Profesionál jsem od deseti let
Foto Agentura Schok, Tomáš Krejča
Slávu mu přinesl seriál Okresní přebor, jeho Jarmil dnes patří mezi kultovní postavy příběhů z venkovského fotbalu. Ladislav Hampl ale rozhodně v jejich šuplíku nezůstal, následovaly role v řadě dalších seriálů a výrazné divadelní role. Jednu z nich nyní ztvárňuje ve vtipné, ač drsné hře Lov na losa v pražském Divadle Na Fidlovačce.
Dočetla jsem se, že pocházíte z lékařské rodiny…
… a tady vám do toho hned skočím. Z lékařské rodiny nepocházím. To se jednou prostě nepochopitelně objevilo na internetu a dodnes to tam žije vlastním životem. Hodně lidí se mě na to ptá a já už se to snažil v rozhovorech vyvrátit, ale pořád se mi to vrací. Moje máma byla ekonomka v libereckém divadle a předtím na vojenské správě a táta se věnoval sportu, byl třeba technickým ředitelem Slovanu Liberec. Takže využívám této možnosti a pojďme si tady jednou provždy říci, že z lékařské rodiny opravdu nepocházím. (směje se).
Co bylo impulsem, že jste se rozhodl pro herecké povolání?
Já jsem s herectvím začal koketovat už jako malej, kdy jsem začal chodit do dramatického kroužku a na přednes do základní umělecké školy. Zpíval jsem v dětském pěveckém sboru Severáček a v deseti letech jsem měl v libereckém divadle F. X. Šaldy takovou první maličkou roli bez textu. Ale měl jsem smlouvu a dostával jsem asi padesát korun za představení, takže se dá říci, že profesionálně dělám divadlo už jednatřicet let. A tak nějak jsem u toho zůstal.
Říkal jste – maličkou roli bez textu?
Ano, jen tak jsem přešel přes jeviště, sundal jsem prádlo a zase jsem odešel.
Po vystudování DAMU jste prošel řadou známých pražských divadelních scén, ale už pár let jste na volné noze. Proč?
Po škole jsem byl rok na Vinohradech, potom v Divadle na Zábradlí, kde jsem zůstal dvanáct let. Mně se to repertoárově moc líbilo, ale zároveň to pro mě byla trošku ekonomicky divná doba, a tak jsem se rozhodl vydat se na volnou nohu. A naštěstí, až na ten covid, to funguje dobře. A je to občerstvující.
Jak se Vám odcházelo ze Zábradlí po těch dvanácti letech?
Úplně jednoduše ne, měl jsem tu partu hodně rád, byla to taková moje rodina. V podstatě jsem s nimi vyrostl. I kvůli tomu si nedokážu představit, že bych třeba teď zaplul do nějakého jiného souboru. Ačkoliv i ta volná noha má svoje limity.
V Divadle na Fidlovačce hrajete v říjnu a v listopadu v inscenaci Jakuba Krofty Lov na losa, která je plná drsného humoru a objevují se v ní i prvky hororu. Je to typ hry, která Vás baví?
Ano, takové hry mě opravdu baví. Tahle měla docela těžký porod. A stále na ní ještě v průběhu pracujeme, což není úplně běžný. Nakonec nejhezčí je, si tu hru vždy společně ladit s diváky. Je to trošku drsnější komedie, ale já myslím, že život je prostě tragikomickej a nějakým způsobem to tak funguje. Ta zápletka se totiž může stát komukoliv, ovšem naše řešení bych nedoporučoval (směje se). Přijďte se podívat, stojí to za to.
Kromě divadla jste hrál v řadě seriálů jako Vyprávěj, Zdivočelá země, Já, Mattoni nebo Ohnivý kuře. A také jste byl Jarmilem v legendárním Okresním přeboru. Byl to pro Vás přelomový seriál?
Vlastně asi jo. To fotbalové prostředí mi bylo hodně blízký, byla tam fantastická parta a Jarmilova postava pořád zůstává v mém životě, i když je to patnáct let od natáčení. Stal se, podobně jako řada dalších, takovou kultovní postavou. Mně to nevadí, vzal jsem ho za svýho.
To, že Vám bylo fotbalové prostředí hodně blízké znamená, že sám hrajete?
Já čutám za Real Top Praha, což je charitativní záležitost. Sportovní tým, který tvoří známé tváře kulturního a sportovního života. Hrajeme od května do září prakticky každou sobotu, a bez nároku na honorář se snažíme dělat adresnou charitu. Na místě předáme šek dotyčnému, který neměl úplně v životě štěstí tak jako my.
Když se stane, že nemusíte do divadla nebo na natáčení, čím relaxujete?
Většinou si jdu zasportovat, zaplavat. Mezi kamarády do hospody na pivečko. Nebo prostě jen ležím a čtu si knížku. Nebo jen spím. Já totiž hodně rád spím.
A když zapnete televizi, na co se díváte?
Rád sleduji seriály, teď je jich v nabídce poměrně nepřeberné množství, ale musím na to mít čas. Takže většinou když mám hodně práce, tak se do žádného raději nepouštím. Já se potřebuji soustředit, a tak když máme rozdělanou nějakou novou hru, pořád mi běží v hlavě, a nesoustředím se pak na nic jiného. Ale jakmile vím, že budu mít nějakou pauzu mezi projekty, rád se podívám.
Na příští rok je naplánovaná premiéra nového filmu Úsvit, v němž máte jednu z hlavních rolí. Na co se můžeme těšit?
Úsvit je taková dobová detektivka. Prozradím, že se natáčela na fyzický filmový materiál, hraje v tom také například Eliška Křenková nebo Míla König. Hodně mě bavilo točit vlastně postaru, je to přeci jen jiná práce, než když se točí na digitál. Mám tam postavu pana továrníka. Měl jsem docela složitou masku, takže jsem vždy musel přijet na natáčení o čtyři hodiny dříve. Ale nechci více prozrazovat, film je teď v postprodukci, tak abych neproflákl něco, co bych neměl…
Ladislav Hampl (* 14. července 1981)
Rodák z Liberce, pochází ze sportovní rodiny, ale už od mala se chtěl věnovat divadlu. Vystudoval DAMU a během své dosavadní kariéry prošel několika scénami, jako jsou Rokoko, Divadlo v Celetné, Divadlo na Vinohradech či Divadlo na Zábradlí. Kromě divadelních rolí si zahrál i ve filmech a seriálech, mimo jiné, Já, Mattoni, Vyprávěj, Okresní přebor nebo Ohnivý kuře.
