Chalupáři

Když si připomeneme, jak nehostinné jsou časy 70. let v tehdejším Československu, jaká normalizační šeď ležela všude kolem, je s podivem, jak mohl vzniknout právě v polovině těchto let seriál plný nevšedního humoru a především brilantních hereckých výkonů a nezapomenutelných komediálních vět a situací.

Jistěže seriál má své chyby vyplývající z doby natáčení. Vesnice má svou vysněnou podobu socialistického ráje na zemi, ovšem odhlédneme-li od těchto věcí, zůstává přece ještě dost důvodů, proč seriál sledovat. Vtipná je základní zápletka, shoda okolností, která svede pod jednu střechu dva zdánlivě zcela odporující si lidské typy. Na jedné straně uvolněný, lidsky otevřený a vstřícný Bohouš Císař (Josef Kemr), údržbář místního JZD a vesničan se vším všudy. Na straně druhé morous, městský typ, úředník, kontrolor Evžen Huml (Jiří Sovák). Oba se zpočátku nesnášejí, nakonec ale najdou společnou řeč a dokážou žít pod jednou střechou a hlavně, zažívat společně nejeden trabl a nejednu radost.

V centru pozornosti ale asi napořád zůstanou herecké výkony. Seriál psali Václav Borovička a František Vlček starší na tělo Jaroslavu Marvanovi, tak si to také představoval režisér František Filip, ovšem Marvan jim před natáčením zemřel, proto oslovili Jana Pivce, který odmítl a Jiří Sovák byl až třetí volbou. A přece si lze jen stěží představit lepší obsazení. Sovák prokázal, že nerudné, nebo alespoň zpočátku nerudné postavy umí zahrát už v seriálu Byli jednou dva písaři, tady se dokázal zkoncentrovat do rozměru městského úředníka, který za vším hledá podraz, přesto ale je přirozeně přitahovaný k obyčejnému životu, jaký představuje třeba chytání ryb, nebo znovuobjevená láska.

Josef Kemr zase prokázal, že není jen mistrem hlavních rolí, jako je třeba ta v Na samotě u lesa, ale že zvládá i herecký dialog a silného partnera vedle sebe. Brilantním, jemným, laskavým humorem doplňuje, a velmi často také koriguje projevy svého spolunocležníka. Zkrátka: Chalupáři jsou zábavou, která potěší i poletech.