Text se učím tři minuty před natáčením!

Okresní přebor, Vinaři, Pálava, Zoo, Ordinace v růžové zahradě, Duch, Šéfka… To je jen zlomek seriálů, kde jsme mohli vidět oblíbeného herce Pavla Nečase. Září ale i na divadelním jevišti. Přesto, kdyby nabídek náhle ubylo, má herec svůj plán B!

Jste jedním z neobsazovanějších seriálových herců. Máte tenhle žánr rád?

Já se na seriály dívám furt, úplně žeru hlavně ty starý. Když si s manželkou chceme odpočinout, lehneme si na gauč a jedem Angeliky a Vinnetoua, to jsem úplně blahem bez sebe. Taky milujeme MasterChefa.

A co seriály, ve kterých hrajete? Třeba ZOO nebo Pálavu?

Když už, tak je to proto, abych zjistil, co dělám blbě. Beru to jako zpětnou vazbu, a když se mi něco nezdá, příště to udělám jinak. Takže jsou pro mě studijním materiálem.

Jak dlouho před tím, než jdete na plac, se učíte text?

Doma to tak přehrkám, pak přijdu na natáčení, tři minuty před natáčením se to učím, odehraju to a okamžitě to z té hlavy zase vyhodím.

Tak to máte nervy ze železa, já bych musela být vždycky připravená perfektně.

Polovina lidí to dělá tak, že to musí tři týdny před natáčením umět, jako když bičem mrská, druhá polovina to dělá jako já. Ony se ty situace vesměs neustále opakují, jenom se obměňují kulisy a lidi, charakter postavy je de facto pořád stejný.

Jedna Vaše postava – policista Patrik Tauš, se dokonce objevuje napříč seriály – nejdřív byl ve Vinařích, pak v Pálavě.

Tenhle místní policajt je vtipná postava, dělá ze sebe trošku blbce, ale je přitom hodnej, obětavej a čestnej. A protože v těch Křeticích není pořádně do čeho píchnout, tak i úplně nulový případ bere velmi vážně, aby vydal výkaz o tom, že pracuje. (smích) Ze svého vlastního okolí, z Hustopečí na jižní Moravě, vím o případu, kdy policajt zastavil svou vlastní manželku, která vezla děti do školky, a napařil jí pokutu, že není připoutaná. A ona mu řekla, jestli je blbej, jestli si uvědomuje, s kým mluví a že jako hotovo šmitec, že nebude nic. Ale to ho nezastavilo. To už považuju za trošku lehkou demenci, přijde mi to úplně absurdní a strašně směšný a komický. (smích) Ale můj vztah k policii se od revoluce rapidně změnil. Mám mezi nimi i pár kamarádů a jsou to absolutní profíci.

Polovina lidí to dělá tak, že to musí tři týdny před natáčením umět, jako když bičem mrská, druhá polovina to dělá jako já.

Jak reagujete, když Vás zastaví na silnici?

Já myslím, že je důležité, aby byl hned ten první kontakt pozitivní. Fakt není dobrý pro začátek stáhnout okýnko a být arogantní. Pakliže člověk nedělá nějakej bordel, tak je s nimi naprostá domluva.

Možná i proto, že Váš obličej poznali… A co fanoušci? Fotí se s Vámi často?

Furt. Ve chvíli, kdy vlezete na několik let do seriálu, lidé vás pochopitelně poznávají. Ale já to dělám rád, vím, že jim tím udělám radost, nemám s tím problém. Je to součást mojí práce, není to, že si tady odtočím a konec, prostě to pokračuje dál a já k tomu přistupuju pozitivně.

Dá se říct, co máte radši? Jestli jeviště, nebo kameru?

Nedá. Mě vlastně hrozně baví být tou postavou. A vlastně i v tom dabingu, který je hrozně pracný a úmorný, mě baví si pohrát s těma větama. Jakmile je tam dobrý režisér a musí se propojit technické věci s talentem, aby to zaklaplo do sebe, tak je to vlastně hrozně vzrušující. Když jsem lezl deset let po skalách, také jsem musel řešit každý krok s rozmyslem.

Měl jste i Vy někdy chuť se na herectví vykašlat? Nastal pocit vyhoření?

Právě že ne.

Ani během covidu, jak vypráví spousta Vašich kolegů?

Já byl naštvaný, že nemůžu chodit do práce, že mě zavřeli doma, nemohl jsem do hospody ani do fitka, do divadla, nemohl jsem nic, prostě jsem byl rok a půl doma.

A finančně jste to ustál?

Měl jsem rezervu, která šla po půl roku do háje, a pak jsem to musel nějakým způsobem vykrývat, musel jsem si půjčit. Ale po covidu se všechno zase perfektně a nadměrně vrátilo do super pozice, takže všechno v pohodě. (ťuká na dřevo)

A taky jste si založil firmu mimo branži. O co jde?

To je takový můj plán B, který mám v hlavě už patnáct let. Jde o firmu zajišťující bezpečnost hotelových hostů, všechno jsem si sám vymyslel a vyrobil. A v tuto chvíli vlastně finišujeme s výkopem, který by měl brzy proběhnout.

Jak to mám chápat – bezpečnost hotelových hostů?

Já vám to řeknu jednoduše. Přijdete do hotelu, vyjedete do desátýho patra, vlezete do pokoje. A když zazvoní hlásič požáru s tím, že v sedmém patře hoří, víte, co budete dělat? Nebo když bude hořet na chodbě? To vám nikdo neřekne, to by tam musel udělat školení minimálně čtvrt hodiny. A právě já vám to řeknu během krátkého filmu, který pojede na všech dostupných místech, tedy v recepci, výtahu nebo baru. Probíral jsem to s hasiči, říkali, že je to pecka. Ale já to nechci jenom do hotelů, ale i do škol, do nemocnic, do kancelářských budov, do obchodních center. Všude po celé zeměkouli. Je to v podstatě bezkonkurenční nápad a už je také chráněný duševním vlastnictvím!

Pavel Nečas (* 5. března 1966)

Je divadelní, televizní a filmový herec. Pochází z Hodonína. V roce 1987 začínal v brněnském Divadle na provázku, poté působil v divadlech v Olomouci, Uherském Hradišti nebo v pražském Divadle Na Fidlovačce. Je znám z televizních seriálů, mimo jiné, Ulice, Okresní přebor, Policie Modrava, Pálava či aktuální Zoo. Zahrál si ve filmech Příběh kmotra, Líbáš jako ďábel, Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka nebo Zdivočelá země.