, nemůže nechat nikoho chladným ani dnes, když už se mohou jednotlivé záběry a efekty jevit jako staromódní.