KHL: Pět nejzářivějších hvězd

V určitých aspektech má ruská kontinentální liga ještě rezervy. Dalo by se zpochybnit organizační disciplínu i finanční politiku, ale na poli ryze herních kvalit je KHL hodně vysoko. Hokej se hraje na převážně ruských stadionech dostatečně kvalitní a není to pouhá náhoda. V KHL se pohybuje řada velkých hvězd, které v minulosti mnohé dokázaly a stále mají co nabídnout. A kdo je letos absolutní špička?

 

V létě roku 2012 bylo na přestupovém trhu KHL rušno a zřejmě největší úlovek ohlásili z moskevských vod. Činili se lovci CSKA. Nutno podotknout, že už bylo na čase. Rudá mašina s hvězdou ve znaku se v KHL pohybovala, jak to jen říci slušně, bez patřičné razance. Spásným hrdinou se stal Alexander Radulov, který utnul spekulace o návratu do NHL podpisem čtyřleté smlouvy. Dvojnásobný mistr světa dostal jasný úkol, zvýšit klubu produktivitu. CSKA góly nutně potřebovalo a Radulov je umí nabídnout. V Ufě i Nashvillu málokdy klesnul pod dvacet branek za sezonu a šedesátibodovou hranici překonával s rutinním klidem. V Moskvě si cenili ofenzivního příslibu na bezmála 10 milionů dolarů. Od jeho příchodu šla výkonnost CSKA strmě nahoru.

 

Svou superstar mají i za Uralem. Jeho jméno sice nezdobí ochranná známka NHL, ale je to až s podivem. Málokterý útočník si drží takovou produktivitu tak dlouho jako on. Jeho čísla se pravidelně pohybují na hodnotách NHL s tím rozdílem, že v KHL se hraje o třicet zápasů méně. Když se podíváte na jedno jeho střídání, na pouhý fragment přesilovky, na to, jak si kope při rozcvičce do balonu před halou, přestanete chápat, jak může být tak nenápadný. Z čistě hokejového hlediska před námi stojí muž, jehož kvality jsou fenomenální, ale stín Malkina, Ovečkina či Kovalčuka nikdy neprostoupil. Sergej Valerjevič Mozjakin byl od malička celkem nenápadný, mimo led se nijak výrazně neprojevoval a soustředil se na hru. Od prvních kroků své profesionální kariéry prokazoval neskutečný talent. Je možná tou největší hvězdou, i když o tom kdekdo neví.

 

Od chvíle, kdy do KHL vstoupil helsinský Jokerit, bylo nad slunce jasné, že jednou z nejvýraznějších hvězd ligy se stane nějaký Fin. A ať se na mě Niclas Hagman s Juhamati Aaltonenem nezlobí, tou nejvýraznější finskou star je Nico Kapanen. Sedmatřicetiletý rodák z Hammenliny nikdy nebyl střelcem, z jeho 177 centimetrů výšky taky zrovna nejde strach, neudivuje ani sbírkou super sportů či kokainovými výstřelky. Nico Kapanen je srdcař. Útočník s excelentním přehledem ve hře, který neváhá makat dozadu a připravovat góly pro ostatní. Jeho karierní výčet hovoří za vše. Dvakrát získal Gagarinův pohár, v roce 2011 titul mistra světa, v italském Turíně olympijské stříbro a v roce 2009 se stal nejlepším střelcem MS. Téměř pětistovku zápasů stihl v NHL. V těchto dost možná táhne s kapitánským céčkem na hrudi Jokerit do historicky prvního finále KHL, nicméně k tomuto tvrzení se zřejmě ještě rádi vyjádří Radulov s Kovalčukem.

 

Právě Ilja Kovalčuk nemůže v našem výčtu chybět. Zprávy o tom, že Ilja po výluce nebalí kufry do Jersey, ale zůstává „doma“, šokovaly celý svět. Ani fantastický kontrakt na 100 milionů dolarů za 15 sezon nepřesvědčil dvaatřicetiletého rodáka z Kalininu aby setrval v zámoří. Pravdou je, že v Petrohradu nemají zrovna hluboko do kapes a přeplatit Kovalčuka nebyl problém, mluvilo se hodně i o touze hvězdného útočníka vrátit se do vlasti z osobních a rodinných důvodů. Ať je to jak chce, Ilja rozhodně finančně nestrádá, svých 10 milionů za rok má, navíc je daní zcela jistě dle sympatičtějšího klíče a KHL dostala hvězdu první velikosti. Chvilku to trvalo a sen se stal realitou. V roce 2014 konečně SKA dokráčelo k prvnímu titulu v KHL ve své historii.

 

Nebyli bychom vlastenci hrdí na kvalitu českého hokeje, kdybychom mezi hvězdy nenominovali někoho, kdo bez problémů vysloví strč prst skrz krk. Tradiční baštou českých hokejistů v KHL je Omsk. Zeptáte-li se kteréhokoli zaměstnance místní rafinérky cestou na oběd na Česko, vypalí od boku jména jako Jágr, Patera, Procházka, Klepiš, a kdybyste ho nezastavili, ani ten oběd nestihne. Český hokej zde mají v lásce. Jak říkají místní s oblibou: „Jágr, to je legenda, na kterou u nás nikdy nezapomeneme.“ Hokejisté dokonce nejsou jedinou českou stopou v Omsku, vyhlášená je zde restaurace U Švejka, kde vám s chutí podají české pivo i jídlo a dokonce si tu s personálem česky pohovoříte. Nejnovějším přírůstkem do omské české rodiny je Martin Erat. Jeden z nejrychlejších bruslařů, kterého kdy v Nashvillu měli, odehrál v NHL přes devět stovek zápasů. Nyní dělá radost fanouškům sibiřského Omsku. Hvězd je v KHL řada, jsou zde jména jako Kostytsin, Cheechoo, Zaripov a další, nicméně řekli jsme pět, tak pět.