Točit s Bebjakem, to jsou moje Vánoce!
Foto Jaroslav Fikota, Zuzana Páchová
V poslední době jde z role do role. Například v minisériích ČT – v Herci, Boženě a Podezření nebo seriálu Primy Sestřičky: Modrý kód. Ve filmu Poslední závod si zahrál všestranného československého lyžaře Josefa Feistauera a v nové komedii Jiřího Vejdělka S písní v tísni postavu boxera s delikátním zdravotním problémem. A jednu z hlavních rolí bude mít i v letošní vánoční pohádce Krakonošovo tajemství.
Vystudoval jste zdravotnického asistenta, ale stal jste se hercem. Jak se to stalo?
Byla to náhoda. Šel jsem z hecu na konkurz Romea a Julie, a aniž bych chtěl, nakonec mi nabídli hrát právě Romea. Bylo mi pak žinantní říct ne a tím to vlastně vše začalo. Nikdy jsem k herectví neinklinoval a všechno to bylo, a vlastně dodnes je, jen jedno velký štěstí.
Po studiích jste několik let působil v Norsku, kde jste se živil hraním v divadle. Proč právě Norsko?
Jel jsem na stáž do Norska hned po škole v rámci programu Erasmus. Z tří měsíců se staly nakonec dva roky, neboť mi v Transiteatret-Bergen, kde jsem stáž vykonával, nabídli placenou pozici, a to změnilo vše. A Norsko proto, protože jsem na DAMU své poslední absolventské představení dělal s norským režisérem Torem Vagn Lidem, a když si žádáte o Erasmus stipendium na stáž, podmínkou je, že si instituci, ubytování a vše ostatní zařídíte sám. Výhodou je, že dostanete o trochu víc peněz. Tak jsem kontaktoval právě jeho, zda by o mě nestál, a na začátku září jsem odletěl.
Hory zbožňuju, myslím na ně každý den, kéž bych uměl malovat, pak bych si jimi pomaloval celý byt.
Jaký byl návrat zpět?
V tom dvouletém období jsem trávil více času spíš na Islandu než v Norsku, přestěhoval jsem se tam a do Norska létal jen na fáze zkoušek, které byly asi každé tři měsíce. Návrat byl hodně nepříjemný. Z letiště jsem jel hned za mamkou do Děčína, tam se zavřel v pokoji a rychle se snažil sesmolit magisterskou práci. Což se mi tedy nakonec podařilo.
Letos o Vánocích Vás uvidíme v nové vánoční pohádce režiséra Petera Bebjaka Krakonošovo tajemství. Jakou postavu jste si zahrál?
Hraju Adama, což je mladší bratr Štěpána – Jakuba Prachaře, jenž zdědí panství v Krkonoších. Adam není zlý, ale snaží se vyrovnat bratrovi, který je pyšný a zlomyslný. Jak název napovídá, nastane konfrontace i se samotným Krakonošem a… víc zatím prozradit nemohu.
Když zmiňujete Krkonoše – máte rád hory?
Hory zbožňuju, myslím na ně každý den, kéž bych uměl malovat, pak bych si jimi pomaloval celý byt. Takhle je mám aspoň v obýváku na zdi na takovém obrovském banneru, který jsem dostal od rekvizitářů na natáčení filmu Poslední závod. Je to fakt veliký, asi dva metry na dva metry, používalo se to jako falešný výhled z okna do Krkonoš, když jsme zrovna točili v Jizerských horách. (směje se)
Zmínili jsme vánoční pohádku, jak trávíte svátky Vy sám?
Kdybych si mohl vybrat, tak nijak. Nenávidím Vánoce. Ale jsem poslušný syn, a tak jezdím každoročně k mamince, která to miluje. Hodně se ale změní od doby, co vám odbije osmnáct. To se pak člověk může alespoň od rána nalejvat slivovicí a nikdo mu nemůže nic říct, protože se usmívá.
Kromě hraní také skládáte a hrajete na kytaru. Máte v této oblasti stejné ambice jako v herectví?
Mám to padesát na padesát. Před herectvím to byla na sto procent hudba, teď se to hodně odvíjí od toho, kolik mám práce.
Co pracovního Vás čeká v nejbližší době?
Právě jsme s Peterem Bebjakem dotočili trilogii Matematika zločinu. Je to vlastně trochu úsměvný, protože jsme začali měsíc po skončení natáčení Krakonoše. Jestli jsou tedy pro mě něco Vánoce, tak je to v jednom roce točit dvakrát s Peterem. No a stále ještě natáčíme film Bratři v režii Tomáše Mašína, který mapuje životní příběh bratrů Mašínů, kde hraju staršího z bratrů, Ctirada. Film by měl být dotočený na konci listopadu a v kinech příští rok v říjnu.
Stíháte se při tom všem sám na nějaké seriály podívat v televizi?
Dívám se moc rád, pokud mám čas, většinou si obsah vybírám spíš podle režisérů než žánrů. Tím mám na mysli, že si řeknu třeba „dneska mám chuť spíš na Del Tora než na Finchera“. Často se pak stane, že si od jednoho režiséra pustím celou filmografii. Mám to takhle rád. Hodně taky sleduju japonské anime filmy a taky zbožňuju třeba Adventure Time, to mě do smrti neomrzí.
A dáte nějaký tip našim čtenářům?
Balada o Busteru Scruggsovi v režii bratrů Coenů. Není to úplně nejnovější (2018, pozn. red.), ale svojí atmosférou si vás to ochočí tak, že si to pak chtě-nechtě pustíte aspoň jednou za rok. A taky si myslím, že je to snímek, který by se mohl líbit všem.
Jan Nedbal (* 26. září 1990)
Pochází z Děčína. Vystudoval střední zdravotní školu a herectví na pražské DAMU. Po studiích odešel do Norska, kde působil v tamním divadle Transiteatret-Bergen. Diváci ho mohou znát z různých seriálů (Božena, Sestřičky: Modrý kód, Herec) a z filmů (Poslední závod, Vánoční příběh, Zpráva, Očitý svědek). Kromě televizních a filmových rolí se věnuje i divadelnímu herectví. Loni ztvárnil mladšího Jana Wericha, v alternaci s Vojtěchem Kotkem, v představení Werich na letní scéně pražského Musea Kampa.
