Pokud zlobím, mám o věc zájem

Milý a usměvavý mladý herec původem z Prahy vás svým příjemným vystupováním zcela uchvátí. Už jako malý kluk měl tendence bavit lidi okolo sebe, bylo pro něj těžké chvíli v klidu posedět, a tak pro něj studium herectví na DAMU bylo jasnou volbou. Již v té době byl obsazován do filmových a divadelních rolí a ihned po absolvování školy nastoupil do angažmá, které je snem snad každého českého herce – do Národního divadla.

Vzpomenete si na moment, kdy jste si uvědomil, že se chcete stát hercem?

Snad to bylo těsně po natáčení mého prvního filmu, což byl snímek …a bude hůř, který režíroval Petr Nikolaev. Do té doby jsem to bral jen jako dobrodružství. Ale práce tady na tom projektu byla tak úžasná, že jsem si řekl, tohle je to, co chci fakt dělat. Naštěstí ruku v ruce s tím jde i práce divadelní, kterou miluju.

Byl jste jako malý to „předvádivé“ dítě, které dělá doma nebo ve škole show, aby se mu ostatní smáli?

Naši tvrdí, že ano. Já si to moc nepamatuju. V rodinném kruhu jsem se ale předváděl rád, to je pravda. Hlavně jsem byl na všemožných akcích nucen hrát na klavír. A ve škole jsem dost vyrušoval a byl jsem hyperaktivní, takže to asi budu muset přiznat. (smích) Ano. Snažím se zlobit pořád. Pokud zlobím, mám o věc zájem.

Myslíte si, že studium herectví může teoreticky udělat herce z každého? Nebo musíte mít jako herec to „něco“, co Vás k herectví předurčí?

Teoreticky snad. Ale žádná škola to z vás nedostane, pokud to v sobě nemáte. Naopak je snazší hrát bez školy, ale s tím potřebným darem a citem pro věc. Znáte píseň Pražského Výběru – Člověk bez talentu? (smích)

Kdo je pro Vás osobní hereckou modlou – u nás a v zahraničí?

Možná se někoho dotknu, ale už dlouho je to u mě neměnné. Vážím si spousty herců a inspirují mě. Miluju své kolegy a kolegyně, ale ikony jsou jen dvě. Asi bych se jim chtěl přiblížit – nebo je prostě bezmezně obdivuju. Jsou to pánové Rudolf Hrušínský a Tom Hardy.

Záporáky hraju rád. Je tam spousta prostoru pro kreativitu

Poměrně často jste obsazován do rolí záporáků. Třeba v Příběhu kmotra. Jak se Vám takové postavy hrají, zvlášť když je jejich charakter založený na skutečnosti?

U Příběhu Kmotra to bylo jiné. Právě tím, že ten člověk žil a udělal opravdu spoustu hnusáren. Přečetl jsem o něm, co se dalo. Záporáky hraju rád. Je tam spousta prostoru pro kreativitu.

Měl jste malou roli i v hollywoodském filmu Serena s Jennifer Lawrence a Bradleym Cooperem. Dostal jste se k těmto hvězdám blízko, nebo Vás od nich drželi dál?

Proč by mě od nich drželi dál? Potkal jsem se s Jennifer Lawrence a chovala se jako normální holka. Byla příjemná a usměvavá. Víc jsem si ale zahrál s Rhysem Ifansem, kterému jsem měl useknout ruku sekerou. Celkem zajímavé natáčení. (smích)

Jak byste porovnal natáčení u nás s obrovskou a velkorozpočtovou hollywoodskou produkcí?

Kromě té klasické práce je rozdíl úplně ve všem – a samozřejmě jsou důvodem právě peníze. Catering vypadal, jako když se hotel Hilton vyleje na louku. Nebylo nic, co by tam chybělo. Někdy mi přišlo, že to práci až zdržuje. Ale to mluvím právě o filmu Serena. Při jiných zahraničních natáčeních to někdy ani nepoznáte. Kromě změti různých jazyků je všechno jako u nás. Navíc pokud se točí u nás, je třeba štáb z poloviny český.

Hrajete také v historickém slovenském seriálu 1890. O čem seriál je a koho tam hrajete?

Hraju majordoma letního sídla jedné grófské rodiny. Příběh je takovou chvílemi dost temnou detektivkou. Pokrokový detektiv z Pešti vyšetřuje vraždu, která se právě stala v tomto nehostinném a bohem zapomenutém kraji, v letním sídle nebo kaštieli, chcete-li.

Máte zkušenosti i s hraním v Národním divadle. Jaké nové zkušenosti a zážitky Vám to přineslo?

Do Národního divadla jsem nastoupil hned po DAMU a jsem v angažmá již čtvrtým rokem, takže zážitky a zkušenosti si vytvářím hlavně tam. Hostuji i v jiných divadlech, ale Národní je moje milovaná domovská scéna.

Kromě hraní ve filmu a na divadle hrajete ještě jinde – ve své reggae kapele Green Småtroll. Jak často koncertujete a jaké máte s kapelou ambice?

Ano, kapelu mám již patnáct let. Vydali jsme tři alba. Za poslední jsme dostali žánrovou cenu Anděl. Nyní chystáme album čtvrté, které vyjde na vinylu, na což se moc těším. Velmi bychom si přáli zase vyjet do Evropy, kde už jsme s úspěchem hráli před několika lety. Francie, Německo, Belgie. To nás láká. (smích)

Z Vašeho vyprávění se zdá, že toho máte skutečně hodně. Máte taky nějaký volný čas sám pro sebe? A jak jej nejraději trávíte?

Teď to zas až tak nabité není, ale je pravda, že za poslední čtyři roky jsem toho stihl docela dost. Já s volným časem moc pracovat neumím. Například nemám ani moc rád prázdniny. Stačí mi týdenní relax. Ale pokud tedy volno mám, nejradši ho trávím v lese a na výletech. Nebo s kapelou.

A otázka na závěr: Jaké máte plány do budoucna? Máte před sebou nějaký projekt, na který se těšíte? Nebo si teď spíše plánujete nějakou zaslouženou dovolenou?

Velice se těším na premiéry v Národním divadle. Obě to jsou světové premiéry českých autorů a obě na Nové scéně. A pak se také moc těším na natáčení s Václavem Marhoulem, který již roztočil neskutečně silný scénář podle knihy Jerzyho Kosińského Nabarvené ptáče. Já jsem měl točit už minulý květen, ale dost nešťastně jsem se zranil a byl skoro čtvrt roku na lůžku. A Václav byl tak úžasný, že mě přeobsadil a tu novou roli budu točit letos v červnu. Tak mi, prosím, držte palce!

Filip Kaňkovský (* 1. května 1985, herec)

Filipa to k hraní táhlo již od útlého věku, poprvé si pak zahrál ještě během studií na gymnáziu s amatérským spolkem. Během studií hry na klavír a trombón na konzervatoři se přihlásil do divadelního kroužku a dostal také svou první filmovou roli. V roce 2009 nastoupil na DAMU a po jejím ukončení přímo do angažmá v Národním divadle. Hostuje také na několika dalších divadelních scénách a do toho stíhá hrát i ve filmech, a to nejen české, ale i světové produkce. Věnuje se i rozhlasovým hrám a je frontmanem a klávesistou kapely Green Småtroll.