Pro Bull Riders 2014: osm vteřin na živém dynamitu

Termín rodeo původně označoval nahánění dobytka, kdy honáci zvířata uzavřeli do houfu před značkováním, sčítáním či podobnou činností. Jak už to bývá, některému kovboji to šlo lépe, některému hůře a z dlouhé chvíle v této dovednosti začali předhánět. V krocení býků se podle archeologů se sice soutěžilo už ve starověku, současná tradice však byla založena na začátku devatenáctého století v dnešním Mexiku a Kalifornii. V závodech zvaných charreadas jezdci na býcích seděli do té doby, než se zvíře úplně vyčerpalo.

 

První oficiální rodeo, na které se platilo vstupné, se konalo v roce 1869 v coloradském městečku Deer Trail. V rámci něj se uskutečnila i první „závodní“ jízda na býku, přičemž podstatně humánnější pravidla už nepočítala se smrtí zvířete. Dodnes jsou velmi jednoduchá: jezdec musí na hřbetě býka přestát osm vteřin a držet se při tom smí pouze jednou rukou.

 

Rozhodčí na konci jízdy ohodnotí jezdce i býka body od nuly do padesáti. U jezdce se přihlíží k elegantnímu provedení, bezpečnému zvládnutí situace a celkovému dojmu. U zvířete záleží na věku, hmotnosti a pohyblivosti. Body obou soupeřů se sečtou s tím, že většina jízd stejně končí před uplynutím limitu; naopak skóre kolem osmdesáti bodů platí za špičkové. Býk na zápas čeká v těsném kotci, jehož boční stěna se otevře do arény. Zvíře je v tomto boxu do velké míry znehybněno, ale už při nasedání na býka dochází k mnoha vážným zraněním. Jezdec pevně uchopí popruh, který zvíře obepíná v oblasti hrudníku. Další popruh v oblasti slabin způsobuje býkovi nutkání co nejrychleji se zbavit břemene, čili nepředstavitelnou zuřivost. Při zaznění startovního pokynu je zvíře vpuštěno do arény a běsní.

 

Jízda takřka vždy končí pádem, ať už před limitem nebo po něm. V tomto okamžiku jezdci boj o přežití zpravidla teprve začíná. Více než tunu vážící zvíře může závodníkovi ublížit svými nekoordinovanými pohyby nebo na něj přímo zaútočit.