Záporné role mi nevadí

Jeho netypický zjev ho předurčil do role záporáků. Ale herec Filip Kaňkovský je s tím v pohodě. Ostatně tvrdí, že „klaďasové nejsou tak barevní.“ V rozhovoru nadto prozrazuje, jaké to je hrát v Národním divadle, zda se dá hraním uživit, proč bere role v seriálech a zamýšlí se nad tím, že je nutné mít v životě vše v rovnováze a symbióze.

Filipe, hrajete napříč divadly, jste ve stálém angažmá ve „zlaté kapličce“, a přitom Vás můžeme vídat i třeba v seriálu ZOO. Ruku na srdce, nepohrdal jste nikdy takovými projekty?

To jsem měl mnohem dřív, než jsem byl herec Národního divadla. (smích) Ale jedna věc je nějaký postoj a druhá věc je realita. Ano, pokud budu žít ve sdíleném pokoji se študákama a budu mít náklady jen na jídlo a občas na pivo, tak to asi dělat nemusím. Ale zaprvé si myslím, že to v dnešní době nejde, a za druhé: i seriály jsou zkušenost, a ty denní jsou opravdu obrovskou zkušeností. Před pár lety jsem na Slovensku točil seriál s názvem 1890. Bylo to fakt nádherné, vlastně spíš filmové natáčení, strávil jsem tam asi čtvrt roku. A musím říct, že kdybych měl už tehdy tu dnešní zkušenost z denních seriálů typu ZOO, tak by mi ta práce šla mnohem rychleji, byl bych mnohem plastičtější a lepší.

Co Vám dělalo problém?

Měl jsem tehdy převážně filmové zkušenosti. A ono, když si už potom začnou ve štábu klepat na hodinky, že bych měl pohnout, byla to jen a jen moje chyba, že jsem to nebyl schopný zvládnout, oni tu práci dělali dobře. Kdybych býval měl tu dnešní zkušenost, byl bych mnohem suverénnější.

Spousta herců říká, že bez seriálů to dneska nejde. Co myslíte Vy, dalo by se jen divadlem uživit?

Jak už jsem naznačil, jde o to, jaké máte nároky. Ty divadelní platy jsou legrační, no. My v Národním divadle nemáme špatný peníze, ale neznám moc nikoho, kdo by k tomu ještě nenatáčel nebo nehrál v jiných divadlech. Kdo bydlí v Praze a má navíc rodinu, tak to jen z divadla nepokryje. Ale já fakt nejsem člověk, který jde jen po penězích, není to černobílé. Díky tomu, že si někde vydělám, třeba můžu jít a zadarmo natočit film se studenty, například FAMáky. Všechno musí být v rovnováze a symbióze.

Klaďasové nejsou tak barevní. Beru to tak, že někdo si takové role nezahraje vůbec.

V životě ale nejde jen pracovat. Co nějaká psychohygiena?

Mně vlastně nevadí extrémně pracovat, mě to nabíjí, mám pocit vyžití, zadostiučinění, pocit, že nejsem marnej. Mám vlastně jedinou bolest, že nestíhám být na chatě na Kokořínsku, kde to miluju a dává mi to tam strašnou sílu. Tam už jsem pár měsíců nebyl a moc mi to chybí, musím to napravit. V Praze mi psychicky pomáhá třeba chodit cvičit, nějak se o sebe trochu starat.

Vaše přítelkyně Daniela Šišková je taky herečka. To je asi výhoda, že? Chápe, co prožíváte, že nemáte pracovní dobu od do na jednom místě…

Ona to sice chápe, ale tím, že má tu práci prakticky stejnou, tak nás navzájem de facto nezajímá, co se tomu druhému na zkoušce dělo, protože oba zažíváme to samý. (smích) Zatímco holce z jiné branže by ten můj svět třeba připadal fascinující a mně zase ten její. (smích) Ale zas je super spolu některé věci konzultovat, když to teda není v nějaké hysterii.

Hysterii?

Já si totiž, když přijdu ze zkoušky, furt strašně stěžuju, všechno strašně řeším. Ale když cítím, že to úplně nepadá na úrodnou půdu, protože i Daniela toho má strašně moc, tak se zklidním. (smích)

Často hrajete grázly. Stalo se Vám někdy, že by na Vás byli diváci na ulici oškliví?

Představte si, že ne. Kolega Petr Buchta mi vyprávěl, že když hrál negativní postavu v nějakém seriálu, potřeboval se jednou v zimě při čekání na vlak schovat v tamním nonstopu na nádraží. A zatímco jeho kolegyně, se kterou tam byl, dostala všechno zadarmo, tak jemu nedali ani kafe a byli na něj sprostí. (smích) Na mě naštěstí lidi reagují dobře. Ale taky se mi stalo, že na mě nějaký chlapík hrozně dlouho koukal, až jsem se zvedl a chtěl ho vzít ven. (smích)

Jak to dopadlo?

Začal se strašně omlouvat, že celou tu dobu sbíral odvahu, abychom se spolu vyfotili pro jeho ženu. Což mě v tu chvíli absolutně nenapadlo. Myslel jsem, že na mě tak kouká kvůli mým očím.

Právě vaše zvláštní oči, které způsobuje epikantus, neboli kožní řasa, kterou mají asijské národy, způsobují i to, že dostáváte spíš záporné role. Kladný nakonec není ani váš korunní princ Malcolm v Macbethovi, kterého hrajete v rámci Letních shakespearovských slavností, že?

On je to vlastně skrz naskrz klaďas, ale my jsme díky výkladu Jakuba Krofty dospěli během zkoušení k tomu, že to prostě nebude nezkažená lilie, ale nekompetentní, bezpáteřní srab. Tahle myšlenka, že se z ňoumy stane nebezpečná svině, nás strašně zaujala, proto jsme Malcolma vyložili takhle.

Neštve Vás, že zase hrajete záporáka?

Ne, klaďasové nejsou tak barevní. Beru to tak, že někdo si takové role nezahraje vůbec. (smích)

Filip Kaňkovský (* 1. května 1985)

Divadlu se začal věnovat už coby teenager. Studoval hru na klavír a trombón na Konzervatoři Jaroslava Ježka, herectví pak na pražské DAMU. Od roku 2014 je v angažmá pražského Národního divadla. Vidět ho můžeme ale i na menších divadelních scénách nebo letos v létě i na Letních shakespearovských slavnostech v roli Malcolma ve hře Macbeth. Zahrál si také ve filmech Klub osamělých srdcí, Příběh kmotra, Miluji tě modře, Nabarvené ptáče nebo v seriálech Specialisté, Hlava Medúzy či aktuálně ZOO.