Sportovní hlasy mají i tváře

Práce sportovního komentátora je snem nejen mnoha malých chlapců, ale také o něco dospělejších fandů. Jako u každé jiné profese, cesta na vrchol není snadná. Dokáže však zprostředkovávat radost divákům u televizních obrazovek. Dva přední komentátoři stanic Sport 1 a Sport 2 HD Ondřej Voršilka a Michal Micka se rozpovídali o své cestě ke sportovnímu mikrofonu a také o tom, jaké bude mít koronavirová krize dopady na ně samotné i sport obecně.

Jaká byla vaše motivace stát se komentátory?

OV: Od malička mě sport fascinoval. Asi v šesti letech jsem dostal první brusle, hokejku a už to bylo. Pokaždé když jsem hrál hokejový zápas, jsem si představoval okamžiky, které jsem sledoval v televizi. Často jsem si na komentátora hrával už v mačích za barákem.

MM: Hlavní motivací byla rozhodně možnost spojit svou celoživotní lásku, tedy sport, s prací.

Vzpomenete si na nějakou trapnou situaci?

OV: Do úskalí se dostane komentátor poměrně často a kolikrát za to ani nemůže. Nejčastěji jde o různé náhlé změny na hřišti, které nejsou zřejmé z komentátorské pozice, ale divák je v přenose vidí. Pak jste samozřejmě chvilku za ňoumu. Kapitola sama o sobě jsou přeřeky. A ano, jeden z těch nejšílenějších, který si každý velmi rychle představí, se mi podařil. V exponovaném okamžiku nejmenovaného hokejového utkání jsem ve větě „vyslal střelu na branku“ zaměnil první L za R. Stydím se dodnes. Nebo když jsem svého času dělal rozhovor se Zdenem Chárou, málem jsem se se svými 178 cm nevešel do záběru.

MM: Jeden největší trapas se popravdě hledá těžko, nicméně je to kompenzováno spoustou trapasů menších. Ty se týkají nedokonalé připravenosti či nervozity v prvních komentovaných zápasech, kdy mě v úvodu při soustředěném čtení sestav překvapila náhlá střela do tyče nebo dokonce branka. Běžné byly také chyby v identifikaci hráčů, zvláště když hráč už třeba byl střídán.

Jak se podle Vás změní profesionální sport po koronavirové krizi?

OV: Vše se bude hodně kontrolovat, pohyb hráčů na stadionech bude mnohem striktněji oddělen od fanoušků či pracovníků médií a bojím se, že práce sportovních novinářů se tím hodně ztíží.

V exponovaném okamžiku nejmenovaného hokejového utkání jsem ve větě „vyslal střelu na branku“ zaměnil první L za R. Stydím se dodnes

MM: Nemyslím si, že by se po krizi profesionální sport z dlouhodobého hlediska měnil nějakým zásadním způsobem. Určitě bude kladen větší důraz na hygienické podmínky a různá drobná opatření týkající se diváků i sportovců. Dříve či později se ale znovu začne trénovat běžným způsobem a samotná utkání v různých sportech budou vypadat stejně jako před krizí.

Změní se zvyky fanoušků? Budou méně chodit na utkání a ještě více sledovat sport z pohodlí domova?

OV: Trochu se bojím, že ano, a bude to problém. U nás se všeobecně na sport tolik nechodí jako jinde ve světě a už před krizí měla řada klubů daleko k ideálním návštěvnostem.

MM: Krátce po krizi se asi dají očekávat snížené počty fanoušků přímo na sportovních akcích. Strach nějaký čas přeci jen bude přetrvávat. Nicméně pokud se situace nebude zhoršovat, nepřijde výraznější druhá vlna epidemie, v nové sezóně už se vše může vracet k původním počtům s tím, že někdo bude třeba na velké akce nosit roušky, že na stadionech budou dlouhodobě instalovány zásobníky s dezinfekcí a podobně.