Hvězdný prach

Hvězdně obsazený britský režiséra Matthewa Vaughna, který natočili v Paramount Pictures, v sobě kombinuje oblíbené ingredience dneška:fantasy pohádkovitého ražení, romantiku, dobrodružství, ale také humor a jemnou žánrovou ironii.

Dostáváme do světa, ve kterém jsou zdí odděleny dvě jeho části - kouzelné království Stormhold a anglická středověká vesnice Zeď (která ostatně své jméno právě kvůli hraniční stavbě získala). Snahou těch, kdo zeď postavili, bylo, aby vytvořila neprostupnou hranici dvou světů. Ovšem ve zdi je díra, kterou hlídá poněkud už vetchý stařec, kterého s humorem a šarmem zahrál David Kelly. Není proto divu, že po vzoru svého otce se do tajuplného pohádkového světa vydává i chudý příručí Tristan Thorn (Charlie Cox). Když se totiž dvoří Victorii Forester (a kdo by se jí dvořit nechtěl, když ji hraje Sienna Miller), slíbí, že jí přinese hvězdu. 

Tak se roztáčí klasický pohádkový příběh o lásce, nenávisti, boji dobra a zla a také o vítězství čistoty nad ubohostí. Hvězdou, kterou Tristan a Victorie vidí, je skutečná bytost na druhé straně, navíc bytost velice půvabná, Yvaine v podání Claire Danes. Jenže právě o Yvaine je docela zájem.kromě jiného po ní touží tři čarodějnice, protože vědí, že jim může dodat nesmrtelnost. A tak se pro ni vydává ta nejšarmantnější z nich, z vetché stařenky s vypadanými vlasy se před námi Michelle Pfeiffer promění v Lamiu, odpornou sice, ale přece přitažlivou a půvabnou královnu čarodějnic.

Do toho všeho zuří ve Stormholdu boj o nástupnictví trůnu, protože v této zemi je zvykem, že bratři vraždí tak dlouho, dokud nezůstane jen ten poslední. Prostředí jako stvořené nejen pro celou řadu zkoušek, průtahů, třenic, pletich a soubojů, ale také ideální prostor pro celou řadu omických momentů, v nichž ovšem dominuje kapitán pirátů Shakespeare, kterého si s odzbrojující chutí zahrál Robert De Niro. Mezi asi nejvtipnější místa filmu patří to, když je přistižen ve své kajutě, jak tančí kankán. Když jej posádka osvobodí, má strach, že u nich ztratil autoritu, ale v tom jeden z ní pronese: „Šéfe, klid, my víme, že jste buk!“ A jak celá věc dopadne? Samozřejmě, že dobře. Láska zvítězí a mocnosti temné jsou zase na chvíli zatlačeny do svých brlohů. To vše doplňuje působivě zvolená hudba, ve které zazní známé partie z díla J. Offenbacha, ale třeba i Antonína Dvořáka.